Barbora (34) - Kvůli nádoru přišla o kus hlavy!
Jsou tu už dva roky, kdy musela Barbora Hájková (34) podstoupit kvůli odstranění nádoru náročnou osmihodinovou operaci. Zákrok jí zachránil život, i když od té doby mladé ženě chybí část hlavy. Jde o vskutku velmi vzácný druh rakoviny, kvůli tomu mají takto postižení lidé (momentálně je jich pouze sedm na světě) ve svém znaku jednorožce. Barbora se s tím ale poprala statečně, dnes má dvě zdravé děti a partnera, o něhož se mohla v nejtěžších chvílích opřít.
Až do svých dvanácti let žila Barbora v Šumperku, odkud se pak s maminkou a mladší sestrou přestěhovaly na samotu u lesa k Hanušovicím. Odmaturovala na obchodní akademii a zamířila do Prahy na Českou zemědělskou univerzitu, provozně ekonomickou fakultu. Tady se seznámila s Iljou (38), současným partnerem a tátou svých dětí. Klape jim to dodnes i bez svatby. Holčička Markéta se jim narodila v dubnu 2016, o rok později ale zasáhla Barboru krutá rána. „Na jaře před dvěma roky mě jedno ráno partner upozornil na to, že mám na levé části hlavy nějakou bouli. Koukla jsem do zrcadla a jen suše konstatovala, že tam opravdu nějaká je. Vůbec jsem tomu tenkrát nevěnovala pozornost. Navíc ani na pohmat nebolela. Měla jsem za to, že by mohlo jít o tukový výrůstek, který se mi na hlavě udělal přes noc,“ vzpomíná. Přesto, že se maluje a denně kouká do zrcadla, nikdy předtím si toho prý nevšimla. „Až zpětně na fotkách jsem zjistila, že tam boule byla už přibližně půl roku. Nezaregistrovala jsem ji zřejmě pro to, že nosím brýle a její obroučky postižené místo docela zakrývaly a v tu dobu jsem se mnohem více soustředila na péči o dceru než sobě,“ dodává žena.
Báro, dej si panáky!
Jejímu partnerovi to nedalo a přinutil ji navštívit ošetřující lékařku. Ta přiznala, že se s něčím takovým dosud nesetkala. Prý se ale nemá čeho bát. Pokud by mělo jít o nádor, tak by ho našla určitě na jiné části hlavy. Pro jistotu jí však vypsala žádanku do ušní, nosní a krční ambulance. Tam Barbora znovu vyprávěla svůj příběh a mystifikovala opět tvrzením, že se boule udělala přes noc. Chtěli jí proto nasadit antibiotika, což by byl problém, protože kojila dceru. A tak se s lékařem dohodli, že se přijde ukázat za týden. Jenže boule se nezvětšovala, ale ani nezmenšovala. Raději ji poslali na vyšetření ultrazvukem. „Nějak jsem si v hlavě nastavila takový scénář, že mi vyříznou bouličku v lokální anestezii a odpoledne půjdu za svou malou Markétkou. Už při pohledu na lékaře během vyšetření mi ovšem došlo, že je to vážné. A musela jsem na biopsii. Ve Fakultní nemocnici Královské Vinohrady jsem navštívila rodinného známého onkologa v Onkocentru Zelený pruh, který mi odebral jehlou vzorek z boule, což byla neskutečná bolest.“ Po biopsii jí lékař do telefonu oznámil: „Báro, dej si dva panáky, bude to dobrý!“ Řekla si, že to je super. Vůbec jí v tu chvíli nedošlo, že má rakovinu a slovíčko dobrý znamená, že nádor metastázuje „pouze“ v malém procentu případů. Pak musela Barbora ještě na CT. Zavolal jí tehdy samotný přednosta kliniky ORL vinohradské nemocnice, aby se za ním po vyšetření hned zastavila. L„Upřímně řečeno, v tuto chvíli jsem trošku znervózněla a přemýšlela jsem o tom, proč se mnou chce mluvit přímo přednosta kliniky. Zeptal se mě, zda nechci, aby se mnou do ordinace šel i partner s dcerou, kteří mě doprovázeli. Nechala jsem je čekat venku, ale jen chvíli. Brzy jsem si je zavolala k sobě jako podporu a začala plakat. Doteď si pamatuji větu, kterou mi docent Martin Chovanec řekl: „Kdybyste měla nádor na končetině, bylo by jednoduché řešení. Řeší se to amputací. Ale amputovat vám hlavu nemůžeme.“ lékař, který je dodnes mým ošetřujícím lékařem, se mnou jednal na rovinu. Má velké charisma a komunikuje s pacienty lidsky i empaticky, ale taky profesionálně. V jeho případě cítíte, že jste v dobrých rukou,“ svěřuje se Barbora. Verdikt zněl: Dermatofibrosarcom protuberans. Maligní vazivový nádor, který se nevyskytuje vůbec často a už vůbec ne v místě, kde právě jí narostl. Před dvěma lety byla dokonce prvním člověkem v ČR, který byl s tímto druhem nádoru na hlavě operován. „Na světě bylo v té době podobných případů, včetně mě, popsaných pouze sedm. Podle statistik existuje 60procentní možnost, že se tato nemoc vrátí. Z toho jsem měla strach po operaci, kdy se mi narodil syn Štěpán. Teď už je mu devět měsíců,“ dodává žena. Těhotenství totiž oslabuje imunitu ženy a bývá startovačem onemocnění nádorového typu.
Osmihodinová operace
Vyšetření ukázalo, že nádor už začal prorůstat do Barbořiny lebky, což znamenalo, že je nutné její část odstranit, a to co nejdříve. Před operací se muselo sejít lékařské konsilium, protože do té doby se s něčím takovým nikdo z doktorů u nás nesetkal. „Před samotnou operací jsem prožívala hrozně těžké období. Dcera se na mě upnula, jako by cítila, že se něco děje. Plakala jsem po večerech a nemohla spát. Kojit jsem ale přestala až v den nástupu do nemocnice. Neměla jsem v úmyslu s tím přestat, protože nebylo jasné, co mě čeká a nechtěla jsem si naše společné chvíle kazit tím, že jí budu odpírat to, co nás spojuje,“ říká Barbora, která náročný osmihodinový zákrok na sále podstoupila 31. července 2017. Během něj jí byl odstraněn z temporální části hlavy nádor včetně části lebky, vnitřního ucha, kůže, svalů i čelistního kloubu. Vzniklý otvor v hlavě jí vyplní tkání a kůži ze širokého svalu zádového. Bylo totiž potřeba nějakým způsobem chránit později i mozek.
Jaké to bylo po operaci a zda Bára uvažuje o výplni implntátem se dočtete v tištěném Aha! pro ženy číslo 33.