Ladislav Županič: Co všechno bylo špatně v Kameňáku
38 fotografií
Právě před třiceti lety prožíval herec Ladislav Županič (75) bouřivé období, na které nezapomene. Ze seriálu, který pak zakázali, odcházel s ostatními herci demonstrovat, podepsal Několik vět, a málem tak ohrozil svého syna. V Hudebním divadle Karlín, kde se později stal ředitelem, vedl stávky... Přitom stačilo málo a nestal se hercem, ale letcem jako jeho otec.
Váš tatínek byl pilot. Neuvažoval jste, že půjdete v jeho stopách?
„Já jsem chtěl! Ale maminka mi tehdy řekla: Laďoušku, měla jsem dost starostí s tvým tátou a už je nechci mít s tebou. A tak jsem šel a udělal přijímačky na JAMU. Kdyby maminka tehdy tušila, co herectví obnáší, asi by radši schválila tu leteckou školu!“ (směje se)
Jak jste se od létání dostal k divadlu? To není obvyklá cesta...
„Tatínek byl nejen pilot a učil budoucí letce v Prostějově létat, ale ještě k tomu sokol a taky hrál u ochotníků. Maminka tam napovídala. Žárlila na tátu, a tak začala dělat nápovědu, aby ho mohla hlídat. (směje se) Ale byli jsme hodně dobrodružná rodina. Třeba můj strýc, tátův bratr Otto, byl v Československých legiích a projel celou Transsibiřskou magistrálu. Až do Vladivostoku. Měl jsem toho v krvi víc. Když jsem se pak rozhodoval, co dál a máma si létání nepřála, zvítězilo divadlo.“
Letos to bude třicet let od sametové revoluce. Vzpomínáte někdy na to, co se dělo před ní?
„Velmi dobře. Třeba jsem točil seriál Malé dějiny jedné rodiny, který nakonec ústřední výbor KSČ zastavil, protože se rovnou z natáčení chodilo demonstrovat na Václavák. Já si spíš než na ten seriál dodnes pamatuju na ty demonstrace. A taky jsem byl jedním z těch, kdo podepsal Několik vět. Bývalý režim jsem dost silně nesnášel.“
Řada těch, co podepsala, pak nesměla vystupovat. Potkalo to i vás?
„Ne. Se mnou to bylo dramatičtější. Několik vět mi přinesl jeden kolega z vinohradského divadla. Podepsal jsem a o půl jedné v noci mi zvonil telefon. Ozvalo se: Ty hajzle jeden, ty chceš, aby tvůj syn šel na vysokou? Do pr... půjde! A zavěsil.“
A pak, těsně po 17. listopadu, jste byl tím, kdo v Karlíně vedl stávky...
„Ano. Začalo to tím, že mi volali kolegové Láďa Frej a Viktor Preiss, co se stalo na Národní třídě, a že je schůze v tehdejším Realistickém divadle. Šel jsem tam z Karlína jako jediný, protože jsem nebyl členem KSČ. Tam se rozhodovalo, co budeme dělat dál. Dohadovali jsme se, jestli budeme hrát, nebo stávkovat, a tenkrát to krásně rozčísl Jirka Kodet. Vstal a řekl: Třicet let jsme hráli jak blbci, tak snad se na to můžeme jednou vykašlat. Odhlasovala se stávka.“
Když třicet let dabujete jednoho herce, zajímáte se o něj i jako o člověka?
„Eastwoodův životopis jsem znal poměrně dobře ještě předtím, než jsem věděl, že ho budu dabovat. A v něčem mi pomohl. Jednou jsem dostal nabídku na účinkování, které jsem nepovažoval za příliš důstojné. Mělo to být v noci, nechtělo se mi... A pak jsem se dočetl, že se Eastwood živil pět let v baru jako klavírista. Řekl jsem si: Eastwood hraje v noci v baru, tak proč já bych nemohl jít zazpívat v jedenáct hodin večer. Jednu věc pak máme společnou – třeba byl několikrát ženatý, jako já!“ (směje se)
Když mluvíte o ženách, je to právě role ředitele, sukničkáře Edy v Kameňáku, která k vám neodmyslitelně patří...
„To ano, ale není to jenom on. Nedávno jsem byl s divadlem na zájezdě, přišel za mnou pán a řekl mi: Pane Županič, já jsem vás neměl rád, jak jste hrál toho Žána v Princezně ze mlejna! Tenkrát jsem vás nenáviděl! To byla role, se kterou si mě taky dost lidí spojovalo. A samozřejmě i s Edou.“
Čím vás bavil nejvíc?
„Že to byl velký ctitel něžného pohlaví! (směje se) Zažil jsem krásnou příhodu. Jednou jsme při cestě na natáčení do jižních Čech nabírali mladého kluka, který se opozdil asi o 25 minut. A já jsem na to strašně háklivý. Já mu v tom autě tak vynadal a znectil ho! Pak jsme točili, jak k nám na školu nastupuje nová učitelka, nádherná ženská. A já, starý blbec, se jí šel představit. Až pak jsem zjistil, že je to ten kluk, který přišel o 25 minut později. Já ho nepoznal, to byla ženská jak řemen!“ (směje se)
Celý rozhovor najdete v tištěné verzi Aha!
Ladislav Županič na pohřbu Heleny Štáchové
38 fotografií
