Ladislav Mrkvička (†81) odešel do hereckého nebe...
Léta se pral s Parkinsonem, ale tak rychlý odchod nikdo nečekal. Jen pár dní po Vánocích všechny zaskočila smutná zpráva. Na věčnost se odebral vynikající herec Ladislav Mrkvička (†81). Přestože si poslední dobou stěžoval na bolesti, nic nenasvědčovalo tomu, že smutné události vezmou takový rychlý spád. Byl statečný, přestože mu nemoc vzala i to jediné, co miloval. Kvůli ní odešel z divadla a přestal hrát, protože měl hrůzu z toho, že by na jevišti nadělal více škody než radosti…
Přesně 27. prosince přineslo Národní divadlo velmi smutnou zprávu. V nedožitých 82 letech zcela náhle Ladislav Mrkvička zemřel. Představitel poručíka Stejskala ze seriálu Třicet případů majora Zemana nebo žokeje Janýra z Dobré Vody se neuvěřitelných a pro něj nekonečných šestnáct let pral s Parkinsonovou nemocí, která mu ničila život. Ze začátku, když se krutou diagnózu dozvěděl, si to nechtěl ani připustit. Až jednoho dne, kdy pro něj musela přijít sanitka, protože kvůli bolestem nemohl sejít ze schodů, si přiznal, že je to vážné. „Mám Parkinsonovu chorobu a taky diagnózu polymyalgia rheumatica, což je podle mého neodborného hlediska zánět všech kloubů, šlach, svalů, protože to všechno mě bolelo a úplně znehybnilo. Vypadalo to, že skončím na vozíčku. Tehdy jsem si poprvé připustil, že je to možná konečná. Ale nějakým zázračným způsobem jsem se dal dohromady,“ svěřil Mrkvička, který se rozhodl, že bude s nemocí ze všech sil bojovat. A válčil dlouhá léta opravdu statečně! Jenže poslední dobou začala ta potvora nabírat na síle. Mrkvičku začaly trápit stále větší a větší bolesti. „Pořád chodím po doktorech. Bolí mě už totiž na těle i v těle naprosto všechno. Každý den už pro mne hraje jinou písničku. Kde jsou ty časy, kdy jsem jezdil na koni nebo nepotřeboval při filmování ani kaskadéra,“ postěžoval si před pouhým měsícem v rozhovoru pro Blesk.
Zlé pomluvy
Nejhorší bylo, že nemoc si nevybírala, kdy herce začne zcela ovládat. Kolikrát ho šílené bolesti zasáhly na veřejnosti a on se jim bezmocný musel poddat. Jednou, když se kochal jarem v parku a obdivoval přírodu, lehl si do trávy. Říkal si, že možná je to naposled, co krásy matičky země vidí naposledy. Častokrát si totiž říkal, že nejraději by se té potvoře podvolil. Ležel v trávě a postihl ho třes, který je pro Parkinsonovu nemoc typický. A dočkal se toho, co si opravdu nezasloužil. „Lidé, co chodili kolem, si mysleli, že chlastám,“ svěřil smutně Mrkvička. Místo toho, aby se zajímali o to, co herci opravdu bylo, hned nad ním vyřkli nelítostný ortel. „Bylo mi ten den zrovna blbě. Pak slyším, jak si lidi pohoršeně povídají o tom, že jsem asi přebral. Koukají na mě jako na nějakého opilce. Mrzí mě to, že na mě útočí, ale co s tím nadělám,“ postěžoval si herec. Dá se pochopit, že jen těžce se člověk ubrání depresím. A Mrkvička jimi trpěl několik let. „S depresemi si hraju už tak deset, možná patnáct let. A chvílemi to bylo až sebevražedné. Trpěl jsem jimi už dřív, ale pokaždé jsem se z nich nějak vyhrabal,“ přiznal. Poslední dobou to byl pro něj ale přímo očistec.
Kdy sepsal závěť? Dozvíte se v tištěném Aha! pro ženy číslo 1.
