Hančina (34) dcerka s mozkovou obrnou měla být ležák, dělá však nečekané pokroky!
Až do porodu neměla Hana Knappová (34) ani tušení, že by se jí mohlo narodit dítě s postižením. Těhotenství probíhalo normálně, a i když nakonec rodila císařským řezem, bylo pro ni postižení dcery nečekané. Terezka (4) trpí mozkovou obrnou a mikrocefalií a většina odborníků tvrdila, že bude celý život ležák, který se nebude moc vyvíjet. Dnes holčička zvládá základní komunikaci, sama sedí nebo se pohybuje po zemi. To vše díky velké síle a odhodlání rodičů, kteří se snaží dělat maximum.
O postižení své dcery Terezky se Knappovi dozvěděli až po porodu. Během těhotenství neměla Hanka naprosto žádné potíže a vše se zdálo být v nejlepším pořádku. „Ještě šest dní před porodem na monitoru nic neukazovalo na to, že by něco mělo být špatně. Plodová voda mi praskla přesně v den termínu, a i když byla trochu zakalená, nevypadalo to na problém. I v porodnici se zdálo, že porod probíhá normálně, i když miminko mělo trochu horší srdeční ozvy, “ vzpomíná Hana. Když po zhruba šesti hodinách porod nijak nepostupoval, lékaři se na přání Hanky rozhodli pro císařský řez. „Když Terezku vyndali, na sále začal opravdový poprask, holčičku mi jen na chvíli ukázali, pamatuju si, že byla úplně bílá… Pak ji odnesli za plentu, kde ji, jak jsem se později dozvěděla, oživovali,“ vybavuje si mladá maminka, která se během následujících několika dnů postupně dozvěděla zdrcující zprávu, Terezka bude postižená. „Ošetřující lékař mi nejdříve řekl, že holčička žije, ale nevypadá to dobře. Po porodu v sobě prý měla jen asi třetinu krve a museli ji uvést do stavu řízené hypotermie (snížení tělesné teploty na cca 31 °C – pozn. red.), aby tělo mělo možnost se zregenerovat a orgány začaly normálně fungovat,“ popisuje Hana. Po třech dnech Knappovým sdělili, že všechny orgány už Terezce normálně fungují, ale odnesla to hlava. Mozek je celkově poškozen a vypadá to na dětskou mozkovou obrnu. „Nejde moc popisovat, jak s člověkem takové zprávy zamávají. V porodnici jsem s Terezkou strávila tři týdny a většinu času probrečela. Z počátku jsem se na ni nebyla schopná ani podívat nebo ji pozdravit, aniž bych se nerozplakala…,“ snaží se Hanka shrnout svoje pocity.
Těžké začátky
Ještě v porodnici Hanu rehabilitační pracovníci seznámili s cvičením podle Vojtovy metody a doporučili centrum následné rehabilitační péče. „Na rehabilitaci k paní Mirovské vlastně chodíme dodnes. Ona pro mě byla zpočátku tím hlavním zdrojem informací, co se dá dělat s dětmi s tímto poškozením mozku, že můžeme například také vaničkovat, tedy snažit se uvolňovat ruce a nohy ve vodě, kde se zároveň posílí bříško a mnoho dalších věcí,“ doplňuje maminka, pro kterou byly začátky velice náročné. Terezka musela absolvovat řadu vyšetření, která měla určit rozsah postižení, takže návštěvy lékaře byly téměř na denním pořádku: „Ve dvou měsících jsem byla s dcerou na sonu hlavičky a lékař mi sdělil, že namísto mozkové hmoty má v některých místech Terezka jen pseudocysty, mozek ani hlava jí nerostou a pravděpodobně bude celý život jen ležák. To byla další rána a já se zas začala hroutit, ale nakonec jsme se oklepali a snažili se dál.“ Terezka pak vyzkoušela fyzioterapie, ergoterapie, různé druhy cvičení, hipoterapii a cvičilo se i doma. Hana vše brala velice poctivě a veškeré doporučené cviky dělala s Terezkou několikrát denně, což bylo velice vyčerpávající pro všechny. „Náš den se vlastně smrskl jen na to, abychom všechno odcvičili, a nic jiného už jsme nestihli. Měli jsme naprosto nulový manželský a společenský život, večer jsem jen vyřízená padla do postele,“ vzpomíná. Už po půl roce se ale dostavil výsledek a hlavička Terezce o pár milimetrů povyrostla a nárůst je patrný po každé terapii. Ve svých čtyřech letech se Terezka stále ještě nevejde do tabulek, pokud jde o velikost hlavičky, ale její rodiče věří, že když budou dál poctivě cvičit, nakonec se tam dostanou. To samozřejmě obnáší nejen fyzický, ale i mentální rozvoj. „Teď Terka říká čtyři slova. Je to ahoj, bác, mňam a hají. Začala taky ukazovat a rozumí, co se po ní chce. To je obrovský posun, který se nám podařil v posledním roce. Velký podíl na tom má i delfinoterapie,“ upřesňuje maminka.
Nebýt na to sám
I když Hana působí velice vyrovnaně, musela ujít dlouhý kus cesty, aby tomu tak bylo: „Prvních devět měsíců od porodu jsem byla skoro pořád na zhroucení. Pláč ve mně vyvolával hlavně pohled na Terezčiny zdravé vrstevníky. Pak mi jedna kamarádka doporučila skvělou psychoterapeutku, ke které chodím stále. Díky téhle pomoci jsem si uvědomila, že bych měla být víc mámou, která si s dítětem buduje vztah, než fyzioterapeutem, masérem a podobně.“ Hana proto začala zjišťovat, jak sehnat peníze na to, aby důležitá terapeutická cvičení s Terezkou mohli provádět odborníci. Kontaktovala různé nadace, které jim nyní pomáhají s hrazením nákladných terapií. „Nezdá se to, ale naše náklady na péči a pomůcky, které Terezka potřebuje, jsou zhruba půl milionu korun ročně. To opravdu nejde platit z běžného rodinného rozpočtu. Proto jsme velice vděční, že máme kolem sebe lidi, kteří nám různým způsobem pomáhají. Naší finanční oporou je i Dobrý anděl, díky kterému Terezce můžeme platit osobní asistentku. Ta ji zná a může ji v případě potřeby pohlídat,“ upřesňuje maminka, která se může spolehnout i na pomoc rodiny: „Babičky bydlí obě asi sto kilometrů od nás, ale když je potřeba, udělají si na hlídání čas. Skvělý je i manžel, který po příchodu z práce s Terezkou cvičí nebo trénuje chůzi, která ji moc baví hlavně proto, že sama zatím chodit nedokáže.“
Kdy se Knappovi rozhodli pro další dítě? To a více se dočtete v tištěném Aha! pro ženy číslo 13.
Terezku a její pokroky můžete sledovat na www.pomahameterezce.cz nebo na Facebooku a Instagramu @pomahameterezce.
Sára Báchorová (18) skrývala poruchu příjmu potravy - Své tělo jsem nenáviděla!
Celý článek