Jiří Mládek (78) sbírá více než 50 let stavebnici Merkur!
Stavebnice Merkur provází Jiřího Mládka (78) v podstatě celým životem. Jeho díla můžeme vidět nejen v České republice, ale po celém světě. První stavebnici dostal jak osmiletý kluk. Tehdy netušil, že tím začíná jeho velká životní láska, koníček a vlastně i poslání. Merkur je totiž fenomén, na který by se nemělo zapomenout, proto k němu Jiří již dlouhá léta přivádí ty nejmladší.
Jiří bydlí s manželkou v krásném prostředí nedaleko Roudnice nad Labem. Ze zahrady jejich domu je výhled do údolí, kterým protéká řeka Labe. „Dům má svou historii, původně tu bydlela rodina mé ženy, konkrétně její prarodiče, kteří byli vinaři ve službách hraběte Lobkowitze,“ upřesňuje Jiří, který se sem se ženou přesunul z Prahy, kde léta pracoval ve strojírenství a stavebnictví. Po odchodu do invalidního důchodu začal usedlost rekonstruovat do současné podoby. K tomu samozřejmě patřilo i vytvoření místa, kam by se vešla jeho sbírka Merkuru. „Byt v Praze jsme nechali synovi a se ženou se přesunuli sem, jsme za to rádi, je tu klid a krásná příroda, a navíc jsem tu od počátku měl víc místa pro výtvory z Merkuru. Ty byly nejprve v jednom pokoji v podkroví a později, když už se tam nevešly, jsem je přesunul do stodoly, kde jsou vlastně některé dodnes,“ usmívá se. Sběratelská vášeň k Merkuru pohltila Jiřího Mládka v období po vojně, někdy kolem roku 1970, tehdy kupoval různé stavebnice, i ty starší, a postupně mu lidé z rodiny a okolí začali stavebnice dávat nebo doporučovat, kde by se dala nějaká zajímavá získat. Tak tvoření a zábava postupně přecházely ve vznik sbírky, která se stále rozrůstala. „Vždycky jsem byl hravý a rád jsem něco vyráběl. Merkur je navíc krásná tvořivá hračka, ze které se dá postavit v podstatě všechno, a já to moc rád zkoušel. Když se nám pak narodil syn a trochu povyrostl, s Merkurem jsme si hráli společně, a i on byl už jako malý schopný sešroubovat spoustu věcí. Dnes je povoláním stavař, tak je možné, že v tom svou roli sehrál také Merkur,“ zamýšlí se sběratel a doplňuje, že manželce jeho vášeň rozhodně nevadí. Je totiž také sběratelka. „Moje žena sbírá obaly od čokolád a od sýrů. Má dvě plné skříně obalů z celého světa. Vždy když jdeme do obchodu, manželka pečlivě vybírá, jaký sýr nebo čokoládu pořídit. Když zjistí, že nějaký typ obalu nemá, už máme ten sýr k večeři. Hodně toho takhle ochutnáme,“ směje se Jiří a dodává, že se oženil opravdu dobře a letos s manželkou oslaví už zlatou svatbu.
Cesta k výstavám
Jak se Jiřího sbírka Merkuru postupně rozrůstala, rostl i okruh lidí, kteří o jeho netradičním koníčku věděli. Nápad vystavovat vznikl u jeho známých. „Vlastně jsem to vůbec neplánoval, ale zhruba před dvaceti lety mi výstavu navrhli moji přátelé. Nakonec se jí povedlo zrealizovat dost jednoduše. Mile mě překvapilo, že je o Merkur stále takový zájem. A pak už se s výstavami doslova roztrhl pytel,“ vzpomíná Jiří, který měl více než 200 výstav v Čechách, na Moravě a na Slovensku a také vystavoval ve 25 hlavních městech ve světě. Merkuru vděčí Jiří i za to, že mu pomohl zvládat zdravotní problémy a vrátit se do života. „Když se mi před více než dvaceti lety podlomilo zdraví a musel jsem skončit se stavební firmou, vytáhl mě z toho hlavně Merkur. Měl jsem problémy se srdcem, zjistili mi cukrovku a dost to se mnou zamávalo i po psychické stránce. Díky Merkuru a samozřejmě podpoře ze strany rodiny jsem se z toho dostal a život měl zas smysl,“ popisuje. Jiří rád stavěl i se svými vnoučaty. Dokonce má schovanou řadu jejich výtvorů, které jsou mnohdy dost sofistikované. „Všechna moje vnoučata mají za sebou etapu s Merkurem. Mám celkem tři, jednu vnučku, která studuje medicínu, vnuka, který bude učitelem, a ten nejmladší třináctiletý je hodně hudebně nadaný a hraje na basu. I ten nejmladší vnuk se mnou šrouboval, i když dnes mají děti jiné zájmy, dokázal jsem ho k tomu přivést a bavilo ho to,“ usmívá se pyšný dědeček a doplňuje, že geniálnější spojení, než je šroubek a matička, ještě nikdo nevymyslel. Co z Merkuru postaví, si Jiří Mládek obvykle vymýšlí sám. Občas ho požádají, aby vytvořil něco, co souvisí s městem, kde se výstava koná. Např. pro výstavu v Brně vytvořil z Merkuru krokodýla, kterého má město ve znaku a návštěvníci si na jeho tělo mohli došroubovat šupiny, což se stalo za dva dny. Pro výstavu v Muzeu hlavního města Prahy v roce 2011 vytvořil model ruského kola, který byl i pohyblivý. „Původně mělo to ruské kolo v průměru 3 metry, stavěl jsem ho tři měsíce. Když jsem ho dostavěl, zjistil jsem, že neprojde dveřmi stodoly, tak jsem ho musel zmenšit na průměr 2 m a 10 cm, pak už se do vrat vešlo,“ vzpomíná. I když Ruské kolo váží 80 kg, není to zdaleka největší dílo Jiřího Mládka.
Inspirace Vernem - Nejen o tom čtěte v tištěném APŽ číslo 31.
