Idol dívek a žen Jaromír Mayer: Pravda o rozvodu s Pilarkou
Zpěvák Jaromír Mayer (80) patřil v 60. a 70. letech minulého století k pilířům československé pop-music, na kterého stály doslova zástupy fanynek. Jenže po roce 1986 emigroval do Kanady. Legendární umělec během nedávného vystoupení v Bratislavě zavzpomínal mimo jiné i na manželství s Evou Pilarovou (†80).
Jak váš návrat na pódia vypadal?
„Měl jsem strach, že zapomenu slova. I když jsem si je pořád opakoval. Zkuste si ale něco zopakovat, co jste nedělal více než třicet let.“
Lidi si ale ničeho nevšimli.
„Taky jsem nic nepopletl! Reakce byly už během vystoupení neuvěřitelné. V Bratislavě to byl po návratu jeden z mých nejlepších koncertů v životě. Reakce obecenstva byla absolutně mimo čehokoliv, co bych čekal.“
Měl jste prý před lety problémy s hlasem.
„Měl jsem a mám problém, musím se o hlas starat. Musím se rozezpívat už den před koncertem. Ráno, v poledne i večer. A ještě před vstupem na pódium. Každé cvičení aspoň čtyřicet minut.“
Vdovec po Pilarové (†80) promluvil v nové knize: Pravda o jejich životě
To je poctivá příprava.
„Měl jsem kdysi napadené hlasivky a byl jsem nucen podstoupit operaci svalů kolem nich. Víc mi ale dělá problém mluvení než zpívání. Ovšem čím víc zpívám nebo mluvím, tím je to lepší.“
Proč jste se vrátil po takové době do Evropy?
„Chceme tu být s partnerkou po většinu roku. A chceme se vracet stále častěji. Jedna moje dcera bydlí u Prahy, druhá ve Frankfurtu. Jen syn bydlí ve Vancouveru.“
Nebude vám chybět?
„Kdepak, já se tam čas od času zastavím.“
Je možné, že se někdy vrátíte natrvalo?
„To bych ještě netvrdil. Až nás přestanou brát do letadla, protože jsme moc staří, abychom letěli přes moře, tak se možná vrátíme napořád.“
Vyhazov z konzervatoře
Pojďme raději k vašim začátkům, lidé si rádi zavzpomínají. Směrovali vás doma k hudbě a ke zpěvu?
„Táta si přál, abych byl doktor. Tak moc chtěl, abych studoval medicínu, až mně to znechutil. Natruc jsem si vybral učení. Děda měl kovárnu, ve které mě naučil, že na ruce se člověk může spolehnout víc než na cokoliv jiného. Lékařem se stal aspoň bratr.“
Chodil jste do hudebky?
„Navštěvoval jsem konzervatoř. Jenže mě vyhodili, protože jsem zpíval po barech, což nebylo v té době přijatelné. Nešla dohromady klasická výchova konzervatoře a moje zpívání v barech.“
Tak aspoň maminka z vás chtěla mít hudebníka nebo zpěváka?
„Maminka se do toho nepletla, ale pochopila můj směr. I když věděla, že jsem dostal od táty úkol, abych šprtal latinu, chápala, že jsem si v pokoji z krystalky raději pouštěl do ucha rádio Luxembourg.“
Čím jste se vyučil?
„Nástrojařem. Zpracovávali jsme formy, ve kterých se pak třeba vyráběly blatníky k autům a další díly.“
Jak došlo k tomu, že jste začal zpívat?
„Náhodou. Parta, se kterou jsem chodil tancovat, mě přihlásila na soutěž talentů. Tu jsem nevyhrál, ale všimli si mě tam, a dostal jsem se tak z kavárenského prostředí do skupiny Mefisto. Poté k panu Vlachovi, do televize, až k samostatnému vystoupení.“
Jak na ty chvíle vzpomínáte?
„Nejkrásnější pocit jsem měl, když jsem poprvé slyšel svoji nahrávku Krajky s panem Vlachem z rádia. Bylo zvláštní slyšet poprvé v životě sám sebe.“
Co na to tatínek?
