Vilma Cibulková: V pití jsem našla střední cestu!
Mnohokrát se spálila! Přesto Vilma Cibulková, která v březnu slaví 60. narozeniny, ničeho ve svém životě nelituje. Tvrdí o sobě, že je realista, a i když si prošla různými příkořími, nadále se snaží lidem, kteří to potřebují, pomáhat. Dříve to však dělala s příliš velkým nasazením, nyní se poučila. Uvědomila si, že i pomoc má svoje hranice. Ví, že nesmí zanedbávat především sebe, což dříve dělala. Herečka, která měla problém s alkoholem, našla zlatou střední cestu a z drápů závislosti se jí povedlo vymanit.
Rozdala by se
Vilma byla vychována tak, aby pomáhala. Někdy to šlo opravdu do extrémů. „Maminka mě v půl čtvrté ráno vzbudila, abych zametla všechny zastávky v obci, aby měli dělníci čisto. Takže jsem s koštětem pádila, abych uklidila zastávky,“ popsala. Proto pak přišlo později období, kdy její pomoc neznala hranice. A začala na to opravdu nehezky doplácet. Cibulková se stala patronem azylového domu a měla na starosti především rodiny, které se dostaly do stavu nouze. Začalo ji to však požírat. „Snažila jsem se všem pomáhat. Jenže dopadlo to tak, že po třech letech, kdy jsem platila všem azyl a ubytovny, jsem utratila téměř svoje poslední peníze. Chodil za mnou i majitel ubytovny a říkal, že se mi diví, proč to dělám. Nakonec to dopadlo katastrofálně. Vždycky je totiž potřeba brzdit s jakoukoliv pomocí,“ přiznala Cibulková, která dnes už ví, že vše musí mít svoji míru. „Měla jsem zkušenost se spoustou bezdomovců. Čím více máte otevřené srdce, tím je to horší. Jste totiž velmi zranitelní a neustále otevření, až ta hranice pomoci přeroste. Takže všechno musí mít distanc,“ tvrdí dnes herečka. Koneckonců sama pocítila na vlastní kůži, jaké to je být bez práce a nemít peníze. Jenže problém byl prý ten, že v tu chvíli, nemyslela ani tak na sebe, jako na ostatní. „Nejvíce mi bylo líto, že nemám z čeho rozdávat. A tehdy jsem si uvědomila, že to je šílený a že musím myslet na sebe. Neměla jsem žádné úspory, a to byla chyba,“ uvědomila si.
Vykradený dům
Vilma Cibulková je prý až natolik otevřená a důvěřivá, že nezamyká ani svůj dům. Dokonce zve k sobě domů i cizí lidi. „Nikdy jsem se neuzavřela a do našeho baráku může vstoupit kdokoliv. Naše zahrada je park. Jsem taková hard core otevřená duše. I když mě vykradli tak patnáctkrát v životě, já si v tu chvíli uvědomila, že se zamykat nebudu. Nechci mít strach. Náš dům je prostě průchoďák,“ tvrdí Cibulková, která v době covidu byla šílená z toho, že nemůže pracovat. Nechtěla odejít do předčasného důchodu, což jí ostatní naznačovali, že by měla udělat. Divadlo, které je její hlavní pracovní náplní, je pro ni srdeční záležitostí. „Miluju divadlo, protože potřebuju výměnu energií. U fyzické práce zase přemýšlím,“ přiznala. Co je však zajímavé, že herečka ničeho ve svém životě nelituje. A byly situace, na které rozhodně není hrdá… Především na dobu, kdy byla závislá na alkoholu. Ani tuto zkušenost však Cibulková nechce ze své mysli vytěsnit. „V životě jsem nikdy ničeho nelitovala. Domnívám se totiž, že to je naše cesta. Spoustu věcí jsem se naučila, a to nejen o sobě, ale i o druhých,“ svěřila.
K pití si našla cestu - Nejen o tom čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 8.