Maminka hokejisty Davida Pastrňáka (28) Marcela (55): Dlouho jsem měla tři práce!
Je maminkou jednoho z našich nejlepších současných hokejistů. David Pastrňák (28) nejenže září v NHL, ale také výrazně přispěl k tomu, že se letos naši hokejisté stali mistry světa. Marcela Ziembová (55) ale neměla v životě vždy na růžích ustláno. Byla doba, kdy byla na své dva syny, Jakuba Ziembu (32) a Davida, zcela sama. Aby se dokázala jako samoživitelka o rodinu dobře postarat a Davidovi dopřát hokejovou kariéru, musela se hodně otáčet. Dnes už je situace jiná, ale starost o štěstí celé rodiny má pořád. Jak prožívala Davidovu cestu k hokejové slávě?
Brzy jste zůstala s kluky sama. Jak jste to vše zvládala finančně?
„Dlouho jsem měla tři práce. Například jsem šla ráno ve čtyři hodiny uklízet do pizzerie. Odtud jsem se přesídlila za dalším úklidem do bytu a následně zamířila do vinotéky, kde jsem zůstala do šesté hodiny večerní. Ale čistila jsem i kotle, vyráběla svíčky a dělala spoustu jiných brigád. Každá koruna byla dobrá. Brala jsem 13 tisíc korun čistého i s přídavky na děti. Jeden otec sice přispíval na výživné, druhý ale jen občas. A nájem byl 10 tisíc korun. Pracovala jsem, abych mohla Davidovi koupit hokejku, nové brusle, zaplatit turnaj. Kuba naopak dostal na celý rok jen kopačky, trenýrky, kopačák a stačilo to. Před 10 lety, kdy byl David draftován (vybrán jako adept do NHL – pozn. red.), jsem dělala na benzince. Tehdy nová vedoucí usoudila, že když mám tak úspěšného syna, tak nemusím pracovat a dala mi výpověď. Nakonec jsem toho měla v Havířově dost a před devíti lety jsem se přestěhovala do Prahy.“
Ulevilo se vám?
„Strašně moc. Mně se trochu ulevilo už v době, když jsme podepsali spolupráci s agentem Alešem Volkem. Davidovi bylo tenkrát 13 let. Později odjel do Švédska a stejně mi občas napsal, zda bych mu poslala nějaké »drobáčky« na jídlo. Dostával v přepočtu jen tři tisíce českých korun. Bydlení měl ovšem od klubu zadarmo. V 17 letech ho převedli k mužům a peněz dostával více. Jenže zase přestal chodit do školy, takže má za sebou ve studiu jen rok gymnázia ve Švédsku.“
Kdy vás napadlo, že by to David mohl dotáhnout na jednoho z nejlepších hokejistů na světě?
„Když jsem přijela poprvé do Švédska. Nechápala jsem, že mohl za osm měsíců udělat takový posun, že vidím stejné dítě, jaké odsud odjelo. Tady jsem si říkala, že je takový vyčůránek, když čeká na puk na modré čáře. Ve Švédsku začal na sobě hrozně makat. Byl v kolektivu těch, kteří chtěli něčeho dosáhnout a dávali tomu víc, než jen absolvovat určený trénink. Neuměl moc anglicky, tak se mu stalo, že když slezli z ledu a trenér jim něco v šatně řekl, tak byli za chvíli všichni pryč. Nevěděl, co se děje. Prostě se sbalili a šli trénovat dál i bez kouče.“
Během pobytu ve Švédsku zemřel Davidovi táta….
„Umřel čtyři dny před Davidovými sedmnáctinami. Po pěti letech se mu vrátila rakovina, už ani do Švédska za ním nemohl letět. Mrzí nás to dodnes, protože by byl na něj ještě více pyšný. David měl přebývat v místní rodině, ale nakonec musel vzít za vděk bydlením s jiným klukem, kde se museli o všechno postarat sami. Doma nikdy nepral ani nevařil. Kdo by taky vařil v 15 letech? Takže to byla pro něj největší škola života.“
Jela jste později do zámoří na draft?
„Byla jsem jako Alenka v říši divů. Taky jsem se tam hned v obchodním domě ztratila. Chodila jsem tam tři hodiny, než jsem se dokázala vrátit do hotelu. Ztrácím se pořád. A jak říkají moji kluci, hlavně nespadni. Já prostě jdu a najednou spadnu. A pořád se ztrácím. V tomto se o mě kluci bojí. Při draftu Davida mi ztvrdly nohy z celkového vypětí. Celý další měsíc jsem si každý den z toho pouštěla video a každý den jsem u toho plakala. Štěstím.“
Pro vašeho staršího syna nemusí být lehké mít bratra hokejovou hvězdu- Nepanuje mezi nimi dnes třeba nějaká závist?
„Vůbec. Problémy byly spíše dříve. Když bylo Kubovi 18 let, chtěl si udělat řidičák. Za fotbalový úraz dostal z pojistky peníze, ale já jsem mu je vzala na Davidův hokejový turnaj. Samozřejmě, že došlo k rozepřím. Dnes je to už pryč a David mu to vrací v dobrém.“
Změnilo se vaše okolí, když šla Davidova sláva nahoru a psalo se o tom, kolik bude vydělávat?
„Přicházely mi na sociální sítě žádosti od cizích lidí o peníze. Kdo ví, kde je ale pravda. My na to nereagujeme. A občas to někdo zkouší pořád.“
Jak jste prožívala, když umřelo Davidovi první dítě, vaše vnouče?
„Položila jsem si otázku, proč se to stalo zrovna nám. Nikomu jsme nic špatného neudělali. A zvláště, když těhotenství probíhalo tak, jak mělo. Myslíme si, že to byla něčí chyba. David nechápal, proč mu umírají v životě jen muži? Otec, trenér, skaut a další. To bylo poprvé, co mě to zarazilo a zamyslela jsem se nad tím, zda to nemá ještě víc posílit Davidův partnerský život. Každý by to nezvládl tak jako David s přítelkyní.“
Kdy bude svatba?
„David Rebeccu požádal o ruku už před dvěma lety. Mezitím ale otěhotněla, narodila se malá, tak veselku nechtěli. Svatba ale neproběhne v Česku ani v zámoří. Víc nemůžu prozradit.“
Naši hokejisté se stali mistry světa, zásluhu na tom měl i důležitý Davidův gól. Jak jste vítězství slavila?
„Po utkání jsem přišla domů až ve čtyři hodiny ráno. Byli jsme v hotelu se všemi hráči a těmi nejbližšími. Davida jsem viděla pak až v pondělí na Staromáku. Stála jsem opodál. Jak mě zahlédl, vyzval mě, ať přijdu taky na pódium.“
Euforie opadla, nastal zase všední život. Co v současné době děláte?
„Pracovala jsem v obchodě, ale 30. dubna jsem tam skončila. Kvůli Davidovu příjezdu, ale i proto, že se mi tam nelíbilo vedení. Nemám už zapotřebí, aby se po mně někdo vozil. Nyní pomáhám v nadaci Jakuba Voráčka, která podporuje nemocné s roztroušenou sklerózou.“
Celý rozhovor v tištěném APŽ číslo 30.
