Vědkyně Olga (52) z Brna pokořila dvě osmitisícovky...A porazila i rakovinu!
Miluje velehory a od mládí zdolává jejich vrcholy. Na svém kontě má už dvě osmitisícovky. Na vrcholu hory Šiša Pangma (8013 m) v Himálaji stanuly spolu s kolegyní Zuzanou Hofmannovou (†53) jako vůbec první dvě Češky, a to bez použití kyslíkového přístroje a pomoci Šerpů. Olga Nováková (52) z Brna, v civilu vědecká pracovnice Biofyzikálního ústavu AV ČR, je jednou z našich nejúspěšnějších horolezkyň. V roce 2016 ji na čas vrátila z výšek na zem rakovina. Ona to ale nevzdala, a tak jsou hory nedílnou součástí jejího života i nadále.
„K horolezectví jsem se dostala šťastnou souhrou náhod. Ve čtrnácti letech jsem doma narazila na knihu Himálajští tygři. A řekla jsem si, že by to mohlo být něco pro mě. Šla jsem se přihlásit do horolezeckého oddílu, jenže byl podzim a nábor nováčků byl ukončen,“ začíná své vyprávění Olga, která ovšem svůj sen nevzdala, a tak do TJ Vysokohorské sporty Brno zašla i na jaře 1983 a začala s oddílem jezdit za skálami na Vysočinu, do Blatin a časem po celé republice. O vrcholcích hor na Západě a v Himálajích si mohla před rokem 1989 nechat zdát, a tak se jezdilo lézt do Vysokých Tater nebo do zemí Sovětského svazu, kde už hory svojí nadmořskou výškou Himálaji vzdáleně konkurovaly. „Po revoluci jsme začali jezdit na ledovce do Alp. Kdo by taky netoužil vylézt na Mount Blanc nebo Matterhorn. Tehdy jsem už pracovala, takže šlo o maximálně týdenní výlety,“ vzpomíná Olga. Později se seznámila s horolezeckou partou z Bystřicko-Hostýnska. V roce 2001 jí skupina nabídla, aby s ní odjela na nejvyšší horu Kazachstánu Chan-Tengri v pohoří Ťan-šan (7010 m). „Pochybovala jsem o tom, zda je to vůbec něco pro mě. Hrabat se ve sněhu a zdolávat trhliny. Navíc mě takové výšky nijak moc nelákaly. Ale tahle parta na mě tenkrát nalíčila past. Zavolali mi do práce, že jsou zrovna v Brně a ať se za nimi stavím posedět. Jak jsme si tak povídali u piva, začali mě přemlouvat, abych s nimi přece jen odletěla. Nakonec to dopadlo tak, že jsem zašla před restauraci k bankomatu, vybrala deset tisíc korun jako zálohu a bylo rozhodnuto.“
Volání Himálaje
Vysoké hory jí potom učarovaly. Na Chan-Tengri vylezla bez větších problémů. Přitom zdolat samotný vrchol se tehdy podařilo pouze dvěma z devíti horolezců. „Bylo to také trochu o štěstí, protože svoji roli sehrálo počasí a zvládla jsem se dobře a včas aklimatizovat, přestože to byl můj první výstup do takové nadmořské výšky. Když jsem tam tak stála na vrcholu a koukala na hory kolem sebe, nabyla jsem dojmu, že bych nechtěla, aby to byl můj poslední krásný zážitek z hor,“ líčí své pocity Olga. V srpnu 2004 vyrazila do Himálaje slézt horu Šiša Pangma. Většina výpravy podnikla výstup dosud nepříliš obvyklým stylem – bez standardního zabezpečení v základním táboře, tedy bez kuchařů, společenských stanů, budování postupových táborů a využití Šerpů. Historicky poslední vylezenou osmitisícovku, která se jako jediná nachází celá v Tibetu, Olga zdolala se svým partnerem Pavlem Matouškem, Joskou Milfaitem a se Zuzanou Hofmannovou. Staly se tak prvními ženami, které kdy stanuly na tomto vrcholu, a navíc ho vylezly bez použití kyslíkového přístroje. „Naše parta nehledí až tolik na to, kdo se nakonec až úplně nahoru dostane. U nás se o zdolání vrcholu pokusí ten, kdo se v danou chvíli na to cítí a je na tom dobře. Důležité je pro mě to, aby člověka někdo jiný tak úplně neřídil, aby každý nesl sám za sebe odpovědnost a na všem se vždy s druhými domluvil. Každý leze do výšky, kam to až zvládne. Na hory lezeme bez Šerpů, bereme si jen tolik věcí, kolik uneseme, ale zase není pravidlem, že by někdo někomu nemohl s něčím pomoci. Lézt na hory s pomocníky je jako jít na výlet. S nadsázkou se dá říct, že dnes už jde v takových případech spíše jen o amatéry, lidi, kteří mají dost peněz a chtějí pouze zažít pocit, že stojí na tom nejvyšším místě na naší planetě,“ říká Olga.
Kdy zažila těžké chvíle a jak si sáhla na dno se dočtete v tištěném Aha! pro ženy číslo 25.
