70 let od smrti Stalina: Miloval mučení a grotesky s Chaplinem
Údajně za to může deprivace z dětství; maminka se »zapomněla« se třemi až čtyřmi možnými tatínky, a Josif Vissarionovič Stalin (†74) tak s jistotou nikdy nemohl tvrdit, že prchlivý a věčně alkoholem omámený švec Vissarion Džugašvili je jeho pravým otcem.
I když ho vychovával, ve městě se klevetilo, že zploditelem je policejní komisař. Ve vedlejší ulici zase měli za to, že ho počal židovský obchodník... Největší masový vrah dějin si nesl životem těžké psychické narušení, projevující se nebývalou krutostí. Od smrti sovětského diktátora právě dnes uplynulo sedmdesát let. Temná postava novodobé historie ovlivnila světový řád, definovala ruskou mentalitu. A té se dosud nedaří hnout z místa!
Tragédie vs. statistika
Desítky historiků, psychiatrů a lékařů se pokusily rozklíčovat Stalinův sadistický kód. Shodují se v tom, že byl pragmatický a adekvátně prostředí se choval jako predátor. „Podle známého psychologa Ericha Fromma vykazoval Stalin příznaky sadismu nesexuálního typu. Známý je jeho citát, že jeden mrtvý, to je tragédie, ale milion mrtvých, to je statistika. Dokázal být ironický, cynický, drsný, ale i laskavý a milý. Nevypočitatelný. Nikdo si nemohl být jistý. Demonstroval, že má nad jedincem absolutní moc. Jeden lidský život v jeho vyšších cílech a procesech naprosto nic neznamenal,“ poznamenal v rozhovoru uznávaný historik Michal Macháček v nové knize Stalin, rudá zrůda. Stalin byl paranoik a bezcitný egomaniak. Měl nulovou empatii a vykazoval citové oploštění, trpěl komplexem méněcennosti. A z toho plynul těžký narcismus.
Pocit nadřazenosti a kontroly
Americký politolog a diplomat Robert C. Tucker (†92), který v letech 1949 – 1953 pracoval na ambasádě v Moskvě, popsal v jedné ze svých knih jeho zvrácenosti. „Stalin několikrát navštívil mučení Bucharina, svého přítele. Sedával v temné místnosti stranou, nechtěl být vidět, a pozoroval svou oběť. Fyzicky i psychicky zničeného Bucharina sledoval s úsměškem ve tváři, s pocitem satisfakce a vykonané spravedlnosti.“
Uplynulo 70 let od smrti Stalina. Při jeho pohřbu mělo být ušlapáno až 1500 lidí
Užíval si ponížení svých domnělých odpůrců. Cítil se nadřazený a měl pocit absolutní kontroly! Ve 30. letech poslal na smrt desítky politických konkurentů v zinscenovaných procesech. Stalin osobně schválil desítky tisíc rozsudků smrti. Např. v jeden den v prosinci 1937 podepsal 3167 rozsudků smrti zastřelením a poté s nadšením zhlédl film Conquest (1937) o Napoleonovi a jeho polské milence Marii Walewské.
Americký psycholog Gustave Gilbert (1911 – 1977) analyzoval během Norimberského procesu mnoho nacistických vůdců a Stalina zařadil po jejich bok. „Měl dvojí povahu jako většina vyšinutých osobností. S dětinským zaujetím sledoval komedie s Charliem Chaplinem, miloval americké gangsterky a za minutu poslal na smrt jedním tahem pera stovky lidí. A večer si zase pustil film.“
Malý a napůl chromý
Mindráky vysvětlují četná postižení. Stalinova tvář byla zjizvená neštovicemi. Levá paže byla kratší než druhá a byla napůl ochrnutá. Byl malý (162 cm), a tak nosil vysoce podražené boty. Srostlé prsty na levé noze byly způsobeny vrozenou vadou. Napadal na jednu nohu.
