Hana Eliášová (69) je uznávaná forenzní antropoložka: Kosti prozradí osud...
Kriminalisté jí říkají česká sběratelka kostí. Forenzní antropoložka RNDr. Hana Eliášová (69) Ph. D. se podílela na vyšetřování orlických vražd v 90. letech, ale zkoumala i ostatky moravského markraběte Jošta Lucemburského, básníka Karla Hynka Máchy či spisovatelky Boženy Němcové. V čem tkví půvab i náročnost její práce?
Rodačka z Opavy studovala Univerzitu Jana Evangelisty Purkyně (dnes Masarykova univerzita – pozn. red.) v Brně obor odborná biologie – antropologie, kde se specializovala na zkoumání vnějších znaků jedince na obličeji a vnitřních znaků na kostře a zubech. „Nejvíce mě zaujaly informace, které lze vyčíst z kosterních nálezů. Nadchla mě jedinečnost a rozmanitost této práce,“ říká úvodem Hana Eliášová. Po absolvování nastoupila jako asistentka na lékařské fakultě. „Tušila jsem, že to místo nebude stálé, a tak jsem hledala, kam se vydat dál,“ vzpomíná. Našla tehdy inzerát s nabídkou Kriminalistického ústavu, na který odpověděla. Během čtrnácti dní přišla odpověď a 1. ledna 1975 Hana nastoupila jako forenzní antropoložka. „Zpočátku jsem byla trochu v šoku. Předtím jsem se zabývala hlavně archeologickými nálezy, najednou jsem měla před sebou ostatky lidí, kteří zemřeli nedávno, obvykle násilnou smrtí.“
Děsivé vraždy
Během své praxe se zúčastnila práce na vyšetřování mnoha závažných případů. Jedním z nich byly i tzv. orlické vraždy (série vražd podnikatelů v 90. letech – pozn. red.). „Podílela jsem se na zkoumání pozůstatku muže nalezeného v sudu s louhem sodným. Ten pohled na zbytek lidského těla nepřeji nikomu,“ říká Hana. „Identifikovala jsem ale také zavražděné, kteří byli nalezeni v mělkých hrobech, v neobydlených budovách, na dně přehrad. Šlo o zastřelené mladé lidi. Někdy to byly osoby ve vodních nádržích zatížené traverzou, uložené v bedně s kamením. V jednom případě byl muž svázaný a potopený ve spacím pytli. Drastické jsou také nálezy ohořelých mrtvol,“ popisuje svou práci. Ta je často i časově hodně náročná. „Někdy trvá den, týden, ale i měsíce. Závisí to na materiálu předloženém ke zkoumání. Pokud mám k dispozici věrohodné informace o pohřešované osobě, například stomatologický záznam, informaci o chirurgickém zákroku a stejné informace zjistím na lidských pozůstatcích, pak mohu provést identifikaci během několika dní. Některé případy ale zůstávají léta nedořešené.“ Mnohem více je ale práce forenzní antropoložky náročná na psychiku. „Jsou případy, které ve mně vyvolávaly hrůzu, například sériový vrah Ladislav Hojer nebo spartakiádní vrah Jiří Straka. Anebo neobjasněná úmrtí tří mladých lidí, kteří byli podle kosterních pozůstatků identifikováni, ale příčina smrtí zůstala záhadou,“ přiznává Hana, která se občas musela také setkat s příbuznými obětí. „Vždy to bylo psychicky náročné. Napětí, smutek, spousta otázek, kdy příbuzní nevěří verdiktu smrti.“
Jaké pracovní překážky musela překonat? Čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 51-52.
