Darina (40) z Ostravy o tom, jak málem zkrachovala - Zabojovat se vyplatilo!
O Darině Ermisové (40) jsme psali již v roce 2015. Tehdy její příběh vyprávěl o tom, jak se během pouhých pár let, navíc prakticky on nuly, vypracovala mezi největší výrobce kabelek u nás. Její značka Dara Bags byla velice žádaná, vydělávala miliony a zdálo se, že má velice slušně našlápnuto dál. Jenže život se někdy může pěkně zamotat a tak se stalo i v jejím případě. Kvůli neovlivnitelným skutečnostem se dostala do fáze, že firma spěla ke svému zániku. Pojďme si teď její cestu připomenout a zjistit, jestli se konal »happy end«…
Darina se narodila v Ostravě, kde také vyrůstala a chodila na základní školu. Už odmala byla hodně kreativní, lákaly ji tvůrčí činnosti, pořád něco vyráběla a kreslila. „Rodiče chtěli, abych šla po základce buď na stavební průmyslovku, nebo na technicko-administrativní školu, což se mi ani trochu nezdálo. Nakonec jsem to vyřešila po svém a k přijímačkám jsem nedorazila. Jim pak nezbylo nic jiného než dovolit, abych si dala dodatečnou přihlášku na oděvní průmyslovku ve Frýdku-Místku na obor oděvní návrhářství, kam mě naštěstí vzali,“ vzpomíná. Po maturitě už ji další studium nelákalo, chtěla se osamostatnit a živit se sama. Ve svém oboru však nenašla uplatnění, a proto vzala hned první práci, která se jí naskytla. „Původně jsem nastoupila jako řadová prodavačka do jedné z prodejen sítě obchodů s erotickým zbožím, ale protože jsem poměrně cílevědomá, brzy jsem se vypracovala na vedoucí, později pak na oblastní manažerku Moravskoslezského kraje.“ Na této pozici zůstala čtyři roky, poté kývla na práci u nadnárodního módního řetězce, kde působila jako manažerka prodejny. V roce však 2008 otěhotněla, a vzhledem k rizikovému těhotenství musela odejít z práce. „Jenže odpočívání mě nudilo, bylo jsem zvyklá pořád něco dělat. A tak jsem vytáhla šicí stroj, který jsem dostala za maturitu, a řekla si, že zkusím ušít koženkovou tašku. Ve finále to byl spíš takový jednoduchý pytlík, nic složitého, ale kamarádkám se tak moc líbil, že chtěly podobný,“ vypráví.
Nečekaný směr
Krátce poté začala své výrobky nabízet na prodejním online portálu, kde se brzy dostala mezi top prodejce. „Pořád jsem ale počítala s tím, že se po mateřské vrátím do obchodu, šití kabelek jsem brala spíš jako náhradní program během rizikového těhotenství.“ Zájem o Dariny výrobky však stoupal, a když se začátkem března 2009 vrátila z porodnice, události nabraly naprosto jiný směr. „Měla jsem tolik zakázek, že jsem mezi kojením a přebalováním stíhala jen vyřizovat objednávky a šít. Syn naštěstí hodně spal, ale bylo to hodně náročné,“ uvádí. Aby alespoň trochu oddělila práci od soukromého života, pronajala si své první výrobní prostory, což byl miniaturní sklep bez oken a bez topení. Přes den pečovala o syna a kolem páté, šesté večer, kdy se její manžel vracel z práce, odjížděla do dílny. Tam zůstávala často až do dvou do rána, což se na ni samozřejmě negativně podepisovalo a po pár měsících zkolabovala. „Došlo mi, že takhle to dál nejde. Šicí stroj jsem si proto zase nastěhovala do obýváků a našla jsem si pomoc v externí švadleně. Pořád to byl ale dost punk. Tím, že jsem začínala úplně od nuly, neměla jsem ani na střihačský stůl a musela jsem spoustu práce dělat na zemi. A v podstatě všechno, co jsem vydělala, jsem zase investovala do materiálů na další kabelky. “ Zakázek však i nadále přibývalo, což byl i přes všechny těžkosti pro Darinu impuls, aby své podnikání posunula dál. Dílnu přestěhovala do domu po své babičce a najala další švadleny na výpomoc. „Měla jsem samozřejmě velké obavy, protože vše jsem financovala z rodičovské a z malých výdělků, naštěstí se to vyvíjelo slibně. Hodně mi tehdy pomohlo, jak já říkám, mých pět minut slávy v pořadu Sama doma. Ještě, než jsem přijela z natáčení domů, měla jsem na mailu něco kolem stovky objednávek.“
Cesta vzhůru - Nejen o té čtěte v tištěném APŽ číslo 41.
