Ivanka Devátá (85): Divím se, že ještě žiji…
Před pár dny oslavila pětaosmdesátiny. Přestože Ivanka Devátá nikdy nebyla na nějaké velké slavení, letos svůj názor změnila. Dohnaly ji k tomu velké zdravotní potíže, které ji před časem postihly. Jednoho dne se totiž vzbudila ochrnutá. Herečka a spisovatelka si vytrpěla své. Strach o vlastní život ji pak přiměl bilancovat a Devátá, která dlouhá léta nemohla přijít svému exmanželovi Josefu Vinklářovi (†76) na jméno, nakonec oslavila svoje jubileum se vzpomínkou právě na něj.
Trápí ji výčitky
Poprvé se Devátá s Vinklářem vzali v roce 1964, kdy herečka podlehla jeho kouzlu. Dokonce kvůli němu opustila svého prvního manžela, herce Miloše Hlavicu (†81), který před pěti lety zemřel. A dodnes si to vyčítá a zpytuje si svědomí. „Na Miloše pořád myslím. Já mu tak strašně ublížila! On byl vzorný, hodný, nekouřil, nepil. Měli jsme dvouletého sladkého chlapečka. A já jsem ho opustila i se synem. Muselo to být pro něj hrozný. Ona s ním byla nuda. Byl hrozně předvídatelný. Vždy jsem přesně věděla, co udělá a co řekne. A pak přišel někdo, kdo mě neustále překvapoval,“ vysvětlila Ivanka, proč od prvního muže odešla. A tím si vlastně podepsala svůj osud. Spořádaného otce rodiny vyměnila za bohéma. Vinklář ji dokázal dokonale překvapovat. „Někdy nebyl doma i tři dny,“ přiznala. Jenže to nebylo všechno. Kromě pití neodolal ani něžnému pohlaví. „Některé ženské mi samy řekly, že se s ním někde opily a skončily v posteli,“ svěřila se Devátá. Takový život si nepředstavovala, ale vydržela to tolerovat docela dlouho. Jejich první manželství trvalo dvanáct let. Jenže pak se rozhodla vstoupit do „divoké řeky“ podruhé. Prostě se nepoučila, nebo jen nedokázala odolat Vinklářovu kouzlu. Později toho ale hořce litovala. Tři roky po rozvodu si ho vzala podruhé. „On brečel, přemlouval, prosil. Sliboval, že už bude hodný. Poslal za mnou dokonce našeho synka Adama, aby mě přesvědčil,“ zavzpomínala Devátá s tím, že druhé manželství vydrželo pouhé dva roky, protože si herec našel v Národním divadle opět milenku.
Přeje si rychlý odchod
Herec jí totiž býval nevěrný tak často, že kdyby za každou nevěru přinesl květinu, měla by jich celou zahradu. Ze začátku psychickému tlaku odolávala a snažila se zachránit rodinu. Myslela si, že když se jim narodil syn Adam, Vinklář se změní. Jenže nestalo se. A zatímco ona dělala první poslední, herec si užíval. Vygradovalo to natolik, že vyhublá a nervově zhroucená Ivanka skončila v nemocnici. Pochopila, že jedinou cestou je opustit ho. Dodnes nemůže uvěřit, jak mohla být tak bláhová a nechat si takhle ničit život. Ze své bolesti se rozhodla vypsat a vydala již přes sedmnáct knížek. Tu poslední má rozepsanou, jenže jestli ji zvládne dopsat, sama neví. Plány jí zkazila mrtvice. „Jestli ji dokončím? Dejte pokoj. Kdo ví, jak tu ještě dlouho budu. Člověk neví hodiny ani minuty...“ mávla rukou Ivanka a dodala: „Nejsem v pohodě, co si budeme nalhávat.“ Se svým osudem je ale smířena a sama se prý diví, že se vůbec tolika let dožila. „Při mém způsobu života je to s podivem. Jsem kuřák, za život jsem vypila tolik šampaňského, že by se v tom dalo plavat. Honila jsem se kolem rodiny, kolem práce. V divadle, v rádiu, v dabingu. Všude jsem se jen honila a byla k nezastavení. Vážně se divím, že ještě žiji. Ale stálo to za to,“ svěřila. Od života prý už nic nečeká, má však jedno přání. „Rychle a důstojně zemřít. Aby to nebylo něco zdlouhavého. Nemyslím tím, že bych chtěla zemřít hned zítra! Ale až to přijde, tak aby to bylo rychlé…“
Celý článek čtěte v tištěném Aha! pro ženyčíslo 50.