Léčba zlomenin, poranění kloubů a svalů trvá dlouho, stejně jako rekonvalescence...
Možná patříte mezi ty, kteří si během zimního období způsobili zranění. Ať už jste k němu přišli při pádu na náledí nebo při sportu, určitě jste se od lékařů dozvěděli, že léčba a hojení zabere několik měsíců a možná i déle. Většinou se poraněná část těla znehybní sádrou či pevnou ortézou, a až po jejím sundání následuje rehabilitace. To je ale jen jedna z možností. V současnosti existují metody, které dobu hojení poraněných kostí, svalů, kloubů, šlach i vazů dokážou urychlit až o polovinu, a rozhodně nejsou určeny jen profesionálním sportovcům… Spolu s naším odborníkem, MUDr. Milošem Barnou, hlavním lékařem kliniky Barna Medical, která se zabývá komplexní péčí o pohybový aparát, si je představíme.
Nejčastější úrazy
„Zimní období je spojené s častějším poraněním hlavně v oblasti dolních končetin, a to zejména kvůli sjezdovému lyžování. Méně časté jsou pak úrazy na běžkách, při snowboardingu, hokeji, bobování atd. Jde hlavně o poranění kolenních a hlezenních kloubů, ale i ramene. Nejčastěji se v ambulanci setkávám s poraněním měkkých tkání kloubu, tj. vazů, menisků ale i chrupavky, výjimečné nejsou ani zlomeniny dolních končetin nebo zápěstí či předloktí,“ shrnuje své zkušenosti MUDr. Miloš Barna.
Zlomenina
Jde o stav, kdy došlo k narušení celistvosti kosti v důsledku úrazu při pádu nebo sportu. Pokud ke zlomenině došlo působením malé síly, může to ukazovat na osteoporózu. Sportovci se mohou setkat s únavovou zlomeninou, kdy je kost nadměrně namáhána, což je spojeno s nedostatečnou regenerací. Typickým projevem zlomeniny je omezená hybnost končetiny, kdy ji nelze zatížit nebo na ni přenést váhu. Končetina může být i v nepřirozené poloze. Postupně se objevuje otok, případně modřina. Pokud jde o otevřenou zlomeninu, kost vyčnívá z rány a může být doprovázena silným krvácením. Každá zlomenina vyžaduje lékařské ošetření, a to co nejdříve. Obvykle lékař vyšetří postiženou oblast pomocí rentgenu, aby zjistil, kde přesně je kost zlomená a v jakém rozsahu. Pak následuje fixace postižené části končetiny pomocí sádry. Kromě klasické sádry je dnes možnost i odlehčené sádry z kombinace tkaniny a pryskyřice. Někdy je potřeba srovnání zlomených kostí i chirurgický zákrok. V některých případech může být fixace namísto sádry zajištěna pevnou ortézou.
Doba hojení zlomenin u dolních končetin je 8 až 14 týdnů a u horních končetin 4 až 6 týdnů. S věkem se doba hojení prodlužuje. U dětí se zlomenina hojí zhruba poloviční dobu než u dospělých. Hojení lze podpořit enzymoterapií – doplňky stravy, které obsahují enzymy podporující proces hojení, dále doplněním vápníku, hořčíku a zinku a vitaminu C a D a K. Dále je možná terapie pomocí kolagenu ve formě doplňků stravy. Pokud chcete mít zlomeninu zhojenou co nejdříve, vyhněte se alkoholu, který působí na ztrátu kostní hmoty, a také cigaretám. Kouření snižuje prokrvení tkání a zpomaluje průtok krve kostí. Čím nižší je prokrvení, tím je hojení pomalejší.
Poranění měkkých tkání
Nejčastěji se jedná o natržení či přetržení měkkých tkání, jako jsou svaly, vazy a šlachy.
