Nejstarší fotka Boženy Němcové: Návštěvníkům je pohled na ni zapovězen!
Jméno Boženy Němcové (†41) se poslední dobou díky aktuální televizní minisérii zhusta skloňuje. Málokdo ale ví, že Muzeum Chodska v Domažlicích se pyšní nejstarší dochovanou fotkou slavné spisovatelky.
Fotografie zachycuje oduševnělou spisovatelku a zároveň krásnou ženu, když jí bylo 25 let. „O starší fotce Boženy Němcové, než máme my, jinde v tuzemsku nevím. Ta naše je nejstarší,“ uvedl ředitel Muzea Chodska v Domažlicích Josef Nejdl.
První fotograf
Mladou ženu s vážným výrazem v tmavých šatech a kapesníčkem v ruce zvěčnil nejspíše v roce 1845 mnich z augustiniánského kláštera v Domažlicích Vojtěch Kramer. Tehdy se Němcová do města přistěhovala se svým manželem a na Chodsku pak pobývala další tři roky. „Byl prvním člověkem, který začal už ve 40. letech 19. století fotografovat na Chodsku, což byl v té době v Domažlicích velmi exotický koníček,“ prozradil Nejdl. Kromě Němcové Kramer pořídil i nejstarší dochovanou fotografii koně v Česku, a hlavně portrétoval domažlické měšťany.
Chrání ji před vyblednutím
Snímek objevili pracovníci muzea náhodou, když zpracovávali nahromaděné fotky. Vzácnou fotografii ale ničí čas, probíhají v ní chemické procesy, a tak bledne. Návštěvníci muzea ji proto nemohou vidět. „Je zabalena ve speciálním papíru a uložená v našem fotoarchivu, kde je stálá teplota 15 stupňů Celsia,“ dodal Nejdl.
Útěky na venkov
Němcovou domažlické ženy nenáviděly. Naopak velké přízně se jí dostávalo na chodském venkově, kam před hněvem měšťanek utíkala. „Hodně chodila do Mrákova do rodiny domkáře Bílka a na statek zdejšího rychtáře Josefa Konopy. Od nich měla nejvíce námětů ke své tvorbě,“ sdělil Aha! Josef Nejdl. Na Chodsku tak vznikly pohádky O chytré horákyni, Čert a Káča, O hloupém Honzovi či Čertův švagr. Ta poslední byla zfilmovaná jako S čerty nejsou žerty (1985).
Dvojí bydlení
Němcovi v Domažlicích zprvu žili na náměstí v domě č. 67. „Boženě se tam ale nelíbilo. Dům byl orientovaný na sever, nešlo tam sluníčko, byla tam tma, byt byl vlhký a chladný,“ vysvětlil Nejdl. Když si rodina po čase finančně polepšila, přestěhovala se přes náměstí do rohového domu č. 120, kde je nyní umístěna pamětní deska. „Byt byl mnohem komfortnější, slunnější, situovaný na jih a Božena se tady cítila mnohem lépe,“ dodal Nejdl.