Neuvěřitelný příběh hraběte Sternberga (†97): Boj proti komunistickým zlodějům
Prožil velmi bouřlivé století změn, diktatur, obrovských nespravedlností i nadějí. Hrabě Zdeněk Sternberg se narodil 15. srpna 1923 jako nejstarší syn Jiřího hraběte ze Šternberka a Kunhuty hraběnky Mensdorff-Pouilly. Zemřel v úterý ve věku 97 let.
Jeho příběh je neuvěřitelný v tom, jak ani největší bezpráví a zlo nezlomí charakter, pozitivní mysl, morálku a stavovskou čest. Aristokrat, příklad i do dnešních dnů… Mládí strávil na rodovém hradě v Českém Šternberku, v osmašedesátém odešel do Rakouska, po sametové revoluci se vrátil a spravoval majetek i za cenu nepohodlí středověkého hradu.
Třikrát je obrali!
Připomeňme, že jeho rodina přišla po vzniku Československa o šlechtický titul, pozemky, za okupace o hrad a další majetky. Po komunistickém puči jim všechno vzala Gottwaldova vláda podruhé. Jak absurdní, tatínek provázel turisty po svém hradě a líčil, v duchu společenské agitace, jak se pod šlechtou špatně žilo poddaným. „Říkali otci, to přece nemusíte vyprávět, pane hrabě, to není nutné. Ale on to se škodolibostí a mírným masochismem pokaždé dovyprávěl,“ líčil nám Zdeněk Sternberg při rozhovoru před několika lety.
Neuteču, ať jdou bratři
Když měl šanci v osmačtyřicátém utéct, neudělal to. Nemohl kvůli rodičům. Podle dohody emigrovali dva mladší bratři. „Bylo jim sedmnáct a dvacet let. Já tehdy chodil do holičství Ferkl–Mandl v Panské ulici. Stříhal tam nějaký Matějka a ten měl za ženu Sudeťačku od Tachova. Slovo dalo slovo a přes ni a jejího bratra jsme dostali mé bratry ven.“ Přišlo to na šedesát tisíc, ale povedlo se. Zdeněk Sternberg se dále podílel na přechodech už sám.
Celý článek naleznete v tištěné podobě Nedělního Aha! (24. 1. 2021)