Jakubovi (34) z Chrudimi šlo o život - Ledvinu mu darovala tchyně!
Jakubovi (34) se na období před pěti lety nevzpomíná zrovna lehce. Stačilo málo a nemusel tu dnes být. Přitom, jak dnes říká táta dvou malých synů, byl vlastně »jen« hodně unavený. Únavu přisuzoval stresu v zaměstnání, rekonstrukci domu, ročnímu období a tak dále. Když se jeho stav nelepšil, rodina na něj naléhala, aby zašel k lékaři, který by zjistil, proč se necítí dobře. Diagnóza, kterou mu lékař sdělil, byla šok pro něj samotného i pro celou rodinu. Selhávaly mu ledviny...
První zdravotní komplikace se projevily v době, kdy měl Jakub s manželkou Kateřinou ročního syna a prožívali poměrně hektické období. „Když přišla viróza, nebyl úplně čas ji vyležet. Zkrátka jsem ji přechodil a jel dál s tím, že to nic strašného nebude. Jenže jsem byl hodně unavený a celkově se necítil dobře, proto na mě rodina začínala naléhat, abych se nechal vyšetřit,“ popisuje mladý otec období před 5 lety. Vzpomíná na něj také jeho tchyně Monika (53), která tehdy ještě netušila, jak těsně ji osud s Jakubem spojí. „Neznala jsem sice Kubův zdravotní stav, ale bylo mi jasné, že návštěva lékaře je nezbytná. Ani ve snu by mě ale nenapadlo, že by jeho únava mohla poukazovat na problém s ledvinami,“ doplňuje. Je sice pravdou, že Jakub se s ledvinami během svého života už léčil, ale jeho stav byl nyní už řadu let stabilizovaný. „Ve dvaceti letech mi zjistili chronický zánět ledvin, ale během více než deseti let jsem neměl žádné potíže a také výsledky krevních testů byly v pořádku,“ dodává mladý muž, který nebyl připraven na tak šokující diagnózu. Tou bylo páté, tedy nejpokročilejší stádium selhání ledvin. To je stav, kdy je pacient odkázaný na dialýzu, nebo transplantaci ledviny. Nemilé překvapení to bylo nejen pro něj, ale také pro jeho nejbližší. „Dodnes živě vidím okamžik, kdy k nám dcera přijela i s malým, celá ubrečená, že si Kubu nechali v nemocnici a nevypadá to s ním dobře. Nikdo v tu chvíli nevěděl, co bude dál. Kuba mě a manžela požádal, ať se mu postaráme o rodinu, ale to bylo přece samozřejmé. Následovalo čekání, jak se bude léčba a jeho stav vyvíjet,“ vzpomíná Monika.
Vhodný dárce
Než lékaři zařadili mladého tatínka na seznam žadatelů o transplantaci, vyzkoušeli biologickou léčbu. Ta u některých pacientů může postup onemocnění zpomalit. U Jakuba ji ale po šesti týdnech vyhodnotili jako neúčinnou. Po celou dobu chodil mladý muž třikrát týdně na dialýzu, která trvala 6 až 8 hodin. „Zrovna jsem byl na dialýze, když mi lékař přišel říct, že mě budou překládat do pražského IKEMu a budu registrován na seznamu žadatelů o transplantaci ledviny,“ popisuje Jakub. V podstatě měl dvě možnosti, buď se najde vhodný zemřelý dárce, nebo mu jednu ledvinu daruje někdo z příbuzných či přátel. Jakub měl to štěstí, že se v jeho nejbližším okolí našlo hned několik lidí ochotných mu ledvinu darovat. Byli to nejen oba jeho rodiče, ale i rodiče jeho ženy. Nakonec se jako nejvhodnější dárce ukázala tchyně Monika. „Vlastně jsem uvažovala, že Kubovi daruji ledvinu ještě, než se to začalo řešit. Inspiroval mě také příběh v jednom časopise o muži, jemuž daroval ledvinu kamarád. Tehdy mi došlo, že by to mohlo být řešení,“ vysvětluje obětavá žena, která se sama od dětství léčí s vrozenou vadou ledvin. Nikdy s nimi ale neměla větší potíže. Hlavně viděla, že pro jejího zetě není snadné být odkázán na dialýzu. Jakub si už sice mohl provádět peritoneální dialýzu sám doma, ale stále ho to velmi omezovalo.
Obavy z operace
Když se blížil termín transplantace v IKEMu, Jakub stále myslel na to, aby vše dopadlo dobře. „Když má člověk manželku a dítě, je to velká motivace všechno zvládnout. Zároveň také myslí na ty zdánlivě přízemní věci, aby třeba dokončil rekonstrukci nebo splatil hypotéku,“ vzpomíná Kuba.
Čeho se Jakub ještě bál a jak to dopadlo se dozvíte v tištěném Aha! pro ženy číslo 13.
