Odvrácená tvář slávy Gotta: Zaplať 3 miliony, nebo tě zabiju!
Nebyl jen oprašovanou hvězdou, okusil i stinnou stránku popularity. Třeba když mu neznámý vyděrač poručil složit 3 miliony korun na odpočívadle, jinak ho zlikviduje. Karel Gott (†80), od jehož smrti uplynul rok, byl terčem vydírání. Anebo, což je také dost dobře možné, podivné zpravodajské hry kontrarozvědky a Státní bezpečnosti.
Stalo se tak v roce 1982, bylo mu dvaačtyřicet, svět mu ležel u nohou. A rozhodně si nepřál vozit peníze na opuštěná odpočívadla a nechávat se sledovat tajnými. Ještě dnes z toho mrazí, když si v odtajněných spisech přečteme, kolik lidí bylo zapojeno do akce, jak velký arsenál i vozový park vyslali agenti do terénu. Případ měla v režii Státní bezpečnost (StB) a rozjela tehdy akci jako z filmu: vrtulníky, 30 agentů, 10 aut, radary, detailní kamufláž.
Možná to byla ale past na Slavíka...
Nicméně postupně: Karlu Gottovi do Československé televize přišel dopis s obálkou nadepsanou: »Zpěvák Soudruh Karel Gott«. Pisatel, který se podepsal jako Charta 82, byl údajně rozezlen Gottovým projevem na akci známé jako Anticharta z roku 1977 v pražském Divadle hudby. Vyčetl mu »kladný postoj k tomuto zřízení« a požadoval 3 miliony korun. Jinak ho zavraždí! Vše pod kontrolou Instrukce k předání peněz měl nalézt za plechovou cedulí na parkovišti u silnice z Prahy do Kolína. Gott i jeho sídlo na pražské Bertramce byli ihned pod permanentním dohledem estébáků. A stejně tak i zmíněné odpočívadlo. Dostala ho na starost už týden před tím, než si měl zpěvák instrukce vyzvednout, třicetičlenná jednotka tajných. Střídali se v maringotce zapřažené za náklaďákem Praga V3S.
Kamufláž byla dokonalá
Vůz měl demontovanou přední nápravu, aby nebudil podezření, že tam tak dlouho stojí. I výbava estébáků byla na tehdejší dobu luxusní: dva vrtulníky startující z nedalekého kolínského letiště a snímající v pravidelných intervalech parkoviště, dvě soupravy pro videozáznam, přístroj na noční vidění, přijímač radarového signálu včetně radarové nástrahy a výkonná vysílací stanice. Radar měl monitorovat případný pohyb u hromádky kamení, kam měly být instrukce pro Slavíka uloženy. Spis pak uvádí i »běžné vybavení do akce«, což obnášelo desítku osobních aut, pistole a kasry.
Rada Vacátko
Akce Slavík trvala od rána 17. dubna do 21:45 hodin 23. dubna. V tento vyděrači určený den si Gott přijel modrým golfem na odpočívadlo pro instrukce v doprovodu posílené sledovací skupiny. Nic se nenašlo. Zpěváka policisté sledovali i při zpáteční cestě a pod titulkem »zachytávání Slavíka« si zapsali, že doma přesedl do BMW, v Berouně natankoval, podepsal obsluze plakát s fotografií a po půlnoci přejel v Rozvadově hranice. Výsledkem sedmidenního snažení je štos spisů s detailními záznamy řidičů, kteří se na parkovišti náhodou zastavili. Většinou aby dali vyčurat své synky. Přesto dostali číhající agenti odměnu. Osud má smysl pro humor – velel jim jakýsi Vacátko...