Skutečnost a fikce seriálu Zlatá labuť: Jak to bylo doopravdy?!
81 fotografií
Udělaly by cokoli, aby si práci prodavaček ve Zlaté labuti udržely. Herečky Marta Dancingerová (32), Simona Lewandowska (24) a Beáta Kaňoková (35) ale nehrají nic nereálného. V prvorepublikové Bílé labuti, ze které seriál vychází, se totiž zaměstnanci měli opravdu dobře.
Pracovatv obchodním domě podnikatele Jaroslava Brouka (†69) bylo pro prodavače snem. Jeden z největších prvorepublikových podnikatelů totiž dobře věděl, jak je důležité mít spokojené zaměstnance, a proto jim vycházel maximálně vstříc. Jeho lidi měli více volna, dvouhodinové pauzy na oběd, kdy mohli hrát třeba deskové hry, či bonusy navíc, pokud je zákazníci chválili. Měli podnikovou jídelnu, své sportovní kluby či chaty, kam se mohli jezdit rekreovat. Také podnikové byty a k dispozici jim bylo i zimní středisko.
Vysoké nároky
„Pracovat ve Zlaté labuti byl pro mnoho lidí prestižní záležitost. Přijat nicméně nebyl kdokoliv. Prodavači museli ovládat jeden cizí jazyk, znát materiály, vědět o střizích…“ přiblížil historik Marin Jemelka (44). „Tak to bych asi neobstál,“ reagoval herec Pavel Řezníček (57) – alias bývalý policista Mach – na nutnost domluvit se v cizím jazyce. I k těm, které obsluhovali, se prodavači museli chovat úplně jinak než dnes. Vyžadováno bylo jemné vystupování, zákaznice prodavači oslovovali například »milostivá paní«.
Kreativní producentka o vzniku seriálu:
Kupující museli odcházet spokojení.
„Když jste přišli do Bílé labutě, ujal se vás školený personál a podle typu zákazníka doporučil, co bude nejlíp pasovat. Prodavačka vybrala se zákazníkem model, odešla s ním do kabinky a podle toho, jak vše sedělo, byly možné úpravy,“ popsala kostýmní výtvarnice Michaela Hořejší Horáčková (44).
Opalování v práci
Pracovalo se od osmi do dvanácti a od dvou do šesti. Dvouhodinovou pauzu mohli zaměstnanci trávit i mimo budovu osobními pochůzkami, nebo lenošit na střešní terase s nádhernou vyhlídkou na celou Prahu. V týdnu si mohl každý vybrat půl dne volna na vyřízení svých záležitostí. Samozřejmostí byly odměny za vzorné chování, třináctý plat nebo placené volno! O tom si dnešní prodavači můžou nechat zdát...
Třetí sérii Zlaté labutě sledujte ve čtvrtek od 21.35 hod. na Nově.
V hlavní roli uniformy
Prodavačky ve 30. letech obsluhovaly ve slušivých šatech, muži zase v saku s kravatou. Čísla měla všichni našité na uniformách. Podnik si sám zaměstnance vychovával, vzdělával je, i o ně pečoval. Stejně jako dnes byl každý zodpovědný za svůj výkon. Práce to byla sice náročná, protože každý den přišly do obchodního domu i tři tisíce zákazníků, ale zaměstnanci měli mnohem více času pro sebe.
Historie v kostce
Největší a nejmodernější obchodní dům ve střední Evropě otevřel 18. března 1939, v prvním týdnu okupace ČSR nacisty, podnikatel Jaroslav Brouk, majitel řetězců Brouk a Babka. V té době vedl už firmu sám, bez kamaráda Josefa Babky (†67), který kvůli nemoci musel z podniku odejít. Protože ale zůstali přáteli, název firmy svůj název nezměnil. Zajímavostí je, že se potkali v lavici střední školy a začínali zásilkovým prodejem kávy. Bílá labuť byla postavená za 25 měsíců v duchu funkcionalismu v ulici Na Poříčí a pyšnila se prvním eskalátorem uvnitř budovy v Praze. Měla 12 pater, 35 oddělení a 15 tisíc metrů čtverečních prodejní plochy. Osmimetrový otáčivý neon nahoře na střeše je funkční dodnes.
Smutný osud
Po nástupu komunistů k moci přišel Jaroslav Brouk o všechno, co pracně vybudoval. V září 1949 byl jeho syn Jaroslav (†79), který po něm podnik převzal, zadržen a dopraven do trestně nápravného tábora v Jáchymově. Aby získal kladnější vztah k novému socialistickému zřízení. Měl obrovské štěstí, že ho bachaři nechali obsluhovat výtah a nemusel fárat, takže si zachoval zdraví. Jaroslavu Broukovi staršímu komunisti sebrali byt a poslali ho bydlet do chaty ve Stříbrné Skalici. Tam také 3. července 1953 zemřel...
Výpravný romantický seriál Zlatá labuť: Podívejte se na trailer!
81 fotografií
