Martina Sekaninová (27): Pomáhá zvládnout mateřství bez depresí!
Nejprve pracovala na porodním sále v boskovické nemocnici. Po vlastní zkušenosti s porodem se Martina Sekaninová (27) z Jevíčka rozhodla stát komunitní porodní asistentkou. Těhotným ženám a novopečeným maminkám je připravena být nápomocná v jejich výjimečném životním období prakticky čtyřiadvacet hodin denně. Pečuje o ženy kontinuálně, poskytuje odbornou a respektující zdravotní péči. Co všechno to obnáší?
Martina pracuje jako porodní asistentka od roku 2018, kdy ukončila bakalářské studium na Fakultě zdravotnických věd Univerzity Palackého v Olomouci. Následně vystudovala navazující magisterský obor intenzivní péče v porodní asistenci. „Původně jsem se ke studiu přihlásila na více zdravotních odvětví. Porodní asistenci jsem brala spíše jako taková zadní vrátka. Nakonec to ovšem s přijímačkami dopadlo tak, že mě vzali právě na tento obor. Slíbila jsem si, že u toho vydržím rok a pak uvidím,“ začíná své vyprávění Martina s tím, že hned po prvním semestru zjistila, že si tento obor vybrala správně a že půjde o lásku na celý život. „V prvním ročníku jsme v rámci praxe chodili do ambulance, kde se pečovalo o těhotné ženy. Časem jsem si ovšem říkala, že tomu něco chybí. Co to je, jsem zjistila po vlastním těhotenství a porodu s covidem, kdy se mnou nemohl být manžel. Uvědomila jsem si tehdy, že nejedna rodička zůstává v takovém období na všechno prakticky sama.“ Jak známo, šestinedělí je pro ženu velmi křehké období a z toho, co ji může potkat, bývá často zaskočená. Pracují u ní hormony, tudíž bývá plačtivá, prochází si chvilkovými euforickými náladami. I zásluhou toho se vše může rozvinout v poporodní depresi, kdy žena dostává panický strach o sebe nebo své dítě. Nějaké »baby blues« postihuje dnes až 70 % žen a udává se, že v souvislosti s poporodní depresí se setkává až 30 % žen. „Určitě to ale bude mnohem vyšší číslo. Spousta žen totiž pomoc nevyhledá nebo to nepřizná,“ tvrdí Martina Sekaninová.
Vlastní zkušenost
Ani jí se poporodní deprese nevyhnuly. „To byl také důvod, proč jsem potřebovala relativně brzy po narození prvního syna začít pracovat. Hledala jsem něco, co mě z toho všeho kolem vytáhne zpátky do běžného života. I přesto, že jsem zdravotník, tak mi dlouho trvalo, než jsem si uvědomila, že mám vůbec nějaký problém. Bývala jsem často naštvaná, necítila se šťastně. Měla jsem pocit, že nic nezvládám. Nedokázala jsem mít nad věcmi nadhled. Takové stavy se potom podepisují pod skutečnost, že první a velmi důležitý a krásný rok prožijí maminky s dítětem spíše v psychickém traumatu,“ říká Martina. Do nemocnice, kde byla zaměstnána předtím, se už vrátit nechtěla, a začala se zajímat o poskytování komunitní péče, která jí dávala mnohem větší smysl. „Po porodu je totiž nesmírně důležité mít se možnost na někoho obrátit. Sama jsem musela vyhledat pomoc psycholožky už půl roku po porodu. To byl také první člověk, který mi řekl, že trpím poporodní depresí. Zpětně je to až vtipné, že mě to jako člověka z oboru vůbec nenapadlo,“ přiznává dnes Martina, která se za velké podpory manžela Jana (31) stala komunitní porodní asistentkou, která pomáhá v náročném životním období jiným ženám. Leckdo by mohl toto povolání zaměňovat s dulou. Je v tom však velký rozdíl. Komunitní porodní asistentka má zdravotnické vzdělání s určitými kompetencemi a za svou práci nese plnou odpovědnost. Je tedy odborník. Dula je naproti tomu pomocníkem pro těhotnou ženu, a to bez zdravotnického vzdělání. Může poskytovat informace, masáže, být psychickou oporou. Pokud se ovšem něco stane, tak za to dula nenese zodpovědnost. „Jako komunitní porodní asistentka musím mít k vykonávání praxe způsobilost, což znamená nejprve úspěšně absolvovat vysokou školu a obor porodní asistence. Navíc také medicína se neustále vyvíjí, takže je třeba se posouvat dál a pracovat podle péče založené na důkazech. Pravidelně se vzdělávám a zajímám o novinky v oblasti porodní asistence. Účastním se supervizí, kurzů a přednášek,“ uvádí členka profesní organizace porodních asistentek UNIPA a občanského sdružení MAMILA.
Důležitá příprava - Nejen o tom čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 44.