Jaromír Hanzlík (70): Sympaťáka jenom hraju...
Bručoun, který až ve vyšším věku našel pravé štěstí. Bývaly doby, kdy Jaromír Hanzlík (70) nedal spát mnoha ženám. Přestože hrával vždy sympatické role a každý divák si ho hned zamiloval, v reálu je to s ním poněkud jinak. Hlavně v dobách své největší slávy byl podle kolegů nafoukaný a třásli se před ním i režiséři. Až nyní, v pokročilejším věku, si oblíbený doktor Jandera ze seriálu Sanitka při ohlédnutí do minulosti přiznal, že se vlastně dlouhá léta jen přetvařoval.
Bál se ho i režisér
Lehké to s Hanzlíkem neměli ani jeho kolegové. Velké herecké hvězdy se ho snažily držet při zemi, aby mu nestoupla sláva do hlavy. „Jakožto s mladým klukem se mnou sláva strašně zamávala. Nemohl jsem jít po ulici bez toho, aby se za mnou neotáčely holky a nechtěly podpis. Byl jsem dost nafoukanej, vždycky jsem to byl já, a pak dlouho, dlouho nikdo. Tehdy mi dost vadilo, když jsem sdílel šatnu třeba s Vlastimilem Brodským nebo Radkem Brzobohatým a oni na mě koukali jako na malýho klučinu a vždycky mě dost utírali za to, jak jsem byl drzej,“ prozradil herec, který se do paměti zapsal i díky roli doktora Jandery ze Sanitky. A právě při natáčení pokračování Sanitky měl před ním respekt i režisér Filip Renč (52). „Trochu jsem měl ostych, když jsem měl režírovat Jaromíra Hanzlíka, který je dost introvertním člověkem, ale výborným hercem. Kamera ho má ráda, výborně vypadá, ale někdy jsem se bál mu říct, že to má zahrát jinak,“ uvedl Renč. Na prahu jubilea si ovšem svoji komplikovanou povahu uvědomuje i samotný oslavenec Hanzlík. „V seriálu Cirkus Bukowski jsem byl konečně za hajzla a diváci mohli vidět mou pravou tvář,“ řekl Hanzlík v rozhlasovém pořadu Tobogan s tím, že vždy toužil po negativní roli. „V tomhle byznysu už jsem půl století a neustále se přetvařuju. Pořád dělám, že jsem takový ten sympatický, i když to moje pravé já je úplně někde jinde,“ říká. Jeho ostřejší povahu na vlastní kůži pocítili třeba i číšníci. „Co mě irituje, je smog, a to nejen ten při inverzi, ale také akustický a světelný. Kam přijdete, všude hraje hudba: ve výtahu, v telefonu při přepojování, v čekárně u lékaře, na toaletách... V každé restauraci hraje, někdy spíše řve rádio, včetně reklam. Vždycky zavolám číšníka, jestli by to nemohl vypnout nebo stáhnout zvuk. Přece člověk nejde do restaurace poslouchat rádio. Někdy se to povede, jindy ne, tak odejdu. Dokonce mi jedna servírka řekla, že jí se při takové hudbě dobře pracuje. Tak jsem šel pryč a už jsem se tam nevrátil,“ přiznal.
Láska mezi bylinkami
Herec našel tu pravou, která s ním i přes všechny jeho chyby vydrží, sice už před lety, ale jiskra přeskočila až na prahu šedesátky. Několik let žil ve Švýcarsku s modelkou Danou Mauerhoferovou, jejich vztah ale nevydržel a tak se herec vrátil do Čech. Tady potkal Lenku Kozlovou, kterou znal již s dřívějška a zamiloval se do ní. Od té doby je se ženou, která provozuje krámek s čaji a vonnými bylinkami, šťastný. Možná i proto, že sám získal vztah k přírodě a k bylinkám již v dětství. „Můj tatínek měl chatu v brdských lesích, kde jsem trávíval prázdniny s babičkou. Byla velká houbařka. Ale chodívali jsme i na borůvky nebo maliny. To vše jsem miloval. Vstávali jsme brzy ráno, kolem půl čtvrté, když ještě všichni spali, babička namazala chleba se sádlem, uvařila meltu, a sbírali jsme bylinky, které sušila. Pochopitelně když zemřela, všechny tyto aktivity skončily, neměl jsem je s kým dělat. Až v posledních letech mám partnerku, která je bylinkářka, se kterou jsem se vrátil do světa bylin,“ svěřil Hanzlík.
Celý článek čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 8.