Jiří Grossmann (†30) vytvořil slavnou dvojici s Miloslavem Šimkem (†63)...
Od života ho možná dělily pouhé dva roky. Geniální hudebník a humorista Jiří Grossmann (†30) na věčnost odešel 5. prosince roku 1971. Bohužel podlehl chorobě, kterou už dnes lékaři z velké části umí vyléčit. Přestože byl velmi nemocný, bolesti a trápení tajil, nenechal na sobě nic znát a vše maskoval vtipem. Do nemocnice, kde nakonec skonal, byl převezen přímo z jeviště...
Poslední píseň
Nejslavnější éra humoristické dvojice se odehrála na jevišti divadla Semafor, kam je pozval v roce 1967 principál Jiří Suchý (89). Říká se, že jeho kolega Jiří Šlitr (†45) s tímto angažmá moc nesouhlasil, jejich styl humoru se mu nelíbil, ale diváci jejich pásma scének, písniček a povídek s názvy Besídka zvláštní školy nebo Návštěvní den milovali. „Jirka byl vždycky milý, legrační a rád vymýšlel ptákoviny. Když jsme měli představení v Semaforu a oni byli se Šimkem na jevišti, tak jsme nebyli v šatně, ale cpali jsme se v zákulisí k portálu, abychom viděli a slyšeli, co si v tu chvíli vymysleli,“ prozradila Naďa Urbánková (81), kterou Grossmann přitáhl do divadla. Ani jí neřekl o tom, jak vážná jeho nemoc je. „Nikomu to neřekl. Nikdy se nám se svými bolestmi nesvěřoval,“ tvrdí zpěvačka. Grossmann však tušil, že se jeho konec blíží. Chtěl se ještě oženit s Mášou Polákovou, ale to už nestihl. Při jednom z představení ho odvezla sanitka přímo z jeviště a v nemocnici vydechl naposledy. Před smrtí napsal i svůj největší hit, písničku Závidím, kterou zpívala právě Naďa. Ta ho nakonec touto písní vyprovodila na jeho poslední cestu. „Když Jirka zemřel, tak za mnou přišla jeho maminka a prosila mě, abych tu písničku zazpívala ve Strašnickém krematoriu. Postavila jsem se nahoru na balkon, kde jsou varhany. Když jsem tam stála a koukala se, jak zajíždí rakev, měla jsem pocit, že jsem zestárla o čtyřicet let. Tehdy mi definitivně došlo, že Jirka odchází…Musela jsem se otočit zády, abych tu písničku horko těžko odzpívala. Nikdy na ten pocit nezapomenu,“ svěřila zpěvačka. Největší paradoxem je však to, že pouhé dva roky po Grossmannově smrti našli lékaři způsob, jak pacientům s rakovinou mízních uzlin pomoci.
Celý článek čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 51-52.
