Školákem po devadesátce! V Centru celoživotního vzdělávání žádná výjimka...
Je jim přes devadesát, ale život pro ně rozhodně nekončí. Právě naopak! Tito senioři se rozhodli trávit důchod více než aktivně. Namísto televizních seriálů nebo sypání ptáčkům se rozhodli doplnit si vzdělání. K tomu jim dopomohlo Centrum celoživotního vzdělávání Ing. Dany Steinové, kde se vzdělávají v oborech, které ve velké většině případů neměly s jejich původním zaměstnáním nic společného. Jejich příběhy mohou být inspirací pro všechny, kdo chtějí svůj život prožít naplno!
Soňa Švecová (90)
Začala jsem s medicínou!
Paní Soňa chodí na přednášky do Centra celoživotního vzdělávání už více než osm let. Dlouhá léta pracovala jako úřednice, a i když se to na první pohled nezdá, její práce vyžadovala, aby se stále učila nové věci. Ani v důchodu nechtěla zahálet a toužila se dál vzdělávat. „Ještě před tím, než jsem objevila přednášky v Centru celoživotního vzdělávání, jsem studovala medicinský obor na Univerzitě třetího věku. Jezdila jsem na přednášky, které se konaly v areálu motolské nemocnice. V rámci studia jsem skládala i zkoušky,“ vzpomíná paní Soňa, která ale časem zjistila, že medicína pro ni přece jen nebude to pravé. V rámci studia se od »spolužáků« dozvěděla o přednáškách, které pro seniory pořádá centrum celoživotního vzdělávání. „To už bude asi osm let. Na přednášky jsem se přihlásila společně s kamarádkami, se kterými chodím cvičit. Řekli jsme si, že kromě těla budeme posilovat i ducha,“ směje se dáma, které byste její věk rozhodně nehádali. Ona i její přítelkyně se v Centru vzdělávají stále a už vystřídaly řadu oborů, které jim rozšířily obzory a mají za sebou i kurzy trénování paměti pod vedením Ing. Dany Steinové. Kromě vzdělání samotného, těší paní Soňu i to, že se pravidelně dostane mezi lidi. „To že ve svém věku pořád studuji, mě zkrátka nutí jít mezi lidi a nedívat se doma do čtyř stěn. Pravidelná účast na přednáškách mi také dává řád. Vím, že každou středu mám jednou za 14 dní přednášku a že každé úterý a čtvrtek jdou s kamarádkami cvičit. Občas k tomu přidám nějakou vycházku se zajímavým výkladem. Tenhle pravidelný režim je skoro, jako když jsem chodila do práce,“ říká studentka, která má ještě do budoucna řadu plánů. V září se například chystá na zájezd do Tunisu, který je organizován právě pro studenty Centra celoživotního vzdělávání. „Samozřejmě bez podpory rodiny by to nešlo. Jsem moc ráda, že mě ve studiu a vůbec v aktivním způsobu života podporují jak děti, tak vnoučata,“ říká závěrem usměvavá paní Soňa.
Ing. Jaroslav Průcha (92)
Zaujalo ho náboženství
Pan Jaroslav navštěvuje celoživotní vzdělávání zhruba stejně dlouho jako paní Soňa. Původním povoláním je strojní inženýr a strojařina ho provázela celým profesním životem. „Po studiu jsem začal pracovat jako technik ve strojírenském podniku. Později se ze mě nějakým řízením osudu stal kantor. Učil jsem vlastně své nástupce, učně ve strojařině a kovooboru. Po čase jsem se zas vrátil do strojírenství a dělal v podniku vedoucího technika,“ začíná své vyprávění pan Jaroslav, kterého na dalším vzdělávání nejvíce lákalo dozvědět se něco nového a dozvědět se věci, ke kterým by se jen tak nedostal. Původně chtěl také studovat univerzitu třetího věku, ale v technických oborech toho moc k dispozici nebylo. Při svém hledání náhodou narazil na nabídku Centra celoživotního vzdělávání a bylo rozhodnuto. „Rozhodujícím faktorem byla možnost dál se vzdělávat, ale také to, že se více dostanu mezi lidi. Jak jsem navštěvoval různé obory, měl jsem možnost poupravit si své názory na řadu věcí, mimo jiné například na náboženství, které pro mě bývalo jen povinným předmětem v obecné škole. Navštěvoval jsem sérii přednášek věnovanou křesťanství i judaismu, a když jsem se dozvěděl o prvopočátcích i historických souvislostech, dívám se na náboženství jak takové mnohem shovívavěji,“ uvádí jeden z mnoha příkladů sympatický muž. Jaroslav je i přes svůj věk zdatný, pokud jde o počítače. „Jsem jen běžný uživatel. Prostě si na počítači vyřídím poštu, na internetu si najdu, co potřebuji, nebo si pustím některou z přednášek z oboru, který zrovna navštěvuji. V dobách covidu byly přednášky dostupné jen online, teď už na ně zas chodíme, ale zároveň si je můžeme celých 14 dní ode dne, co proběhly pustit na internetu. Pro mě je to skvělé, že se ke spoustě témat mohu vracet,“ pochvaluje si pan Jaroslav, který je velkým milovníkem vycházek s výkladem o historii či zajímavostech. „Mám za sebou vycházky po pražských zahradách a parcích či Pražský hrad. Tady je jen jediná podmínka, a to, že musíte tu trasu ujít, což už v našem věku nemusí být pravidlem,“ směje se a závěrem říká: „Rodina je také ráda, že nesedím doma a pořád se zajímám o okolní svět. Když potřebuji, jsou tak říkajíc po ruce, odvezou mě, přivezou a tak dále. Musím říci, že celoživotní vzdělávání mi pomohlo udržet si v životě řád a stále se dozvídat něco nového.“
Prof. MUDr. Ladislav Malý (90) - Trénuji si paměť!
Nejen o tom se dočtete v tištěném Aha! pro ženy číslo 10.