Jiří Wimmer by geniální komik, zemřel pod koly autobusu...
V lednu to bude přesně dvacet let, co nešťastnou náhodou zemřel herec a český komik Jiří Wimmer (†57). Přestože mu osud nadělil velký talent, nebylo mu dopřáno, aby si jej naplno užíval. Zděděné deprese a život plný alkoholu mu kazily jeho plány. Celkem čtyřikrát se pokusil o sebevraždu. Neváhal se bodnout do břicha, spolykat hrst plnou prášků, podřezat si žíly či vzít do ruky pistoli. Nakonec ho však na druhý břeh dostala až nečekaná srážka…
Pražský rodák přišel na svět 21. září 1943 v Praze. Už na základní škole vynikal mezi spolužáky, a to díky komediálnímu talentu. Rád se předváděl, měl naučené filmové hlášky svých hrdinů a doma si to všechno zkoušel před zrcadlem. Kromě toho měl hudební sluch, krásně kreslil a talent mu byl nadělen i v oblasti sportu. Vypadalo to, že má před sebou nádherný a plnohodnotný život. Jenže ve zdánlivě dokonalém příběhu se bohužel objevili i démoni. Po matce totiž zdědil deprese a podobně na tom byla i jeho sestra Alena. Ačkoliv se ze začátku moc neprojevovaly, čím byl Jirka starší, tím víc se dostávaly napovrch a jeho mysl začaly požírat. K tomu se přidaly problémy s alkoholem a nezměrná vášeň pro ženy.
Nedoceněný umělec
Wimmer svůj život zasvětil divadlu. Na DAMU se seznámil s Luďkem Sobotou (77) a Vladimírem Pucholtem (77). Pak zamířil do Divadla Petra Bezruče v Ostravě, kde působil pět let. Jeho další kroky následovaly do dramatického souboru divadélka Waterloo, kde působil především autorsky. To však bylo krátce na to zrušeno. Wimmer se tedy na tři roky ocitnul v pořadech hudební skupiny Plavci. Na čas se také usadil v libereckém divadle a v pražské Ypsilonce. V devadesátých letech vstoupil významněji do podvědomí diváků, když účinkoval v Prozatímním divadle Františka Ringo Čecha (77) a v Divadle Jiřího Grossmanna (†30). Byl oblíbeným komikem a proslavil se v úspěšných skečích v televizních pořadech Možná přijde i kouzelník. V průběhu své divadelní kariéry si vyzkoušel i pár menších, přesto památných filmových rolí. Nadšenci klasik si ho pamatují hlavně z Jáchyme, hoď ho do stroje! a Jára Cimrman, ležící, spící. On sám měl však pocit, že by si zasloužil i větší role a v malých rolích se cítil nedoceněný. A právě tento pocit ho ničil. Přestože lidem rozdával smích, toužil po velké charakterní roli. I když byl geniálním komikem a měl v sobě velký talent, pořád něco ve svém životě hledal a nebyl spokojený. Byl oblíbeným i u svých kolegů, mezi jeho největší přátelé patřil Karel Černoch (†64). Společně vytvořili legendární a nezapomenutelné duo.
Miloval svobodu
Kamenem úrazu u Wimmera byla jeho rozpustilá povaha. Byl svobodomyslný a nerad se přizpůsoboval. Kromě toho se rád podíval na dno skleničky. Brzy si toho všimli i jeho nadřízení a kolegové. Byl často zván na představení, která však nebyl schopen odehrát, pokud se na ně vůbec dostavil. V hospodě trávil tolik času, že zapomněl i to, jaký je den. Postupně si vysloužil nálepku problémového umělce, se kterým je těžká spolupráce. Všude chodil pozdě, někdy nechal čekat i samotné diváky, nikdo se na něj nemohl stoprocentně spolehnout a nabídky přestaly chodit. Jeho kariéra byla v koncích. Postupně se ale k jeho kocovinám začaly přidávat i deprese a úzkosti. Ztrácel pracovní tempo a to, co nejvíce miloval, začal pomalu ale jisto bořit. Nejhorší však bylo, že se ve svých problémech utápěl sám. „Jirka byl příliš uzavřený a nedokázal si sám pomoci ve slabých chvilkách,“ prozradil Karel Černoch. Dle slov jeho druhé manželky Jitky byl spouštěčem jeho depresí právě neúspěch a nezájem. Wimmer toužil po vlastní televizní show. Dlouho pracoval na scénkách, které sepisoval a dokola doma přehrával. Jenže žádná televize mu nedala příležitost show rozjet. Nikdo neměl zájem, a když se zdálo, že by byla nějaká televize ochotná s ním do toho jít, stalo se, že mu scénku pozměnili a ukradli. A to ho velmi ničilo. Jeho přátelé se mu snažili všemožně pomoct. Luděk Sobota s ním dokonce vyrazil na dovolenou. Jenže místo toho, aby se tam Wimmer dal dohromady, celou ji prochlastal. „Byli jsme spolužáci a kolegové v divadle Ypsilon, velcí přátelé. Jednou jsme se rozhodli, že vyrazíme na Kanárské ostrovy, jenom my dva. Celou dobu jsme si povídali o životě, zvláště o tom jeho, ale to už v tom hodně lítal,“ svěřil Sobota.
O tom, kdy začal myslet na smrt čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 53.