Maminka hokejisty Davida Pastrňáka (28) Marcela (55) o těžké cestě za synovým úspěchem...
Je maminkou jednoho z našich nejlepších současných hokejistů. David Pastrňák (28) nejenže září v NHL, ale také výrazně přispěl k tomu, že se letos naši hokejisté stali mistry světa. Marcela Ziembová (55) ale neměla v životě vždy na růžích ustláno. Byla doba, kdy byla na své dva syny, Jakuba Ziembu (32) a Davida, zcela sama. Aby se dokázala jako samoživitelka o rodinu dobře postarat a Davidovi dopřát hokejovou kariéru, musela se hodně otáčet. Dnes už je situace jiná, ale starost o štěstí celé rodiny má pořád. Jak prožívala Davidovu cestu k hokejové slávě?
Marcelo, máte dva syny, každý má jiné příjmení. Jak se to stalo?
„Narodila jsem jako Síglová. Svého pravého otce jsem ale nikdy nepoznala. Máma si v mých třech letech našla muže, který byl naším skutečným tátou, tudíž jsem se stala Swiechovou. Později jsem se vdala za Josefa Ziembu, s nímž mám staršího syna Jakuba. S Josefem jsme se ale velice brzy rozvedli. Následně nám vstoupil do života Milan Pastrňák a ze vztahu se narodil David. Chtěli jsme se všichni přejmenovat a být Pastrňákovi, ale už k tomu nedošlo.“
Věnovala jste se sama někdy aktivně sportu?
„Na základní škole jsem dělala lehkou atletiku, skok do výšky a do dálky. Tělocvikář byl z mého talentu unešený. Neměla jsem ale tak zapálené rodiče, aby mě dali do nějakého oddílu. Možná právě proto, že mi to nebylo umožněno, jsem pak své syny do sportovních oddílů přihlásila.“
Co vám říkal hokej, než se kluci narodili?
„Už jako dítě jsem inklinovala více k chlapům. Starší brácha Petr byl můj nejlepší kámoš. Bavil mě hrozně nohejbal, tak jsem se mezi chlapy pořád cpala, když jim někdo vypadl. Ve 13 letech jsem se na přehradě u Albrechtic postavila poprvé na brusle, ale měla jsem chlapecké. Hokej mě bavil, ale na žádné zápasy jsem nikam nechodila. Shodou okolností však moji partneři, Josef Ziemba i Milan Pastrňák, byli hokejisté, takže jsem na hokej byla asi ujetá.“
Starší syn Kuba hrál taky hokej?
„Ne, hrál fotbal. Kubíček mi dodneška říká, že jsem byla hrozná, protože byl prvorozený. Velice jsem se k němu upnula. Ale bylo to možná tím, že jsem se tak brzo rozvedla a my zůstali sami. Zkoušeli jsme mu později dávat do ruky hokejku a stavěli ho na kolečkové i klasické brusle, ale nebylo to ono. Přihlásila jsem ho tedy do plavání, ale kvůli tomu zase trpěl záněty středního ucha. Takže toho musel nechat.“
Jak tomu bylo u Davida?
„Rozdíl mezi syny byl znát už v dětství. Možná i proto, že byli dva, nebyla jsem tak upjatá. U Davida mi už bylo tak trochu i jedno, že si třeba lehl na zem, když chtěl vydlabat prstíkem kamínek, který se mu líbil. Několikrát ho při tom lidé překročili a koukali na mě, co jsem to za matku. Věděla jsem, že když ho zvednu, tak bude řvát. Dokud si kamínek nevyšťourá. Jako Blíženec byl hodně tvrdohlavý. Takže jsem ho v tom víceméně nechávala, až se třeba i vyvzteká.“
Byl Kuba Davidovi příkladem?
„Myslím si, že se předbíhali navzájem, kdo bude lepší. David si myslel, že zvládne vše, co jeho starší brácha. Neuvědomoval si věkový rozdíl. Ať už šlo o hraní karet, pexeso, střílení na bránu. Nejdříve chtěl být totiž gólman, cpal se pořád do brány.“
Proč se jím nestal?
„Nebyly peníze. Výstroj pro brankáře byla mnohem dražší. Proto také začínal na darovaných holčičích bruslích s obroušenými zoubky.“
Měl na hokej talent?
„Poprvé se postavil na kolečkové brusle v obýváku. Pak je nosil ven. Párkrát ručičkami máchl a rozjel se už ve třech letech. Na dvorku měly důchodkyně pomalu infarkt, když ho na nich viděly, i když měl přilbu a umělohmotnou hokejku. Brusle byly totiž na něj příliš dlouhé. Stačilo, aby zakopl, a už by letěl. Držel ale na nich lepší balanc než Kuba. Stejně to bylo s hokejkou. Jako by David věděl, jak ji správně uchopit. Kuba ji naopak držel jako klacek. V květnu se poprvé postavil na kolečkové brusle, v září jsme vyrazili na zimák. Jeho otec, který trénoval v Havířově, si ho brával na led, aby si sám bruslil a kvedlal hokejkou. A on když viděl starší kluky, tak se po nich opičil. To mu asi dalo hodně.“
V kolik ráno jako kluk na základní škole vstával na tréninky?
„Třeba už krátce po čtvrté hodině. Naproti býval soused, který v tu dobu odjížděl na šachtu. Davidovi jsem říkala: Koukej se, ať takhle taky nedopadneš.“
Co na to říkal?
„Přebral si to po svém, asi mu to bylo jedno. Šel si zatrénovat, měl svůj svět. Doma nám visel třeba Crosby na stěně, ale často úspěšné hokejisty střídal. Ani nevím, zda tam někdy pověsil i Jardu Jágra.“
Více čtěte v tištěném APŽ číslo 30.
