Miroslav Dvořák (45) - mafián Rudovský z Ordinace pomáhá lidem!
V Ordinaci už není několik let, přesto ho lidé stále poznávají. Jako mafián Rudovský byl prostě k nepřehlédnutí. Než ale před deseti lety začal herec, operní zpěvák a lektor rétoriky Miroslav Dvořák (45) seriál točit, nečekaně přišel o tatínka. Letos na jaře se dostal do podobné situace – bál se o maminku, kterou postihla mozková příhoda. Naštěstí se ze všeho dostala, a to i díky synovi, který ji – jako hlasový profesionál – znovu naučil komunikovat.
Dodnes mu díky Rudovskému chodí žádosti o podpisy, a i když hrál gaunera, lidé na něj reagují překvapivě kladně, většina mu fandí. „Můj táta nesnášel nekonečné seriály, přitom se pravidelně díval na Ordinaci. Mě už tam ale neviděl. Zemřel tehdy na jaře a já nabídku na roli dostal až na podzim,“ vzpomíná herec. Přišlo to nečekaně. „Ještě večer jsem s ním mluvil a zdál se mi unavený. Byl jsem tehdy na semináři, dodělával si pedagogiku a druhý den jsem volal, že jedu domů. Ptal jsem se, jak mu je. A máma říká: Spí. Podle hlasu jsem poznal, že se něco stalo. Přijeď co nejdřív, řekla, Až doma jsem zjistil, že táta nežije. Měl silnou cukrovku. Máma je zdravotní sestra, snažila se mu pomoct, ale už bylo pozdě,“ vzpomíná. To ještě netušil, že podobnou situaci, ale se šťastným koncem, zažije o deset let později.
Cesta k herectví
Narodil se v Benešově, kterému zůstal věrný dodnes. Už jako kluk tíhl k herectví. Rodiče s uměním neměli nic společného – táta Bohumír byl elektrikář, maminka Jaroslava zdravotní sestra, která později působila na hygieně. „Od určitého věku jsem ve všem viděl divadlo. Hrál jsem si na Rumburaka, oblékal si župan, běhal po zahradě a vždycky se někde objevil. Máma dělala v porodnici a já si občas říkal: Jestli oni si nedonesli domů někoho jiného,“ usmívá se herec. Jen babička Bóža, která pracovala v prádelně, hrávala ochotnicky divadlo. „Měli jsme moc hezký vztah, točili jsme na kazeťák rozhovory, dělali si legraci. A když naši přišli domů, tak jsme jim to pouštěli,“ vzpomíná. Přesto se doma neprojevoval tak výrazně, jako ve škole. „V osmé třídě jsem si vymyslel postavu Joža Trávosnědla. Se spolužačkou jsme si udělali pořad a chodila se na nás dívat celá škola, všichni se bavili. Jednou šla máma na kontrolu do jídelny a paní učitelka ji tam tajně přivedla. Byla v transu a říkala: Tak ho vůbec neznám! Zpívali jsme, hráli scénky, já měl zmijovku a ona kroj, bylo veselo,“ vypráví. Přesto, že tíhl k herectví, rodiče si nepřáli, aby šel na konzervatoř. „Táta mi řekl: Až budeš mít maturitu, dělej si, co chceš. To jsem taky udělal. Ale původně jsem vystudovaný ekonom obchodního provozu,“ líčí. Pak se sice přihlásil na studium speciální pedagogiky, ale zároveň se vydal na konkurz do jihlavského divadla. Vzali ho a měl úspěch. Přesto pořád cítil, že chce mít umělecké vzdělání, a tak šel studovat Vyšší odbornou školu v Praze, kde dnes působí jako pedagog. „Táta, když už mě viděl na jevišti, uznal, že je to dobrý. Ze začátku sice herectví neuznával, ale pak už byl pyšný,“ říká. Na jevišti ho stihl vidět, než odešel, v seriálu, který miloval, už ale ne…
Jaká nemoc mu letos zasáhla do života? Dozvíte se v tištěném Aha! pro ženy číslo 53. '
