Vladislava (35) pečuje sama o dceru Dominiku (16) s dětskou mozkovou obrnou!
V den, kdy si Vladislava Palkechová (35) z Rakvic na Břeclavsku odvážela svoji prvorozenou Dominiku z porodnice domů, lékaři jí sdělili nelítostný verdikt: holčička má dětskou mozkovou obrnu! I když tušila, že s ní nejspíš není všechno v pořádku, přesto ji to zdrtilo. Na její výchovu navíc zůstala z počátku sama, neboť biologický otec se dcery zřekl. I když je to někdy velmi náročné, zvládají to „holky“ tak, jak jen to nejlépe jde. Dobrým parťákem je jim i psí fešák Fedor…
„Těhotenství probíhalo bez problémů. Dominika se měla narodit 26. června 2003, nakonec přišla na svět v Brně 29. března, tedy už v šestém měsíci. Po narození mi ji ani pořádně neukázali a hned ji odnesli pryč,“ vzpomíná Vladislava. Lékaři jí pouze sdělili, že má holčičku a zeptali se, jak se bude jmenovat. „Sice jsem chtěla Emily, ale v tu chvíli jsem řekla Dominika. Viděla jsem ji v inkubátoru až po pěti hodinách. Když jsem v něm spatřila tem malý, průhledný uzlíček s modřinami a na přístrojích, málem jsem se složila. Od té chvíle jsem si nepřála nic jiného, než aby to přežila,“ přiznává. Dominika po narození měřila 35 centimetrů a vážila pouhých 950 gramů, byla chudokrevná, dostávala transfuze, bojovala i s dalšími zdravotními komplikacemi. Vladislavě bylo navíc hned jasné, že na Dominičinu výchovu zůstane sama. Tehdejší přítel ji opustil ještě v době těhotenství s tvrzením, že dítě není jeho. „Když jsem mu řekla, že jsem těhotná, vnucoval mi peníze na potrat, což jsem okamžitě odmítla.“ Dominiku viděl dvakrát v životě a víceméně náhodou. „Poprvé v době, kdy se rozhodovalo o jejím výživném. Přijel se domluvit, abych soud zrušila, že mi bude dávat dvě stě korun měsíčně. S tím jsem nesouhlasila. Nakonec měl povinnost platit dva tisíce měsíčně. Podruhé ji spatřil před 13 lety, když mě vezl domů od soudu o jeho dlužném výživném, a sestra vyšla s Dominikou na zápraží. Nikdy jí neposlal esemesku na narozeniny nebo Vánoce,“ konstatuje Vladislava.
Domů po čtvrt roce
Do porodnice za dcerou dojížděla z Rakvic obden. To ještě netušila, co vše je čeká. „Od samého začátku bylo něco špatně. Dominiku třeba převezli v Brně z jedné porodnice do jiné, což jsem náhodou zjistila až poté, co jsem se telefonicky ptala na její stav. Prý mi poslali telegram, ale přišel až o několik dnů později.“ Vladislava si svou holčičku mohla odvézt domů až v původně plánovaný den porodu, tedy po čtvrt roce. To malá vážila 2300 gramů. Lékař však tenkrát sdělil její mámě zdrcující zprávu: Dominika má dětskou mozkovou obrnu. „Proč, nebo jak k tomu došlo, nevím. Už po tom ani nepátrám. Prý ale dceru odpojili po jedenácti dnech po narození od podpůrného kyslíku a ona jim zkolabovala,“ říká Vladislava. Doma začala s dcerou cvičit i čtyřikrát denně Vojtovu metodu, později jezdily do odborných léčeben v Boskovicích a Košumberku.
Ani krok bez dcery
Právě v Košumberku se Vladislava seznámila s jinou ženou, která tam byla rovněž s handicapovaným dítětem. Bydlela v Českém Krumlově a při jedné z návštěv v Rakvicích jí nabídla, aby se k nim s Dominikou přestěhovaly. „Nic mě tady prakticky nedrželo, takže jsem na přestěhování do podnájmu k jejím rodičům kývla, sbalila se a odjela. V Krumlově začala dcera chodit do školky mezi zdravé děti. Chtěla se jim vyrovnat, takže to přispělo k tomu, že se mohla v životě posunout dál. K tomu jí pomáhala nejen asistentka, ale i chlapeček, který se do ní zamiloval, i když už byla na vozíčku.“ V jihočeském městě potkala Vladislava velkou lásku. Skončila ale smutně, partner zemřel. Do Rakvic se s dcerou vrátily po dvou letech. To už na Dominiku čekal první rok povinné školní docházky. „Od samého narození byla na mě zcela závislá. Nemohla jsem se bez ní hnout na krok. Do deseti let se mnou spávala v posteli. Teď už je pubertě, takže o něco takového nestojí. Bylo to však těžké poznat, protože ona dokáže říct pouze pár slov, nebo spíše jen jejich počáteční písmena. Tak to bylo i v době, kdy už chtěla spávat sama. Jednoho večera začala pištět, plakat, ukazovala hlavou směrem ke dveřím. Myslela jsem nejdříve, že chce někam jít. Opakovalo se to noc co noc. Až časem zapracovala náhoda, když jsem si šla lehnout do vedlejšího pokoje a ona se najednou uklidnila. Od té doby spí Dominika sama,“ svěřuje se její maminka.
Co dělají máma s dcerou ve volných chvílích a jak jim pomáhají motorkáři? Dozvíte se v tištěném Ah! pro ženy číslo 35.
