Stovky Čechů v Austrálii a na Novém Zélandu: Přišli o práci, domů nesmějí!
Zhruba tisícovka Čechů uvázla kvůli koronaviru v Austrálii a na Novém Zélandu. Přicházejí o práci, nemají se jak dostat domů, a navíc je sužují obavy o jejich blízké. Kdy je uvidí, zatím nemají ponětí.
Českých cestovatelů, kteří se za prací i poznáním vypravili k protinožcům, a nyní nemají, jak se dostat zpět, je zhruba tisícovka. Dva z nich, Romana Čermáka (30) a Ivetu Fabesovou (28), pro server Newsroom. co.nz zpovídala novozélandská reportérka Jill Herronová.
Bojí se o mámu
„Bojím se hlavně o mámu, pracuje jako zdravotní sestra. A o babičky, když vidím, jak Covid-19 zasáhl Česko,“ prozradil Čermák. S partnerkou jsou na Novém Zélandu od října, o práci přišli téměř okamžitě po vypuknutí pandemie koronaviru. Od té doby jsou se čtyřmi spolubydlícími uzavření v bytě v centru Cromwellu, v Kelvin Heights.
O cizince nestojí
„Chtěli jsme práci v pohostinství, přítelkyně také studium na jazykové škole. Teď ale nedává smysl zůstávat. Na cizince tu nikdo nečeká,“ řekl Čermák. Společně stihli procestovat kus země, pracovali ve sklenících s kiwi, jako dobrovolníci nebo v ovocných sadech. Problémy s prací nastaly po omezení cestovního ruchu. Řada lidí se také musela přestěhovat z bytů do kempů a ubytoven. Chtějí domů, ale uzavřené hranice a zrušené lety jim to znemožňují. „Každý den ale mluvíme s rodinami, sledujeme zprávy, plánujeme, co budeme dělat, až to skončí,“ dodal Čermák.
Nový Zéland povolil
Nadějí pro všechny uvězněné Čechy je včerejší rozhodnutí novozélandských úřadů. „Opětovně povolily využití vnitrostátních letů pro cizince, kteří se potřebují přepravit na mezinárodní letiště za účelem opuštění země,“ uvedl Generální konzulát ČR v Sydney na svém webu. Cestovatel však třeba nesmí vykazovat příznaky nákazy Covid-19 nebo být pozitivně testován.
Místo zážitků obavy
Další Češkou, jejíž vysněnou cestu provázejí obavy, je i Kamila Bartovská. Na Nový Zéland se vypravila v polovině února na vlastní pěst, bez manžela i dětí, s vidinou projít zemi po svých. „Když jsem odlétala, byl koronavirus ještě striktně čínská záležitost,“ řekla serveru Seznam Zprávy. „Pořád si to neumím představit, jak se v Česku teď žije. Od legrácek s přehnaným nakupováním do aktuálního stavu to přeskočilo strašně rychle.“ Také Bartovská nyní řeší kdy a jak se dostane domů. „Nejhorší na tom je ta nejistota,“ dodala.
Vidí Čechy jako nebezpečí
Češi se v obtížné situaci na Novém Zélandu ocitli skoro přes noc. Tamní vláda několikrát zpřísnila opatření proti šíření Covid-19, až vyhlásila zákaz vycházení. Cizincům pak většina zaměstnavatelů zrušila ubytování. „Nad námi se slitoval bývalý zaměstnavatel a postavil přenosný záchod do sadu,“ popsal serveru iRozhlas Šimon Tůma, pobývající u hlavního novozélandského města Wellington v improvizovaném autonocležišti. „Vidí nás tu jako hlavní nebezpečí. Sami nic nedodržují,“ uvedl také. Jejich dřívější chlebodárce třeba Čechům nedovolil natočit si v sadu vodu, že by ji mohli kontaminovat. „My jsme měli roušky, ale jeho samotného nenapadlo, aby si ji vzal,“ dodal Tůma.
Kamarádky ze studií se potkaly v nemocnici ve Zlíně: Medičky pomáhají na stomatologii
Místo, aby se doma učily nebo si četly a pouštěly filmy, nabídly pomoc Krajské nemocnici Tomáše Bati ve Zlíně. Veronika Fuksová a Petra Herzogová ze Zlínska jsou studentky druhého ročníku zubního lékařství na LF Univerzity Palackého v Olomouci. Přestože se znají už od studia na gymnáziu, a nyní jsou spolu v Olomouci na privátu, doma se k tomuto kroku rozhodla každá zvlášť. „Musely jsme se smát, když jsme zjistily, že jsme zavolaly do nemocnice obě v jeden den. Zařadili nás na oddělení ústní, čelistní a obličejové chirurgie, kde se obden střídáme,“ popsala Veronika. „Přijali nás tu perfektně, moc nám pomáhají, chtějí, abychom se i něco z oboru naučily,“ pokračovala. „Je to pro nás výborná zkušenost, setkání s praxí, kterou bychom za normálních okolností absolvovaly až ve třetím ročníku,“ upozornila Petra Herzogová. Vrchní sestra Miroslava Krajčová je chválí. „Obě jsou šikovné a ochotné, mají snahu se učit. Jsou pro nás vítanou pomocí,“ zhodnotila jejich přínos.
Co dělají?
Na oddělení zastávají celou řadu úkolů. Asistují při výkonech, podílejí se na přípravě ambulancí, pomáhají pacientům – třeba tím, že je po zákroku doprovází na nemocniční oddělení, kde jsou hospitalizováni. V nemocnici stráví dva až tři dny v týdnu. „Budeme pomáhat, jak dlouho to bude potřeba,“ dodaly.
Čínské město Šen-čen rozhodlo: Zákaz jedení psů a koček
Nákaza koronavirem už dohnala čínské město Šen-čen k dalšímu opatření. Zakázali tam jíst psy a kočky, které jinak běžně končí na talířích místních i turistů. „Kočky a psi si vytvořili mnohem bližší vztah s lidmi než ostatní zvířata. Zákaz pojídání psů, koček a dalších domácích mazlíčků je v rozvinutých zemích běžný, stejně jako v Hongkongu a na Tchaj-wanu,“ zdůvodnila svoje rozhodnutí místní vláda. „Zákaz tedy odpovídá i požadavkům lidské civilizace,“ dodala. Tradice pojídání psího masa je přitom v Číně, Jižní Koreji a dalších asijských zemích stará bezmála pět set let. Její zastánci tvrdí, že psí maso je pro lidi zdravé a v letních měsících zmírňuje účinky vedra. Příprava pokrmů ze psů se podle nich nijak neliší od konzumace jiných živočišných druhů.
Víte, že...
......v Číně je ročně na maso zabito kolem deseti milionů psů?
Posílit v krizi vládu a premiéra? „Jen nešťastně načasované, nebude se to projednávat,“ řekl Metnar k návrhu
