Nikola Samková (31) před osmi lety onemocněla rakovinou, ale nevzdala to!
Je mladá, půvabná a na první pohled působí klidně a vyrovnaně. Když s Nikolou Samkovou (31) z Drahlína na Příbramsku mluvíte o tom, čím si prošla, musíte obdivovat obrovskou sílu a odhodlání, s jakým se vážné nemoci postavila. Ve 23 letech jí diagnostikovali agresivní formu nádoru prsu. Kvůli nemoci se sice byla nucena mnoha věcí vzdát, ale jak sama říká, na každé situaci je potřeba najít něco pozitivního. Jí dala nemoc jiný pohled na život, touhu šířit osvětu a pomáhat ženám, které se se zhoubným onemocněním také potýkají…
Příznaky nemoci na sobě Nikola vlastně nepozorovala. Byla v posledním ročníku na vysoké škole, našla si novou práci, kde začala rovnou na plný úvazek, k tomu hodně sportovala. „Když si vše zpětně vybavím, je pravda, že jsem nějaký čas byla hodně unavená, ale připisovala jsem to tomu, že dělám moc věcí najednou a že je to asi normální. Jednou ráno jsem šla jako obvykle běhat a tělo mě najednou přestalo poslouchat. Doma jsem si pak lehla na postel a pocítila bolest v levém prsu. Když jsem si bolestivé místo nahmatala, byla tam bulka, které jsem si dřív nevšimla. Nenapadlo mě, že by to mohla být rakovina. Jednak jsem četla, že rakovina nebolí a že mladých žen, jako jsem já, se to netýká. Navíc jsem žila zdravě, nekouřila ani nepila. Spíš jsem si proto říkala, že mám nějaký zánět,“ vzpomíná Nikola. Její praktik i gynekolog byli zrovna v té době na dovolené. Tak jí partner domluvil návštěvu u svého známého lékaře. „To bylo velké štěstí. Lékař mě vyšetřil a hned mě poslal do mamodiagnostického centra, kde rovnou udělali biopsii, která později potvrdila rakovinu prsu. Moje reakce asi nebyla úplně typická. Nejdřív mě napadlo, jak to řeknu rodičům a pak co bude se školou a s prací a že rakovina vlastně hrozí i všem mým kamarádkám…,“ říká žena.
Překážky se mají překonávat
Myšlenku, že podobná diagnóza může znamenat konec, si Nikola ale vůbec nepřipustila: „Řekla jsem si, že rakovina je prostě překážka, kterou musím za každou cenu překonat.“ Rodičům vše řekla hned po schůzce s onkologem, po které měla za týden následovat chemoterapie. „Byla to pro ně velká rána, zvlášť proto, že mají jen mě. Během léčby mi byli velkou oporou oni i můj partner, který se choval skvěle. Podporovaly mě i kamarádky, které sem mnou absolvovaly chemoterapie, nebo návštěvy lékařů, když přítel musel být v práci. Jedna kamarádka mi po chemoterapii jela přes půl Prahy pro popcorn, na který jsem měla chuť.“ Nikola absolvovala celkem šest měsíců léčby, což zahrnovalo osm chemoterapií po 3týdenních cyklech. Pro mladou pacientku to bylo samozřejmě velmi náročné. „Sice jsem byla připravená na to, že přijdu o vlasy, ale nenapadlo mě, že mi vypadají i řasy a obočí, což člověka změní úplně k nepoznání. Během léčby jsem přibrala 30 kg a hodně jsem otekla hlavně v obličeji, což bylo dáno kortikoidy, které jsem brala na zmírnění vedlejších účinků chemoterapie. Na psychiku bylo náročné hlavně to, že mě na ulici nepoznávali ani mí známí, nebo že já aktivní sportovec nemůžu vyjít schody,“ svěřuje se Nikola. Přesto se snažila žít normálním životem, dál studovala, neodložila ani jednu ze zkoušek ve škole, a ještě před operací odevzdala diplomovou práci. Chodila také do tanečních a na plesy, zkrátka dělala vše pro to, aby ji nemoc nezlomila. „Mezi sedmým a osmým cyklem chemoterapie jsem jela do Rakouska na hory. I když jsem ani neuzvedla lyže, tak se mi podařilo dvakrát sjet sjezdovku, což tenkrát pro moji psychiku bylo opravdu hodně. I když si zpětně uvědomuji, že to bylo trochu riskantní a nikomu bych to nedoporučovala, nelituji,“ usmívá se mladá žena. Během chemoterapie, v době, kdy jí bylo nejhůř, si udělala i seznam věcí, které by chtěla dokázat.
Proč se Nikola rozhodla pro odstranění obou prsou a jak pomáhá ostatním? Dozvíte se v tištěném Aha! pro ženy číslo 23.
Dálková plavkyně Abhejali Bernardová (42) - V chladní vodě je lepší nemyslet...
Celý článek
