Smutná oslava výročí dobytí Mount Everestu: Cesta nahoru lemovaná mrtvolami
6 fotografií
Mount Everest býval bájný vrchol, který pokořili jen zkušení a dobře připravení horolezci, ostatní smrtelníci si to mohli představit jen díky knihám a filmům. Dnes je ale všechno jinak. Z nejvyšší hory světa se stala masová komerční atrakce, stačí mít dost peněz a selfie na střeše světa si můžete udělat i vy.
Pokud se tam ale protlačíte a neumrznete, nezkolabujete. Místo oslav 66. výročí prvního pokoření Everestu Edmundem Hillarym a Tenzingem Norgayem 29. května 1953 oplakávají jednoho horolezce za druhým. Během letošní sezony už jich na hoře zemřelo 11! Většinou z vyčerpání, kvůli výškové nemoci, jeden se zřítil.
Co se v Himálaji děje?
Na vině je enormní zájem lidí ze všech koutů světa. Nepálské úřady vydaly rekordních 381 povolenek, každá v ceně 255 tisíc korun na výstup, a neřeší, kdo je na extrémní výkon jak připraven. Tibet naštěstí počty limituje, pouští jen desítky lidí. Na tragických číslech se podepsalo i počasí, které se umoudřilo jen na pět dní, kdy byly ideální podmínky. Takže ve stejný den se v základním táboře probudily stovky nedočkavých lidí s tím, že konečně vyrazí nahoru. Fronty tam nejsou ničím neobvyklým, tohle byl ale extrém. „Nemohu věřit tomu, co jsem tam nahoře viděl. Smrt. Masakr. Chaos. Fronty. Mrtvá těla kolem cesty,“ popsal svůj zážitek Elia Saikaly (41), kanadský filmař a dobrodruh.
Obešel jsem tělo a šel dál
V jednu chvíli se za sebou na ostré hraně stěny tísnilo 300 horolezců, každý s průvodcem, tedy 600 lidí. Stojíte ve výšce 8 km, které ti zkušení říkají zóna smrti, vzduch je tak řídký, že musíte mít dýchací přístroj, a čekáte 10 až 14 hodin, abyste se dostali na vysněný vrchol. Komu dojde kyslík, se nemůže obrátit a jít zpět. Cestička, kterou by to šlo, je plná lidí, kteří nemají kam uhnout, jinak by se zřítili dolů. I těm, co se pak vraceli, to trvalo hodin šest. „Bylo to děsivé. Jako nějaká zoo. Čekal jsem hodiny na skále pokryté ledem, jedna péřovka namačkaná na druhou. Musel jsem obejít tělo ženy, která právě zemřela,“ řekl smutně po návratu lékař Ed Dohring (62) z Arizony. „Na vrcholu, který je velký asi jako dva pingpongové stoly, bylo nacpáno patnáct, spíš dvacet lidí. Tlačili se a strkali, aby si vyfotili selfie.“ Lidské tělo na takovou zátěž není uzpůsobené a zvlášť ti, co nemají natrénováno, neskutečně riskují. Síly rychle ubývají, hrozí omrzliny. „Připadalo mi, že někteří lidé byli úplně bez emocí. Poprosil jsem o vodu a nikdo mi napít nedal. Lidé jsou vrcholem posedlí. A jsou připraveni pro něj zemřít,“ svěřil se Rizza Alee (18), horolezec z Kašmíru, který se před finálním výstupem raději otočil a šel zpět.
Více najdete v tištěném vydání Nedělního AHA!.
6 fotografií
