Onkologická onemocnění - Léčba a vedlejší účinky...
Onkologická onemocnění jsou v naší vyspělé společnosti stále velkým strašákem. Když se o někom řekne, že má rakovinu, představí si řada z nás spíše ten horší scénář a také to, že si pacient za to nějak může sám. Je sice pravdou, že některým rizikovým faktorům se lze vyhnout a prevenci určitě není dobré podceňovat, ale rakovina jako taková je civilizační chorobou a postihnout může vlastně všechny bez ohledu na věk a životní styl. Faktem také je, že v dnešní době je řada možností léčby, která se však neobejde bez nepříjemných a mnohdy dlouhodobých vedlejších účinků. A právě proto je stejně důležitá i následná péče, kdy je onkologický pacient takzvaně v remisi. Zatímco pro léčbu onkologických onemocnění u nás existuje mnoho akreditovaných pracovišť, stále chybí místa, kde by se komplexně řešila následná péče. Jaké jsou možnosti léčby i následné péče jsou?
Léčebné postupy
1. Kurativní
Má za cíl rakovinu vyléčit, každý typ onemocnění i každý pacient potřebuje jiný postup. Tato léčba zahrnuje následující možnosti, z nichž nemusejí, někdy ani nemohou být všechny využity.
* Chirurgické odstranění nádoru: Obvykle se odstraní nádor s určitým množstvím okolní zdravé tkáně a okolních lymfatických uzlin, aby se minimalizovalo riziko opětovného vzniku nádoru. Jaké množství zdravé tkáně v okolí nádoru se odstraní, záleží na velikosti a typu nádoru.
* Chemoterapie: Je základem léčby u krevních nádorů, jako jsou např. lymfomy nebo leukémie. Často je doplňkem chirurgické léčby, kdy má za cíl zlikvidovat případné mikrometastázy. V některých případech se k chemoterapii přistupuje ještě před operačním zákrokem, a to z důvodu zmenšení nádoru. Při chemoterapii jsou do organizmu podávány toxické sloučeniny – cytostatika, které poškozují všechny buňky. Nejvíce poškozeny jsou rychle se dělící nádorové buňky. Zdravé buňky mezi sériemi chemoterapií regenerují, nádorové buňky odumírají. Nejčastěji je podávána v infuzích v 2 až 3týdenních cyklech, v některých případech je možné podání cytostatik v tabletách.
* Ozařování (radioterapie): Nejčastěji se používá gama záření a cílí obvykle na konkrétní část těla. Záření poškozuje všechny buňky, ale nejvíce ty rakovinné. Brachyterapie je pak speciální typ ozařování, kdy se zdroj záření umístí přímo do nádorového ložiska nebo těsně do jeho blízkosti.
* Biologická léčba: Spočívá v podání speciálních sloučenin, které různými způsoby ovlivňují pochody v těle. Některé látky například blokují schopnost nádorů vytvářet si krevní cévy, a tak je připravují o dodávku živin, jiné léky blokují přenos signálů v nádorové buňce, čímž jí brání se dělit atd.
* Hormonální léčba: Využívá se k léčbě nádorů, jejichž růst je závislý na hladině hormonů v těle. Patří sem některé typy rakoviny prsu u žen a rakoviny prostaty u mužů. Podstatou terapie je snížit hladinu hormonů v těle nebo utlumit účinek hormonu na nádorovou tkáň.
* Imunoterapie: Je metodou léčby, která necílí přímo na nádorové buňky, ale obnovuje schopnost vlastního imunitního systému nádorové buňky rozpoznat a zlikvidovat.
2. Paliativní
Tato léčba sice pacienty nevyléčí, ale zlepší kvalitu jejich života. Spočívá zejména v terapii proti bolesti, v některých případech může znamenat i chirurgický zákrok, který pacientovi uleví či mu život prodlouží a podobně.
3. Alternativní
Patří sem různé diety a cvičení, užívání bylin a léčivých hub, používání různých přístrojů a manuálních technik. Neexistují žádné studie, které by potvrzovaly účinnost alternativní léčby. Může být ale podpůrnou možností ke klasické léčbě, kdy může zmírňovat negativní následky léčby či naopak zlepšovat pacientovu psychiku. Její užití je však vždy nutné konzultovat s onkologem, protože například kombinace bylin a chemoterapeutik může být problematická.
4. Psychoterapie
Měla by být nedílnou součástí léčby, ovšem u nás je stále tak trochu na pozadí zájmu. Po sdělení diagnózy není lehké pro pacienta ani pro jeho okolí nemoc a vše, co s ní souvisí, přijmout. S tím by měl pomoci právě psycholog. Obvyklá je individuální nebo skupinová psychoterapie. Individuální je setkání psychoterapeuta s pacientem, který chce porozumět svým pocitům, které pro něj nejsou přijatelné (jako např. vina, hněv, agrese). Psycholog zde pomáhá nemocnému najít cestu, jak tyto pocity uvolnit. Skupinová psychoterapie je setkáním více lidí se stejnou diagnózou, podobného věku, které moderuje psycholog. Pacienti tu mohou sdílet své zkušenosti a pocity a vzájemně se podporovat.
Vedlejší účinky
* Při léčbě
Nejvíce vedlejších účinků se projevuje při léčbě cytostatiky, tj. při chemoterapii. Patří sem například nevolnost a zvracení, které je častější u žen a obecně u mladších pacientů. Dalším problémem může být průjem, nebo naopak zácpa. Tyto účinky se dají zmírnit úpravou životosprávy či nastavením léčby ve spolupráci s onkologem. Někteří pacienti se potýkají i s poškozením sliznic v dutině ústní, poklesem množství bílých krvinek (snížení obranyschopnosti organismu) a červených krvinek (anémií), popřípadě krevních destiček (horší srážlivost krve). Některá cytostatika naopak zvyšují srážlivost krve a hrozí tvorba sraženin a trombóza. Léčba má často nežádoucí účinky i na periferní nervový systém. Projevuje se jako brnění či necitlivost prsů na rukou a nohou, dále svalová slabost, celková únava, bolest svalů dolních končetin a zad či zhoršení jemné motoriky. V důsledku poškození nervů vedoucích do vnitřních orgánů může docházet například k zácpě, inkontinenci či impotenci. Dalším vedlejším účinkem může být časté močení či nutkání na močení. Bolestivé mohou být i klouby, a to v důsledku poškození chrupavek, a to zejména u starších pacientů či osob trpících artritidou. Jedním z nejznámějších příznaků je vypadávání vlasů, případně ztráta obočí, řas a ochlupení. Dalšími problémy mohou být změny zbarvení kůže či změny na nehtech. Při radioterapii se pacienti obvykle potýkají se hyperpigmentací kůže, a to zejména v místě ozařování. Pokožka může měnit svou strukturu a být hrubší.
* Po léčbě
Obvykle většina potíží postupně mizí. U některých pacientů mohou přetrvávat bolesti svalů a kloubů, zad a celkově potíže s pohybovým aparátem. Dále může pokračovat i zhoršená citlivost prstů končetin, popřípadě potíže s jemnou motorikou.
O možnostech následné péče čtěte v tištěném APŽ číslo 3.
