Trio Malujeme jinak - Jejich malby zkrášlují veřejný prostor...

Lukáš Veselý (Aha! Petr Podroužek)

3 fotografie

24. srpna 2024 • 05:00

Malujeme jinak. Tak si říká trio streetartových umělců Veselých, kteří zdobí veřejné plochy po celé republice. Jejich díla zkrášlují stěny domů, železniční koridory, tramvajové zastávky, trafostanice a další místa. Třeba i ty v brněnském »bronxu«. Velkou výzvou pro ně bylo i spolupracovat během covidu s kouzelníkem Pavlem Kožíškem na vzniku jeho Muzea fantastických iluzí.

Všechno to začalo před čtrnácti lety u vínečka. „Dodnes se hádáme, kdo naše uskupení tenkrát vymyslel,“ usmívá se Lukáš Veselý (40), jeden z tria umělců. Dalšími členy jsou jeho bratr Filip Veselý (29) a jmenovec Aleš Veselý (41). Každý z nich se vedle malby věnuje ještě dalšímu a jinému stylu, čímž se vzájemně při vzniku díla doplňují. Nejprve se po létech společného studia na výtvarně zaměřeném gymnáziu opět potkali Lukáš s Alešem před ukončením vysoké školy. Lukáš tehdy navštěvoval fakultu výtvarných umění a měl zkušenosti s graffiti a většími plochami. Zpočátku se věnoval i mozaice. Aleš studoval pedagogickou fakultu a věnoval se převážně americké retuši. S malbami začínali u dětských pokojíčků. K nim následně přibyly restaurace, až nakonec přešli na muraly, tedy na velkoplošné nástěnné malby. Později se k nim přidal Lukášův bratr Filip a jejich společná díla sklízela postupem času stále větší obdiv.

Filip Veselý • archiv Malujeme jinak

Spali ve stanu
Během covidu pak dostali možnost vytvořit spolu s Pavlem Kožíškem pražské Muzeum fantastických iluzí. „Pavel nás tehdy oslovil, i když jsme do té doby žádné zkušenosti s optickými klamy a trickarty neměli. Takže jsme se učili za pochodu. Hodně se tam používaly staré dekorativní válečky, aby to vše získalo retro punc. Složité to bylo hlavně v tom, že se musely pomocí mobilů hledat i světelné úhly na focení mobily tak, aby vše fungovalo, jak má. Obrazy vznikaly během covidu, proto jsme přespávali v muzeu ve dvou stanech,“ vzpomíná na náročné období Lukáš. V Praze spoluvytvářeli také projekt Stones Mural Praha 2021 kolem rekonstruovaného železničního koridoru směrem od Smíchovského nádraží přes Velkou Chuchli a Barrandovské terasy až po Radotín. „Udělali jsme tam devět obrovských maleb. Ke spolupráci jsem tam přizval 35 umělců prakticky z celé Evropy. Takže se na nich objevují snad všechny možné styly, jež existují. Od realistických maleb, portrétů, abstrakcí, klasických graffiti, neograffiti až po nejrůznější komiksové hry. Pracovalo se na nich jeden a půl měsíce. Správa železnic byla s naší prací tak spokojená, že nám zadala novou zakázku. V Kladně se budeme na podzim spolupodílet při rekonstrukci nádraží na umělecké ozdobě kilometrového koridoru,“ podotýká Lukáš.

Aleš Veselý • archiv Malujeme jinak

Doma v Brně
Na jihu Moravy se uskupení Malujeme jinak podepsalo pro změnu třeba pod díla v brněnském „bronxu“, tedy pod dříve sociálně vyloučenou oblast s romskou komunitou. „Projekt Městské galerie Brno vznikl ve spolupráci s básníkem Martinem Reinerem. Vytvořili jsme devět nástěnných muralů na domech, které jsou na Cejlu, ve Francouzské a Bratislavské ulici. Není to čistě naše autorství, jsou to věci, které navrhli známí umělci a my je namalovali a zvětšili,“ říká Lukáš. Před léty se uskupení dalo dohromady také se společností EG. D, kterým zkrášluje trafostanice. „Je potřeba, aby je zdobili umělci. A to i z důvodu, že se tím zasahuje do urbanismu města. Takže nejde jen o to, aby to bylo pěkné a barevné. Pokud je trafačka šedá, tak už ji nikdo prakticky nevnímá. Když ji však vytáhnete malbou, potom to není jen o jedné stěně, ale o objektu, čtyřech zdech a uměleckém díle. A s tím není snadné se popasovat. Takže jsme od loňského roku do toho začali trochu víc šlapat artově. Vybíráme autory z Evropy, o kterých víme, že mají bohatší zkušenosti,“ tvrdí Lukáš. Velký ohlas vzbudila například malba na trafostanici s anglickou královnou Alžbětou II., která mává na kolemjdoucí z pomyslného balkonu panelového domu v brněnské čtvrti Vinohrady. „Když se podíváte ze správného bočního pohledu, tak uvidíte, že balkon královny navazuje na skutečný panelák, autentický balkon. Sedí tam i muž, obyvatel daného paneláku ze 4. podlaží. Vyfotili jsme ho a přemalovali v županu. Měl cigaretu, ale tu nám zvěčnit nedovolili. Královnu, která lidem mává, jsme namalovali rok po jejím úmrtí. Pak je tam z boku portýr a zezadu jsme dali muže, jak běží s kufříkem v ruce do brněnského metra. Takto vtipně, trickartově si s některými trafostanicemi pohráváme,“ říká Lukáš.