Eva (40) z Olomoucka jednou plánuje otevřít muzeum panenek...
V jejím domě ve Štěpánově na Olomoucku zaplesá srdce každé holčičce. Eva Cigánková (40) totiž má ohromující sbírku panenek, která čítá více než 400 kusů. K tomu vlastní i spousty kočárků, kolíbek a postýlek. Roky je měla prakticky po celém domě, dnes je vystavuje v opraveném pokoji, kde se dříve ukládalo seno. Do místnosti o 50 metrech čtverečních se však zdaleka celá sbírka nevměstná. „Až přijde ten správný čas, určitě budu mít i svoje muzeum,“ slibuje sběratelka.
Panenky ji, stejně jako většinu dívek, zajímaly již od dětství. „U nás doma jsme se sestrou měly doslova ráj pro panenky, proto si k nám s nimi chodily hrát i naše kamarádky. Mamča nám na ně šila oblečky. Panenky měly svůj kočárek, vaničku na umývání, nádobíčko, strýc nám pro ně vyrobil nábytek a máma asi metr a půl vysoký domeček. Občas jsme si na ní vyprosily půjčení zavinovačky s kanýry, abychom si panenky taky mohly slavnostně zabalit. Za mého dětství se hrávalo především s gumovými panenkami například Hamiro miminky, Igra panenkami do pokojíčků, Zuzankou s natočenými vlasy a Františkem, kterého tak pojmenovala jeho návrhářka, přestože se prodával i s růžovými dupačkami,“ vzpomíná s úsměvem Eva. Později měla jiné zájmy, když se jí narodil syn, věnovala se například lepení plachetnic, k panenkám se vrátila až poté, co přišla na svět dcera. Původně jí totiž chtěla jen vyzdobit pokojíček zarámovanými fotkami panenek. Snímky ale nakonec zůstaly v počítači…
První byla vinylová
„Po mateřské dovolené s dcerou jsem od brzkého rána do pozdního večera pracovala doslova jako robot. Potřebovala jsem si proto udělat aspoň malou radost, a tak jsem se rozhodla, že si koupím jednu uměleckou panenku. Sedla jsem si k počítači a začala projíždět nejrůznější webové stránky, na kterých byla možnost si nějakou pěknou pořídit,“ líčí Eva své začátky. Na jednom z prodejních portálů narazila na panenku z vinylu. „Padla mi okamžitě do oka, má skutečnou lidskou váhu a navíc tento typ miminka jsem už víckrát nikde neviděla.
Doslova jsem se o ni do poslední sekundy prala. Její koupě byla pro mě osudovým okamžikem,“ říká. Panenka ji totiž natolik okouzlila, že se rozhodla založit sbírku. „Pustila jsem se současně i do studia umění panenek a zjišťovala, jak se k nim dostat, protože před 15 lety těch sběratelsky zajímavých tady moc ještě nebylo. Dnes sbírám panenky umělecky zpracované, které jsou určené spíše pro sběratele, i když si s nimi mohou děti hrát. Vyrábí je přitom ženy i muži. O panenky kluky je také zájem, ale ty holčičí vyhrávají, protože se mohou více čančat,“ usmívá se Eva, která panenky také sama renovuje a jako vyučená dámská krejčová jim navrhuje a šije oblečky.
Zaujme ji kukuč
Eva vyhledává panenky, které ji nějakým způsobem okouzlí. Nejčastěji je to prý jejich kukučem. Každá má svůj příběh, ale taky jméno. Nejvíce je porcelánových, které patří mezi sběrateli k nejcennějším. „Musí mít ale nějaký šmrnc. Oslovily mě především panenky v podobě dětí. Ať jsou z porcelánu nebo vinylu, jež jsou sice pro výstavy praktičtější, ale krásu porcelánových nenahradí. Výška panenek pro mě není rozhodující. Spíše se soustřeďuji na takové, se kterými se v běžném životě nemáte moc šancí setkat, a mohu tak na výstavách ukázat něco výjimečného,“ říká sběratelka. Panenky do sbírky nakupuje, poznat kvalitu na první pohled už jí nedělá problém. Prodává se leccos, ale Evu díky jejím znalostem ani nekvalitní fotky neobelžou. Některé kousky do sbírky dostala také darem. „Stává se, že u nás někdo zazvoní, podá mi panenku do ruky a vzápětí odjede. Ani nechce říct, komu mám být za ni vděčná,“ usmívá se Eva. A tak se může pochlubit například stoletou celuloidovou německou a 80 let starou českou celuloidovou panenkou.
Jaké druhy panenek má Eva ve sbírce a jak o ně pečuje? Čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 15.