ADH - O co se jedná a jaké jsou příčiny...
Diagnózu ADHD, známou také jako hyperaktivita, má podle statistik zhruba jedno dítě z dvaceti. Teoreticky to znamená, že na každou školní třídu připadá alespoň jedno. Právě škola bývá místem, kde se porucha projeví. Jejich intenzita může být různá, a proto se mohou lišit i potíže, které školní docházka dítěti přináší. Pravdou je, že s přibývajícím věkem se projevy mohou mírnit, někdy dokonce vymizet. Přesto si mnozí lidé nesou potíže spojené s ADHD i do dospělosti. Proto je potřeba naučit se s touto diagnózou pracovat již od dětství. Odborníci poradí, jak na to.
O co se jedná
Název ADHD (Attention Deficit Hyperactivity Disorder) se vžil od roku 1987. Je to neurovývojová porucha pozornosti s hyperaktivitou. Základem je narušená pozornost, motorický neklid a impulzivita. Nejvýrazněji se projevuje právě v dětském věku. „Děti jsou nápadně živé, mají nutkavou a neovladatelnou potřebu být neustále v pohybu, nezvládnou se soustředit na jeden podnět, obtížně regulují své chování a emoce, mají sníženou frustrační toleranci a psychickou odolnost, potíže s plánováním a organizací, nedokážou kolem sebe udržet pořádek, odložit své potřeby, snadno se rozptýlí,“ přibližuje podrobněji projevy ADHD psycholožka a speciální pedagožka Eva Stupková. Obdobou je diagnóza ADD, tedy porucha pozornosti, kde není přítomno hyperaktivní jednání. Takové děti jsou často považovány za líné. S nástupem do školy se můžou ve větší míře projevit známky ADHD jako neschopnost soustředit se, dokončovat práci, udržet pořádek ve věcech, regulovat své chování apod. Děti jsou oproti vrstevníkům méně klidné, zbrklejší, zapomínají, mívají potíže s dodržováním pravidel a začleněním se do kolektivu. K diagnóze ADHD se navíc často přidružují specifické poruchy učení jako dyslexie, dysortografie a podobně. Přestože porucha nepostihuje inteligenci, děti kvůli ní často nejsou schopné využít svůj potenciál a potýkají se s neúspěšností ve škole.
Jaké jsou příčiny
* Genetické: Genetika hraje klíčovou roli v určování základní struktury a funkce mozku. Jde především o rozvoj sítí nervových buněk, spojů či přenos nervových vzruchů. I kognitivní schopnosti lze do určité míry zdědit. Například výzkumy ukazují, že přibližně 50 až 80 % variability v IQ mezi jednotlivci může být vysvětleno genetickými faktory. „Stejně tak studie ukazují, že dědičnost ADHD je přibližně 70 až 80 %. Výzkumy identifikovaly geny spojené s regulací dopaminu a noradrenalinu, které ovlivňují pozornost, impulzivitu a schopnost soustředění. To však neznamená, že prostředí a výchova jsou nevýznamné. Právě kombinace genetických dispozic a prostředí určuje, jak silně se symptomy projeví a také jak dítě dokáže zvládat své obtíže a vyvíjet strategie ke zvládání každodenních situací,“ říká psycholožka Šárka Miková, autorka tzv. Teorie typů.
* Vnější prostředí: Některé neurotoxiny, jako např. olovo a pesticidy mohou ovlivňovat vznik poruchy. Vystavení olovu u dětí způsobuje nepozornost, hyperaktivitu a impulzivitu. Expozice organofosfátovým pesticidům má negativní vliv na neurologický vývoj dětí a může být také spojena s ADHD.
* Výživa: Umělá barviva a konzervanty spolu s rafinovanými cukry přidávanými hojně do některých sladkých nápojů či pochutin mohou také u některých dětí způsobit hyperaktivitu. Kouření a alkohol v těhotenství také zvyšuje pravděpodobnost rozvoje ADHD u dětí.
Pozor na mýty
Neexistují žádné důkazy, že by ADHD bylo způsobeno sledováním televize, hraním videoher, chudobou či »špatnou« výchovou.
Neodkládejte diagnózu
Může se zdát, že dětí s ADHD v současnosti přibývá. „Dnes se ADHD diagnostikuje častěji hlavně proto, že odborníci i rodiče si příznaky lépe uvědomují a dokážou je rozpoznat. Významnou roli hraje také prostředí, kdy vyšší nároky školy a rychlejší životní tempo mohou odhalit děti s obtížemi v pozornosti a impulzivitou,“ říká Šárka Miková. Diagnóza sice bývá nepříjemné zjištění, ale jedná se o první a klíčový krok pro to, abyste mohli s dítětem správně pracovat. Pokud tedy máte pocit, že dítě s ADHD nebo ADD máte doma, určitě se s ním vydejte do pedagogicko-psychologické poradny, a to klidně před zahájením povinné školní docházky. Zkušení odborníci zde stanoví diagnózu a určí další postup, jak dítěti pomoci. „Pro rodiče může být úlevné, že mají vysvětlení pro specifické projevy v chování dítěte, mnoho z nich se přestane obviňovat z vlastního selhání. Problémové jednání pro ně dostane jméno, a tím se stává snáze uchopitelným. Zároveň jim může být nabídnuto výchovné vedení nebo terapie. Pedagogové mohou najít oporu ve speciálně pedagogických a psychologických metodách, které pomohou buď mírnit projevy poruchy, kompenzovat je, případně se dítěti mohou uzpůsobit podmínky tak, aby i pro něj byla škola přátelským prostředím,“ vysvětluje psycholožka Stupková. Určitě je potřeba si uvědomit, že dítě si svoji diagnózu nevybralo, a vy se budete muset obrnit pořádnou dávkou trpělivosti. „Ve výchovném přístupu hraje velkou roli laskavá důslednost, snaha rodiče ovládat vlastní emoce, aby vnitřní napětí, které je u dítěte neustále přítomné, nestupňoval. Nezbytnou podmínkou je bezpodmínečné přijetí takového dítěte,“ upozorňuje Stupková.
Více o ADHD a tipy na speciální pomůcky najdete v tištěném APŽ číslo 35.
