Jana Bernášková (44): Život bez humoru by byl nuda!
Znáte ji spíše jako komediální herečku ze seriálů a filmů, humor ale herečku Janu Bernáškovou (44) provází i v životě. Aktuálně ji můžete vidět v komedii Milion, která běží v kinech. Zde má sice menší roli, ale o to víc kořeněnou. Mnozí ji budou znát i jako spisovatelku. Jako autorka má na svém kontě již čtyři knihy. V soukromí nedávno prošla velkou změnou. Před rokem se rozpadlo její manželství se scenáristou a režisérem Rudolfem Merknerem (53), s nímž má dvanáctiletého syna Theodora. Dospělou dceru Justýnu má z předchozího vztahu. Co bylo pro Janu po rozchodu nejtěžší? Jak nyní vychází s exmanželem? A bez čeho se v životě neobejde?
Jano, stále běží v kinech film Milion. Jaký z něho máte pocit?
„Strašně krásný, i když jsem se taky trochu bála. Je přece jen něco jiného, když čtete scénář, a když potom vidíte výsledek. Ale musím říct, že jsem byla hrozně potěšená za Rudu, mého bývalého manžela, který na tom filmu dělal vlastně všechno, od scénáře přes režii až po hlavního producenta, takže celé to je jeho dílo. Je to zábavná komedie, ve které za mě všichni hrozně krásně hráli a komika je tam něžná a jemná. Film má rychlé tempo, takže když jsem ho viděla, hrozně jsem si oddechla, mám z toho hezký pocit.“
Popište tam svoji roli?
„Nemám moc velkou roli, ale je to takové kořeníčko. Hraju takovou hloupou číšnici a byla jsem pochválená, že to dobře dopadlo. I já sama se sebou jsem taky spokojená.“ (směje se)
Co byste z filmu vyzdvihla?
„Je to vlastně trochu vánoční příběh. Ve filmu dědeček vyhlásí soutěž o dědictví jednoho milionu eur, který dostane ten, kdo první zplodí dítě. A i když si všichni nejdřív řeknou, že do toho v žádném případě nejdou, protože si přece kvůli penězům nebudou pořizovat děti, tak jim to vydrží asi minutu a pak se všichni snaží nějak si toho potomka pořídit. Ale nejde to úplně snadno, protože každý má nějaké překážky, a to je hrozně zábavné a vtipné sledovat, co jsou schopni lidé udělat pro peníze.“
Komedie jsou tedy váš oblíbený žánr?
„Ano, mám komedie hrozně ráda. Vždycky všechny překvapí, že jsem komediální tip. Z nějakého záhadného důvodu si všichni myslí, že když jsem řekněme pohledná, takže budu třeba hloupá nebo nezábavná, a pak jsou překvapení, že umím být živá, zábavná a vtipná. Umím si dělat legraci sama ze sebe a tady se to snad ve filmu podařilo. Jak mi řekl můj bývalý muž: Dokonale jsi odložila krásu. (směje se) V životě se dějí nevídané situace. A kdybych to nebrala s humorem, tak vůbec nevím, co bych dělala. Já se hrozně ráda směju, směju se sama sobě, svým dětem, svému partnerovi. Vždycky jsem si z nich dělala srandu. Miluju, když jsou i lidé kolem mě vtipní, a musím říct, že všichni mí přátelé jsou zábavní. Mám i hrozně vtipné děti. Za mě by život bez humoru ani nešel přežít, byla by to hrozná nuda.“
Zmínila jste vašeho bývalého muže, se kterým evidentně i po rozvodu dobře vycházíte. Jak se vám vztah podařilo?
„Neříkám, že je to jednoduché. Jde o to, aby byl člověk fakt dospělý a zralý, případně aby skrze tu bolest dozrál. Pak myslím lze lásku přetvořit do přátelství. Když máte děti, tak jim musíte jít příkladem, aby viděly, že když se dva lidé rozejdou, neznamená to, že skončil celý svět, že spolu můžou vycházet a chovat se k sobě s úctou a respektem. My chceme, aby byly děti v klidu. To, že jsme se rozešli, neznamená, že oni mají žít ve stresu. Proto máme i společnou péči, to znamená, že se o ně na střídačku staráme. Děti jsou stále v jedné domácnosti a my se tam střídáme. A tady bych chtěla apelovat na všechny rodiče, co chtějí střídavou péči, aby si nejprve uvědomili, jak je to hrozně náročné neustále převážet věci a stěhovat se.“
S Rudou máte pak ještě každý svůj byt?
„Ano. Máme jeden rodinný byt, kde jsou děti, a pak ještě každý svůj byt, kde jsme vždy ten druhý týden. Tomu se říká společná péče.“
Na té jste se shodli?
„Ani jsme nepřipustili jinou variantu. Přišlo nám to jako jediné možné řešení.“
Když se schyluje k rozchodu, je těžké tu situaci přijmout... Nejen o tom čtěte v tištěném APŽ číslo 50.
