Janě (44) před osmi lety téměř selhaly ledviny - Záchrana přišla od maminky!
Jana Vránová (44) je maminkou dvou synů. V době, kdy onemocněla, jim byly pouhé tři a osm let, proto když ji trápila větší únava, nepřikládala tomu zvláštní důležitost. Nakonec se však ukázalo, že důvod je velmi vážný. Mladé ženě selhávaly ledviny. V době, kdy se o nemoci dozvěděla, jí fungovaly na pouhých 40 procent. Léčba, která měla zastavit postup nemoci, nezabírala, jediným řešením tedy byla transplantace. Zdravý orgán nakonec Janě darovala maminka, a to i přes to že má odlišnou krevní skupinu.
O vážném onemocnění ledvin se Jana dozvěděla vlastně náhodou, když jednou přišla navštívit svou maminku Olgu (70) do práce, konkrétně do pražské nemocnice Na Homolce, kde pracovala jako mzdová účetní. Janu tehdy dlouhodobě trápil kašel, píchalo ji mezi žebry, proto matka rovnou využila příležitost, a vzala dceru k lékaři, aby se obtíže vysvětlily. „Udělali mi krevní testy a zjistilo se, že moje ledviny fungují pouze na čtyřicet procent. Lékaři mi pak řekli, že mi musí provést biopsii, aby se vědělo, z jakého důvodu k selhávání dochází, a mohla se určit konkrétní diagnóza. Když jsem se dozvěděla, že v nemocnici musím rovnou zůstat, sesypala jsem se,“ vzpomíná na svůj prvotní šok Jana, která se později dozvěděla, že trpí iGa nefropatií, tedy chronickým autoimunitním onemocněním ledvin, které jí postupně vypovídají službu. Mladá maminka tehdy prožívala velký strach z budoucnosti, a to hlavně s ohledem na dva syny, kteří na ni doma čekali. Určitou naději jí dávala léčba, která měla zpomalit postup onemocnění a na kterou docházela do Nefrologického centra ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze. Nemoc se však nepodařilo zbrzdit natolik, aby mohlo zůstat jen u této léčby. „Zhruba během půl roku se bohužel ukázalo, že se progres mého onemocnění nezpomaluje, naopak mi ledviny selhávají čím dál rychleji,“ popisuje vývoj pacientka. „Jakmile lékaři zjistili, že nefropatie takhle rychle postupuje, odkázali mě do péče Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM) v Praze.“ Tenkrát už bylo jasné, že Janu zachrání pouze transplantace ledviny.
Hledání dárce
Vhodného dárce se ale najít nedařilo. Potřebný orgán chtěl Janě nejprve darovat tatínek, se kterým má stejnou krevní skupinu. „Manžel se však léčí s různými chorobami, takže ho lékaři zamítli hned po prvních odběrech krve,“ popisuje Janina matka Olga slepou uličku, v níž se společně ocitli. V rodině byli z nastalé situace všichni zdrcení, nemoc byla nápor na psychiku pro Janu i její okolí. „Byla jsem psychicky vyčerpaná a dně, nevěděla jsem, co bude dál,“ vzpomíná mladá žena. Ledvinu Janě chtěla darovat i její maminka, ale odběry ukázaly, že se krevní skupiny obou žen liší, takže by případná transplantace měla výrazně složitější průběh. Lékaři však potvrdili, že rozhodně není nemožná, i když se v roce 2016 jednalo teprve o 21. případ transplantace od žijícího dárce s odlišnou krevní skupinou. „Pamatuji si, že k nám přišel pan profesor Viklický, přednosta Nefrologického oddělení v IKEMu, a začal nám vysvětlovat, jak by taková transplantace probíhala. Povídal a povídal, až jsem ho zarazila, a přímo se zeptala, jestli by na mém místě do transplantace šel, i když mám jinou krevní skupinu než dcera. Prohlásil, že ano, tak jsem konstatovala, že není o čem přemýšlet,“ líčí zlomový moment Olga, odhodlaná máma, která si udělala jasno prakticky okamžitě. „Hned jsem věděla, že do transplantace jdu. Dala jsem dceři život a byla jsem si jistá, že musí žít dál.“ Naopak Jana měla pochybnosti o tom, zda jde o správný krok. „Bála jsem se, že by se mámě mohlo něco stát a že bych si to pak neodpustila,“ vrací se do období těžkého rozhodování. Aby se neunáhlila ani dárkyně a zdravotníci měli jistotu, že si plně uvědomuje, co pro ni transplantace bude obnášet, musela Olga podstoupit také psychologické vyšetření. „Šlo o příjemný pohovor s panem doktorem Radkinem Honzákem, který na moje rozhodnutí dát dceři ledvinu souhlasně pokyvoval,“ přibližuje proceduru, jíž musí v IKEMu projít každý dárce.
Náročný zákrok - Nejen o tom čtěte v tištěném APŽ číslo 42.
O dárcovství
„Dárce má právo kdykoli od dárcovství ustoupit. Pokud má pochybnosti či otázky, má možnost je kdykoli konzultovat se specialisty transplantačního centra, včetně psychologa. Podobně i potencionální příjemce ledviny od žijícího dárce má právo jeho ledvinu neakceptovat. Tato rozhodnutí musejí být respektována. Jsou-li však oba dobře informování, je snazší se rozhodnout pro darování i přijetí nového, kvalitnějšího života. Všem, kdo jsou na začátku rozhodování, doporučuji stránky www.transplantacenenitabu.cz, jak zdroj ověřených informací od odborníků,“ vysvětluje MUDr. Silvie Rajnochová Bloudíčková, Ph.D., vedoucí Nefrologické a Transplantační ambulance IKEM.