Miloš (51) se již dvanáct let potýká s rakovinou krve - Díky transplantaci získal svobodu!
Příběh Miloše Duška (51) je obrazem nezlomné vůlé a chuti žít. Před dvanácti lety mu diagnostikovali mnohočetný myelom – rakovinu krve, navíc mu krátce po té selhaly obě ledviny. Do té doby zdravý mladý muž a sportovec se rázem stal onkologickým pacientem, který byl kromě náročné chemoterapie odkázán také na dialýzu. Průměrná doba dožití s takovou diagnózou byla tehdy jen pět let. Miloš se přesto nevzdal a dnes žije mnohem aktivněji než řada jeho zdravých vrsetvníků. Pomohl mu mimo jiné sport, v němž i se svou nemocí dosahuje řady úspěchů.
Těsně před čtyřícítkou začínal mít Miloš Dušek pocit, že je více unavený a jeho sportovní výkon není takový, na jaký byl zvyklý. Přičítal to ale jednak postupujícímu věku a také stresu v zaměstnání. Pracoval v té době na pozici kontrolora kvality v automobilovém průmyslu a stresujících situací zažíval denně celou řadu. „Když o tom dnes přemýšlím, došel jsem k závěru, že celá situace tak náhlá nebyla, že signály přicházely postupně. Kromě narůstající únavy jsem byl častěji nemocný. Chřipky jsem překonával domácí léčbou, a když to bylo horší, dostal jsem antibiotika. Má imunita už nebyla tak odolná jako dřív. Zpětně si troufám tvrdit, že denní stres v práci byl spouštěcím mechanismem mého onemocnění,” vzpomíná na dobu, kdy se nemohl zbavit pocitu, že s ním není něco v pořádku. Po komplexním vyšetření se dozvěděl konečnou diagnózu, mnohočetný myelom. Lékaři z Všeobecné Fakultní nemocnice v Praze, kam byl převezen na Kliniku hematologie, ho o nemoci poučili a naplánovali sérii chemoterapií. Současně došlo u Miloše k akutnímu selhání ledvin. Myelom již zasáhl celé tělo, nepodařilo se zachránit ani ledviny, takže po propuštění z nemocnice Miloše čekala nejen chemoterapie, ale i nezbytná dialýza. Po dvou měsících strávených na lůžku měl oslabené tělo, ale odhodlání nemoc porazit mu zůstalo a začal s ní aktivně bojovat. „S manželkou jsme hned jak to šlo začali s krátkými vycházkami, první den jsem s velkou námahou ušel 300 metrů. Ale jako sportovec jsem věděl, že je třeba trénovat, tak jsme každý den přidávali další metry. Manželka mě nesmírně podporovala a na naše vycházky s sebou nosila i židličku, abych se mohl v průběhu procházky posadit a dočerpat síly,” vzpomíná. Po několika týdnech pravidelného navyšování zatížení se mu kondice začala postupně zlepšovat. Ale první tři roky s nemocí byly hodně podobné. Třikrát týdně dialýza v děčínské nemocnici, k tomu léčba myelomu a několik různých variant onkologické léčby. Miloš se stále častěji ptal sám sebe, co bude dál, a začal zkoumat, zda jsou i další možnosti léčby.
Nová naděje
V té době se seznámil s pacientskou organizací Klub pacientů mnohočetný myelom a začal navštěvovat její akce. Zjistil, že setkání této organizace se účastní i lékaři z různých léčebných center a že tam lze získat cenné odborné informace i osobní zkušenosti od lidí se stejným onemocněním. „Odhodlal jsem se na jednom semináři Klubu pacientů hovořit o svém životě s myelomem. A kromě osudu možná zaúřadovalo také štěstí, protože právě na této akci jsem potkal pana profesora z Ostravy, kterého můj příběh zaujal. Nabídl mi možnost podstoupit na jeho pracovišti transplantaci kostní dřeně,” vypráví Miloš. Transplantace kostní dřeně se u většiny pacientů s rakovinou krve používá jako jeden z prvních a vysoce účinných léčebných postupů. Jenže Miloš měl nefunkční a nenávratně zničené ledviny a další kontraindikace, které provedení zákroku bránily. Takže v počátcích jeho léčby byla transplantace kostní dřeně považována za vysoce rizikovou. Miloš si ale šel za svým, protože lékař, se kterým začal spolupracovat, viděl v transplantaci možnost zastavit postup onemocnění. „I když jsem věděl, že mě zákrok nevyléčí a má svá rizika, začal jsem dojíždět do 400 km vzdálené ostravské nemocnice, kde jsem po čtyřech letech od diagnózy podstoupil sběr kmenových buněk a začal se připravovat k transplantaci. Ta proběhla v pořádku i se společně prováděnou dialýzou. Nezbývalo než čekat a doufat, že progres nemoci nastane za co možná nejdelší dobu,” popisuje statečný muž. Po úspěšně provedeném zákroku vnímal Miloš jako další krok ke svému osvobození zbavit se závislosti na dojíždění do nemocnice na dialýzu. Shodou okolností v té době usilovala Česká nefrologická společnost o to, aby byla do standardních zdravotních úkonů zařazena i dialýza v domácím prostředí. Miloš Dušek se tak na konci roku 2015 stal prvním pacientem v České republice, který si dialýzu v domácím prostředí prosadil a skutečně zařídil. Tou dobou také završil svých »statistických« pět let, které mu na počátku sdělili jako dobu dožití. „Měl jsem za sebou úspěšnou transplantaci kostní dřeně a v bývalém sklepě domácí dialýzu. A dospěl jsem k jednomu významnému poznání, že je moc důležité, aby se pacient podílel na léčbě. Lékaři vám mohou ve většině případů velmi pomoci. Pokud nemáte na variantu své nemoci vysloveně smůlu, dá se i vaším vlastním přičiněním získat velmi mnoho. Třeba si můžete prosadit jinou léčebnou možnost než tu, která je vám jednostranně nabízena,” shrnuje své pocity.
Transplantace ledviny
„Já po těch letech děkuji všem, kteří mi na mé cestě pomáhali. Mám transplantovanou ledvinu od nežijícího dárce, protože jsem jako onkologický pacient neměl dobré vyhlídky, abych mohl přijmout ledvinu od živého dárce. Přesto je to pro mě obrovský dar. Rád bych povzbudil všechny, kdo potřebují transplantaci ledviny, aby neváhali a probrali tuto možnost s lékaři. Na internetu najdete spoustu informací, které jsou ale často zavádějící a mohou vás spíš vystrašit. Proto je skvělé, že existuje jeden ucelený zdroj garantovaný lékaři, a tím je www.transplantacenenitabu.cz,” uzavírá Miloš Dušek.
Celý příběh čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 42.