MUDr. Hana Řezáčová (85): Díky pacientům má moje existence smysl!
Někdo si dává za svůj životní cíl nemuset jednou pracovat. Lékařka Hana Řezáčová (85) dodnes svou profesi neopustila a naopak považuje možnost pečovat stále o pacienty za štěstí a radost. I když její klienti jsou již vesměs v seniorském věku, jsou mnozí mladší než ona.
Každé úterý si MUDr. Hana Řezáčová oblékne bílý plášť a jde na vizitu. Její pacienti v Domově sv. Karla Boromejského v Praze ji vítají s úsměvem. Doktorka jim poslechne srdce, plíce, koukne se na nohy, jestli nejsou oteklé. „Jak se vede? Bolí vás něco?“ ptá se každého. Když si pacienti na něco stěžují, zaměří se Hana na jejich trápení. S každou babičkou a dědečkem si popovídá a pohladí je. „Primářky jsou v tento den na umisťovací komisi, tak jim pomáhám. Mám na starosti 18 pacientů,“ vysvětluje MUDr. Řezáčová. „Hanička je úžasná. I když osmnáctiny už měla několikrát, tak nám zvládala pomáhat jak v době, kdy byly největší mrazy a náledí, tak v největších vedrech. Přišla vždycky, je na ni absolutní spolehnutí,“ říká primářka MUDr. Marie Nováková.
Obvoďačkou byla rád
Většinu svého života Hana Řezáčová působila jako obvodní lékařka. O jaké metě snila jako medička? „Chtěla jsem léčit lidi. Jinou představu jsem neměla. Tenkrát to nebyla žádná legrace. Nastoupila jsem na umístěnku do Teplic a nevadilo mi to. Byla jsem z Bíliny odvedle. Nemazali se se mnou. Byla jsem nejprve závodní lékařkou a pak mě strčili na obvod,“ vzpomíná. Nikdy ale prý nelitovala, že nebudovala kariéru v nemocnici. „Já si myslím, že obvoďák byl pro mě dobrý. Při pohotovostech jsem měla na starosti celý teplický okres. S kufříkem jsem běhala po kopcích. Já mladá holka jsem chodila v noci za pacienty i do vybydlených baráků. Ale lidé mě měli rádi a já měla ráda je,“ vysvětluje. Třicet let nakonec strávila Hana Řezáčová jako obvodní lékařka na Petřinách v Praze. „V té době se ještě sloužily pohotovosti a chodilo se s kufírkem i v noci. Pak jsem měla těžký úraz ramene. To už jsem byla v důchodovém věku,“ dodává. Na zaslouženém odpočinku ale nezůstala. Raději přijala místo revizní lékařky ve zdravotní pojišťovně a po několika letech ji ustanovili vedoucí pro tři pražské obvody. V pojišťovně strávila celkem deset let. V sedmdesáti dostala nabídku jít pomáhat do Domova sv. Karla Boromejského. „Jsem obvoďák a nikdy mě nenapadlo, že bych mohla dělat ve špitálu. To víte, že už mě to zmáhá, ale zároveň se sem vždy strašně těším,“ přiznává. Pacienti ji mohou stále ještě potkat i na obvodě na pražském Břevnově. Donedávna tam sloužila dvakrát v týdnu. „Teď už tam nejsem pravidelně, ale zaskakuji, když je třeba, například o Vánocích nebo o dovolených, když mladé lékařky potřebují být s rodinami. Pro mě už volno ve svátky není důležité,“ objasňuje Hana.
Jak jsou jí stařečkové inspirací a více o Domově Sv. Karla Boromejského najdete v tištěném Aha! pro ženy číslo 29.