Terapie Cesta: Emoce je potřeba prožít!
Lenka Kilčevská (42) je žena, maminka dvou dětí a již šest let se věnuje terapii Cesta podle Brandon Baysová. Tato Američanka Cestu vytvořila jako praktického průvodce k uzdravení života a osvobození sebe sama. Než se Lenka na „cestu“ vydala, pracovala v developerské firmě a podle vlastních slov, budovala kariéru a žila v jakési šedé zóně. I když navenek vždy působila jako pohodářka, neuměla naplno prožívat emoce a užívat si život ve všech jeho barvách. Cesta jí oči otevřela a může pomoci i vám…
Je terapie vhodná pro děti?
Určitě ano. S dětmi pracuji často, jednak s malými dětmi od sedmi let, ale i s teenagery. Práce je v obou případech jiná, než s dospělými a mnohdy je i rychlejší. Menší děti mají tu výhodu, že je tolik nesvazují společenská pravidla, umějí se rychleji otevřít, problém popíšou v několika větách. Je to pro ně dobrodružství, kdy jdou do nitra svého těla, něco se dozvědí, popisují svou bolest, její barvu, místo, velikost. Zjistíme, co je trápí, prožijeme to a zbavíme se toho. Mám to vyzkoušené i na svých dětech.
Pracuje Cesta i s tělem?
Určitě ano, duše a tělo by měly fungovat jako jeden celek. Já sama denně cvičím jógu a chodím do přírody, kde mohu opravdu volně dýchat. První věcí, kterou klientům při terapii říkám je, aby vědomě dýchali a naladili se na své vnitřní pocity. Často dýcháme společně. V praxi pracuji i s uvolněním traumatu skrz tělo, kdy tělu dovolíme, aby se třáslo. Pokud je potřeba, může klient při terapii dokončit pohyb, který v rámci nějakého traumatu nemohl udělat, třeba bránit se nebo i křičet. Často řešíme porody a odžijeme si tu porod se vším všudy.
Je těžké získat důvěru klienta, který je na terapii poprvé?
Vlastně ani ne. Prvním důvodem je, že klient se na terapii objednává sám. Když už si Cestu najde a objedná se na terapii, je připraven na sobě pracovat a jít opravdu do hloubky svého vědomí i nevědomí, kde se skrývají potlačené emoce a nezpracované vzpomínky. Pokud vidím, že se člověk ostýchá otevřít, navrhnu mu, ať se mě na cokoliv zeptá. Když pak vidí, že nemám problém podělit se o svůj příběh, ledy jsou prolomené.
Stalo se Vám někdy, že jste se s klientem na sebe nenaladili a terapie nezafungovala?
Za mou praxi se mi to stalo možná dvakrát. Jednou s dívkou, která byla v pubertě a problémů k řešení měla víc. Nechtěla se ale otevřít, bylo vidět, že jí cesta nevyhovuje, tak jsem ji doporučila terapii u své známé psycholožky. Nezáleží na tom, jaký způsob pro odstranění emocionálních bloků si vyberete, ale na tom, abyste v něj věřili a byli schopni své pocity pustit ven.
Změnila se Vaše práce v období Covidu?
Určitě ano. V období, kdy nebylo možné pracovat s klienty v kanceláři, terapie přešly do on-line režimu. I tak lze Cestu provádět, ale ne s dětmi, tam je těžké udržet jejich koncentraci u monitoru po delší dobu. I pro dospělé je to samozřejmě komplikovanější, protože klient si musí sám vytvořit bezpečný prostor a být u monitoru počítače nerušený po dobu 2-3 hodin, ale jde to.
Jak se změnila témata, která lidé řeší?
Covid přinesl jednak možnost vyřešit si své strachy o práci, o zdraví, o rodinu, strach ze smrti, ale také vyplula na povrch témata jako válka nebo komunismus. My všichni máme v buněčné paměti nezpracované emoce svých rodičů i prarodičů, jakousi rodinnou zátěž, například věznění dědečka za dob komunismu, nemožnost studovat, pracovat a podobně. Často byl tématem strach ze ztráty svobody.
Myslíte si, že dnešní doba nahrává strachu ze smrti?
Ano, nahrává. Od malička se snažíme děti až přehnaně před smrtí chránit a proto neberou smrt jako přirozenou součást života. I s malým dítětem je potřeba mluvit o smrti vysvětlit mu vše, co je potřeba. Děti to přijmou přirozeně.
Je těžké nenosit si práci domů?
Není. Cesta je krásná v tom, že si klienti vyřeší své emoce a zároveň změní své vnitřní nastavení, odpustí tomu, kdo jim způsobil strach, bolest nebo smutek a odpustí i sobě. Odpuštění je klíčem k uzdravení. A tím, že příběhy jen neposlouchám, ale dovádím klienta ke šťastnému konci, tak je to vlastně krásný zážitek. Takový proces mi energii neubírá, ale dodává. Postupně jsem si vyvinula schopnost zapomínat, takže se mi cizí příběhy nehoní hlavou po večerech nebo o víkendech. Cesta je o práci a propojení se sebou samým, se zdrojem, klienti tu prožijí lásku k sobě a někdy opravdu pláčou dojetím….
Jak Cesta pomůže v běžném životě?
Pomůže Vám nesoudit a soucítit s ostatními. Uvědomíme si, že nevíme, co má za sebou jakýkoliv člověk na ulici, v obchodě nebo autobuse. Cesta pomůže i v uvědomění sebe sama, naučí vás pracovat s emocemi, mluvit o nich a pouštět je ven. Jste pak sebevědomější, spokojenější, odkryjí se vám vaše skryté dary. Cesta také krásně pomáhá při narovnávání rodinných vztahů.
BOX: Kdo je Lenka Ohara Kilčevská
Žena, matka, alternativní psychoterapeutka, akreditovaná terapeutka metody Cesta. Pomáhá lidem osvobodit se od zranění a omezení, aby mohli vnímat sami sebe a prožívat radostnější život. Více o terapii Cesta, kterou Lenka provází, najdete na https://oharacentrum.cz/. O metodě můžete číst také v knize Brandon Bays s názvem Cesta.
Celý článek čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 23.