Gottův nejslavnější imitátor Emanuel Vohnout: O závislostech a radách Mistra
12 fotografií
Gott byl jen jeden. Anebo jsou dva? Zpěvák Kamil Emanuel Gott (63) letos slaví 30 let na scéně a pro Aha! se rozpovídal o tom, jak k němu přistupoval sám Mistr Karel Gott (†80) i jak jeho bratr Pavel Vohnout alias Kyklop (61) nesl vyloučení z kapely Maxim Turbulenc.
Jak vás vlastně mám oslovovat? Kamile, nebo Emanueli?
„Normálně Emane, tak mi říkají i vnoučata.“
V civilním životě jste tedy Emanuel Vohnout, v showbyznysu pak Kamil Emanuel Gott. Jak vás napadla tahle stylizace?
„Letos to bude třicet let, co to vypuklo. Můj mladší bratr je Pavel Vohnout z Maxim Turbulenc, kteří tehdy taky začínali. My s bráchou totiž hráli odmalička. A jednou mě kluci pozvali na vydavatelství Monitor, kde měli přehrávky a brácha mi říká – co kdyby sis taky něco zazpíval? Na klavír pak zahráli melodii písničky od Karla Gotta Pojď, ukážu ti cestu rájem, já nastoupil, opřel se do toho a všichni ztichli.“
Soudkyně k případu krádeže písně Karla Gotta zahraniční hvězdou
Úžasem?
„Zbystřili. (smích) A když jsem dozpíval, přišel ke mně tehdejší šéf Monitoru Vladimír Kočandrle, ať se v pondělí přihlásím u něj v kanceláři. A tam to všechno začalo.“
Co vám navrhli?
„Přišel jsem tam, netušil, co mě čeká, a on, že by pro mě měli takový malinkatý kšeftík. Že by chtěli, abych jako Karel Gott nazpíval jednu písničku – a pustili mi Tři čuníky od Jarka Nohavici. Tak jsme se zavřeli do studia, něco vytvořili a povedlo se. Lidi to dost zmátlo.“ (smích)
Zbaštili to jako s navijákem...
„Začalo se to hodně hrát v rozhlasu a pamatuju si, že jsem tehdy jel tramvají, stály tam dvě ženské a jedna říká té druhé, že ten Gott se musel úplně zbláznit. (smích) Ale na vydavatelství říkali, že to byl účel.“
A co na to říkal sám Karel Gott?
„S tím jsme se poprvé potkali asi dva roky poté, na natáčení jednoho pořadu. Já tam zpíval Zůstanu svůj v takové dance úpravě, kterou pro mě vytvořili Maxim Turbulenc. Pak jsme se sešli a říkal, že se mu to líbilo, že super. Pozval mě dokonce na Bertramku, prý ať přijedu na kafíčko a promluvíme si.“
Král kasín Leon Tsoukernik dal Gottovi slib na smrtelné posteli!
Přijal jste?
„Samozřejmě. Přijel jsem k němu na tu jeho slavnou haciendu, sám mi přišel otevřít, seděli jsme na terase, pili kávičku a probírali jsme vše možné – rodinu, muziku, děti, tohleto, támhleto. Byl to úžasný, neskutečný člověk. I politicky jsme byli na jedné vlně. Seděli jsme spolu takhle asi čtyři a půl hodiny. Zajímal se, jestli budu vydávat další desku, já mu říkal, že nečekám, že by se to bůh ví jak chytlo, protože jednička je a bude vždycky on. Ale on byl přesvědčený, že se prosadím, protože prý mám nádherný hlas. Každou desku, kterou jsem potom dělal, jsem mu přivezl, pustili jsme si ji spolu, poslouchali a on mi říkal, co si o tom myslí.“
Nevadila mu ta přílišná podoba a stylizace?
„Vždy mi kladl na srdce, abych si našel svoji parketu. Začal jsem jeho hlasem dělat písničky, které by on nikdy nezpíval, což říkal, že je dobrý nápad. Radil i, abych dělal své autorské věci. Já že jich mám asi osmdesát, ale lidé po mně stejně vždycky chtějí hlavně ty jeho věci. Ale asi za čtyři roky za mnou sám přišel na narozeninách Patrika Rokla, že nad tím přemýšlel, že to dělám dobře a ať klidně dál jeho písně zpívám, ať jsou věčné.“
A nekazilo mu to trochu, jak se říká, kšefty?
„Jednou jsme spolu natáčeli pro ruskou televizi, a tam se ho ptali, jak se může přenést přes to, že zpívám skoro k nerozeznání od něj. A on odpověděl, že v Americe má Elvis Presley tisíce napodobitelů, že se to stejně nedá zastavit. A pokud to někdo dělá dobře a nedělá mu ostudu, tak to bere.“
Celý rozhovor naleznete v tištěné podobě deníku Aha! (2. 3. 2024)
Jak vznikal rozhovor
Eman Vohnout je svéráz. Začínal s kytarou na Karlově mostě jako pouliční umělec a zpíval lidem pro radost. Vyučil se jako kuchař-číšník a v oboru i nějaký čas zůstal. Od poloviny devadesátých let začal vystupovat profesionálně. Jednomu se ale vždycky bránil – divadlu! „Když mě slyšel zpívat Láďa Županič, několikrát mi telefonoval, ať nastoupím u něj v Hudebním divadle Karlín. Že by takový hlas potřeboval. Ale to by nebylo nic pro mě, nejsem herec, umím jen zpívat. A navíc – baví mě, že můžu být každý den v jiném městě, v divadle bych si přišel jako v továrně,“ říká Eman. Ostatně, něco podobného povídal vždycky i samotný Karel Gott...
12 fotografií