„V té době jsem už s rodiči nebydlel. Z domu jsem odešel v osmnácti. Ale později jsme spolu už vycházeli dobře. Vychovala mě ulice a myslím, že dobře, protože je vše tak, jak má být.“
Jaká byla spolupráce s Karlem Svobodou ve skupině Mefisto?
„Karel nosil pod paží pořád noty. Zastavoval na Václavském náměstí lidi, kterým říkal: Toto je moje nová skladba, nebudete tomu věřit, ale bude z toho skvělý hit! Oni mu odpovídali: A vy jste kdo? Odvětil jim: Já jsem Karel Svoboda, hraji v Mefistu na unico. To byly takové varhany.“
Pak se stal skutečně slavným a kapela Mefisto skončila.
„A šli jsme každý jiným směrem. Zamířil jsem do Semaforu k panu Vlachovi.“
Moje štěstí byl Vlach
Potkával jste se s Karlem Gottem?
„Viděl jsem ho zpívat v začátcích jeho kariéry v kavárně Vltava. Moc se mi to líbilo, zpíval věci, které jsem znal od svých čtrnácti právě z rádia Luxembourg. Měl k tomu české texty a bylo to prima.“
Gott se prosadil mnohem více než řada dalších skvělých zpěváků. O čem to bylo?
„Bylo a je to pořád o štěstí. Spousta lidí je výborných, jsou pilní a snaží se. Ale chybí tomu ta vteřina, kterou každý potřebuje na to, aby dostal svoji životní šanci.“
A vy jste to štěstí neměl?
„Moje štěstí byl pan Vlach, který mě slyšel zpívat po koncertě jeho kapely, když jsem zpíval místním k tanci. Po čase mi nabídl, abych mu na zkoušku zazpíval. Líbilo se mu to. Bylo to v době, kdy jsem končil v Semaforu.“
Proč se vám v Semaforu nelíbilo?
„Nebyl jsem nikdy dobrý herec a hudba byla v Semaforu až na druhém místě. Pro mě byla vždycky hudba na prvním místě. Když jsem ze Semaforu odcházel, zeptal se mě Vlach, co budu dělat. Na to jsem mu s mladickou drzostí odpověděl: Pane Vlachu, budu jezdit s vámi!“
Tak to asi koukal.
„Kývl na to s tím, že to zkusíme. No a vyšlo to. Natočili jsme spolu řadu krásných věcí. Díky němu jsem se dostal do povědomí lidí.“
Neměl jste vyšší ambice? Třeba vyhrát Zlatého slavíka?
„O to se nemůžete snažit. Buď to přijde, nebo ne.“
Býval jste vždy hezoun a sympaťák s podmanivým hlasem. Nadbíhaly vám ženy?
„Přišlo to až v době, kdy jsem byl už ženatý. Chodily mi dopisy, ale já jsem je předával dál, člověku, který vyřizoval odpovědi. A na návrhy jsem neslyšel, nebyl jsem z těch, co mají jednu ženu doma, a jdou si za noci užívat s jinou. Tak to ne.“
Byl jste tři roky ženatý s Evou Pilarovou, také jste spolu vystupovali. Jaká to byla doba?
„Skvělá doba vyprodaných sálů a bezstarostných zájezdů po světě. Počínaje Švédskem přes Jižní Ameriku a konče Ruskem. Mělo to svoje výhody i nevýhody. Člověk se podíval do světa, ale nikde nebyl doma. Někam se přijelo, rozbalilo, odehrálo, zabalilo. A člověk se moc nevyspal.“
Proč to skončilo, a to i rozvodem?
„Už to trvalo dlouho. Tři roky spolu, sedm dní v týdnu v kuse, bez pauzy. Žádná dovolená. Člověk byl unavený. A stačilo to. Rozešli jsme po dohodě. Nikdo z nás po druhém neházel špínu.“
Více z rozhovoru najdete v tištěném vydáním Nedělního Aha!
Eva Pilarová: Po její smrti vyšla nová píseň!