Irena (43) z Prahy a Gábina (53) z Lučan nad Nisou - Kromě bolestí kloubů trpí řadou potíží!
Příběhy Ireny (43) i Gábiny (53) jsou si v něčem velice podobné. Obě ženy od mládí trpěly bolestmi kloubů a svalů a k tomu řešily řadu dalších zdravotních problémů. Zatímco u Ireny lékaři vždy léčili jen akutní stavy, u Gábiny dávali její potíže do souvislosti se sportem a s lupénkou, kterou má v rodině. Skutečnou příčinu problémů se obě statečné ženy dozvěděly až po letech. Cílená léčba sice u obou zastavila postup nemoci, ale plné zdraví jim nevrátila. Přesto se oběma dámám ulevilo, a i když je stále trápí bolesti, nemoci se nepoddávají.
První příznaky lupénky se u Gábiny objevily ve 14 letech. Na hlavě, loktech a kolenou nacházela malé flíčky. „Lupénku má i moje maminka, takže u mě ji lékaři diagnostikovali rychle a řekli mi, že je u nás psoriáza bohužel dědičná. Začala jsem brát kortikoidy a na zmírnění projevů používat různé šampony,“ vzpomíná Gábina, která se s nemocí se nevyrovnávala zrovna snadno. Navíc ji v té době začaly trápit bolesti kloubů. Vzhledem k tomu, že aktivně sportovala, tomu ale nevěnovala zvýšenou pozornost. „Běhala jsem na lyžích a trenéři mi říkali, že bolesti kloubů jsou u tohoto sportu normální. Vůbec mě proto nenapadlo potíže konzultovat s lékaři,“ přibližuje. Problémy s klouby u ní ale přetrvávaly i poté, co se sportem kvůli těhotenství v devatenácti letech přestala. Trvalo ještě dlouho, než vyhledala lékařskou pomoc. „V šestatřiceti letech jsem musela podstoupit gynekologickou operaci a klouby mě pak bolely stále víc. Když jsme později malovali byt, spadla jsem a měla dlouho oteklý kloub na noze. Lékaři si nejprve mysleli, že se jedná o zánět, když ale otok nemizel, doporučili mi, abych se obrátila na revmatologii,“ popisuje Gábina, která však zprvu neměla štěstí. Lékařka, kterou navštívila, jí nejprve sdělila, že má psoriatickou artritidu. Detailnější vyšetření však nakonec odhalilo revmatoidní artritidu.
Opora v rodině
Revmatoložka sice zjistila, jakou nemocí Gábina trpí a nasadila jí léčbu imunosupresivy a kortikoidy. „Léčba pro mě ale byla hodně náročná. Často jsem zvracela a začaly mi padat vlasy. Paní doktorka mi nenabídla žádnou jinou alternativu a vždy mě odbyla slovy: Líp už bylo a teď bude jen hůř! Nikdy mi klouby ani pořádně neprohlédla,“ říká pacientka, která vzhledem k nedostatku lidského přístupu začala informace o své nemoci a možnostech léčby shánět sama. V té době se dozvěděla o pacientské organizaci Revma Liga ČR, díky níž se dostala do kontaktu s ostatními nemocnými. „Pacientská organizace se tenkrát stala mou druhou rodinou a psychicky mi pomohla. Poradili mi, ať se zkusím obrátit na jiného lékaře, ideálně v Revmatologickém ústavu v Praze,“ vzpomíná Gábina. Tam jí odborníci provedli komplexní vyšetření kloubů a několikrát ji i hospitalizovali. „Jejich přístup byl úplně jiný, a tak už jsem na kontroly začala jezdit jenom sem. Léky mi ale bohužel stále úplně nezabíraly, proto jsme se s lékaři začali bavit o možnostech biologické léčby. Nakonec jsem se rozhodla, že ji vyzkouším. Nasadili mi ji v Centru biologické léčby v Liberci, kam už teď docházím sedmým rokem,“ popisuje cestu ke změně léčby, kterou i nyní považuje za malý zázrak. Gábině přestaly otékat klouby, nemá žádné nepříjemné vedlejší účinky, a navíc se jí podařilo dostat pod kontrolu také lupénku. „Po nasazení léčby se u mě lupénka velmi rychle uklidnila. Bolesti kloubů sice úplně nezmizely, pryč jsou ale otoky, takže se teď cítím mnohem líp,“ usmívá se Gábina. Také ona má štěstí, že má rodinu, která za ní ve všem stojí a pomáhá jí. „Biologickou léčbu mi píchá manžel, sama bych to nedokázala. Moc si vážím toho, že mám v něm i v celé rodině tak velikou oporu,“ uzavírá své vyprávění.
Oba příběhy a více fotografií najdete v tištěném Aha! pro ženy čáíslo 43.