Natržení svalu: Dochází při něm přerušením vláken příčně pruhované svaloviny v důsledku nečekaného prudkého pohybu nebo přetížení svalu. Častá je i kombinace s únavou, nedostatečným pitným režimem, zahřátím nebo přílišným protažením svalu. V okamžiku, kdy se sval natrhne, může být cítit prasknutí svalových vláken, píchnutí či říznutí a následná pálivá bolest. Když je zranění větší, vytváří se kolem i otok či podlitina způsobená krvácením ze svalu, ale nemusí to být pravidlem. Zranění často znemožňuje nebo omezuje pohyblivost. Každý den bez léčby může prodloužit dobu hojení a také zvyšuje pravděpodobnost, že už se postiženému svalu nevrátí plná pohyblivost. Proto je potřeba navštívit lékaře co nejdříve. Obvyklá doba hojení při konzervativních postupech je 4až 12 týdnů podle rozsahu poranění. Důležitá je zejména kvalitní diagnostika pomocí ultrazvuku, díky které se může nastavit léčba. Konzervativní léčba je klid, aby se sval regeneroval. Hojení lze podpořit moderními terapeutickými metodami, které spolu se cvičením na míru mohou dobu hojení svalu zkrátit až na polovinu.
Natržení či přetržení vazů: Jde o časté poranění, zejména kolene. Vazy jsou složeny z kolagenních vláken, elastických vláken a pojivové tkáně. Ve srovnání se svaly jsou méně prokrveny, proto se hůře adaptují na vyšší fyzickou zátěž a také se déle hojí v případě poranění. Vazy v pohybovém aparátu spojují dvě kosti obvykle v blízkosti kloubu. Slouží vlastně ke stabilizaci kloubů, vedou jejich pohyb a omezují rozsah pohybu. Například v okolí kolenního kloubu jsou vnitřní postranní vaz, zevní postranní vaz, přední a zadní zkřížený vaz a čéškový vaz. Pokud jde o poranění vazů, bývá doba hojení různá. Na počátku by se pomocí ultrazvukového vyšetření mělo zjistit, jaký je rozsah poranění a zda je vaz »pouze« natržený, nebo přetržený. Laicky lze poznat např. utržený vaz v koleni tak, že koleno je zcela volné a nestabilní a rozsah pohybu je větší, než je fyziologické, na nohu nelze stoupnout a zatížit ji. Pokud je vaz natržený, je to velmi bolestivé, ale koleno může být relativně stabilní. Konzervativní léčba v případě poranění vazů zahrnuje pouze klid, tj. znehybnění postiženého místa pevnou ortézou a v některých případech i sádrou.
Poranění šlach: Zajišťují spojení mezi svalem a kostí. Při pohybu nebo udržování polohy šlachy přenáší na kost svalovou sílu, jsou tvořeny velmi pevným kolagenním vazivem, jsou velmi odolné proti roztržení, avšak málo pružné. Nejsilnější šlachou v těle je Achillova šlacha, která vydrží velmi vysokou zátěž v tahu. Nadměrné namáhání některého z kosterních svalů může způsobit bolestivý zánět v místě úponu dané šlachy.
Úraz kloubů
Obvykle vzniká při překročení fyziologického rozsahu pohybu kloubu, a to v důsledku nepředpokládaného pohybu či nárazu.
Distorze (podvrknutí): Typicky jde například o výron kotníku, což znamená, že kloubní pouzdro a okolní vazy jsou mírně poškozeny, ale kloub zůstává stabilní. Vytváří se otok a modřina, hybnost v kloubu je omezená. Obvykle se řeší ledováním a znehybněním. Doba hojení bývá 2až 4 týdny podle rozsahu poranění.
Subluxace (částečné vykloubení): Kloubní plošky kostí se dotýkají jen částečně. Typické je v tomto případě i poranění vazů, které se často natrhnou, případně prasknou. Kloub je lehce nestabilní, ale často se po čase sám vrací do původní pozice. Vnějšími projevy jsou otok, bolestivost, hematom a omezení hybnosti v daném kloubu. Řeší se znehybněním obvykle na 3až 6 týdnů, pomáhá ledování.
Luxace (vykloubení): V tomto případě je kloubní spojení přerušeno. Obvykle vzniká v důsledku úrazu, kdy se poruší stabilizační vazivové struktury kloubu, jako jsou šlachy a vazy, a kloub vypadává z kloubní jamky. V některých případech může být důvodem vykloubení také vrozené narušení anatomických struktur kloubu nebo chronické stavy. Projevuje se otokem, bolestí a hematomy. V případě vykloubení je potřeba kloub reponovat, tj. vrátit do správné pozice, což se provádí v lokální nebo celkové anestezii. Ultrazvukem se zjistí míra poškození měkkých tkání v okolí kloubu a podle toho se nastaví léčba. Nutné je znehybnění postiženého kloubu a klidový režim podle doporučení lékaře, obvykle na 4 až 8 týdnů.
O léčbě úrazů a moderních možnostech čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 11.
