Anita von Hohenberg (58), pravnučka arcivévody Františka Ferdinanda d’Este: "Že jsem princezna? O tom nepřemýšlím!"
Tak nám zabili Ferdinanda! Tuto větu zná v Česku snad úplně každý. 28. června je to přesně 103 let, co byl v Sarajevu zastřelen následník rakouského trůnu, arcivévoda František Ferdinand d´Este (†50) s chotí Žofií (†46). Nejen o této tragické události, která byla jednou z příčin první světové války, vypráví exkluzivně v Aha! pro ženy princezna Anita von Hohenberg (58), pravnučka arcivévody. „Švejka mám ráda, kdo by ho neznal. I když je mi přednější natočený v německém jazyce, protože česky umím jen »dobrý den« a »pivo«,“ říká na úvod s úsměvem.
Její praprarodiče – František Ferdinand d´Este a Žofie Chotková – se poznali na bále v Praze. Od začátku to prý mezi nimi silně zajiskřilo. „Jenže to museli dlouho držet v tajnosti a dávat si pozor na to, aby je někdo neviděl. Ačkoli Žofie pocházela ze starého českého šlechtického rodu – její otec, Bohuslav Chotek z Chotkova, byl diplomat a matka hraběnka Kinská – taková známost pro arcivévodu nebyla dostatečně urozená,“ začíná vyprávění princezna. Pár tedy musel čekat mnoho let, než jim císař František Josef I. udělil svolení k sňatku. „Pradědeček ale dal císaři jasně na vybranou: Pokud si nesmím vzít tuto ženu, nebudu dělat tvou práci. František Josef z toho nebyl vůbec nadšený. Nechal si čas na rozmyšlenou, a když k němu František Ferdinand znovu přijel na oficiální audienci, odpověděl mu: Pokud na tom trváš, můžeme ti dát svolení. Ale víš, do jakých těžkostí dostaneš svoji budoucí manželku? František Ferdinand ale potvrdil, jak je pro něj vztah důležitý a prohlásil: Mí potomkové z tohoto manželství nebudou součástí této císařské rodiny, ale já si tuto ženu vezmu. A tak byli v červenci roku 1900 na zámku Zákupy oddáni,“ pokračuje Anita von Hohenberg. Jejich domovem se poté stal zámek Konopiště, který František Ferdinand koupil od prince Lobkowicze dlouho před tím, než se oženil. Zde také vyrůstaly jejich tři děti – Žofie, Maxmilián, to je Anitin dědeček, a Arnošt. „Císař udělil Žofii titul princezna z Hohenbergu a později se stala hraběnkou. Poslední císař Karel I. vytvořil právní dokument, ve kterém ustanovuje, že nejstarší z Hohenbergů bude vévoda a ostatní budou užívat titulu princové a princezny.“
Osudná cesta do Sarajeva
V rodině se o Františku Ferdinandovi tradovalo, že byl velmi všestranný a zvídavý.
Nebylo to s ním ale ani jednoduché, byl hodně temperamentní a uměl se pořádně rozohnit. „Měli prý s Žofií tajný kód. Pokud naznala, že se rozčiluje přespříliš, ukázala na brož s ovcí, kterou často nosila, a zvýšeným hlasem mu nakázala: Franzi, uklidni se,“ říká s úsměvem princezna Anita a dodává, že František Ferdinand d´Este byl sice přísný a na své podřízené náročný, ale v rodině to byl nejmilejší muž se smyslem pro humor. Svou kancelář měl ve vídeňském spodním Belvederu, ten horní sloužil k bydlení a pro přijímání návštěvy Františka Josefa. „Večer před cestou do Sarajeva měli praprarodiče soukromou večeři s Karlem I. a jeho ženou Zitou Bourbonskou-Parmskou. Na ní připravil František Ferdinand svého synovce na možnost, že by mohlo co nevidět dojít k nějaké pohromě. Věděl tudíž, že pro ně bude cesta hodně nebezpečná,“ vypravuje princezna s tím, že o konkrétních detailech dne, kdy se odehrál atentát na Františka Ferdinanda, se toho mnoho neví. Jisté je, že místodržitel Sarajeva Oskar Potiorek podcenil bezpečnostní situaci. Mnoho mladých mužů tam bylo tehdy ozbrojeno bombami nebo pistolemi. „Ještě před cestou do Konaku, tedy sídla guvernéra Potiorka, explodovala bomba pod vozem jedoucím za Františkem Ferdinandem a zranila i jednoho z pobočníků. Poté následovala oficiální návštěva Konaku a odtud se průvod vydal do vojenské nemocnice, kde chtěl František Ferdinand navštívit zraněné z pumového útoku. V jednom momentě museli zastavit na rohu ulice, kde se v tu chvíli náhodou otočil od nich tři metry vzdálený Gavrilo Princip. Zvedl pistoli, zavřel oči a dvakrát vystřelil,“ líčí Anita von Hohenberg: „První střela zasáhla prababičku, druhá kulka pradědečka. I když se jim ostatní snažili pomoci, po návratu do Konaku byli už oba mrtví.“
Válka by nebyla
Po samotném atentátu nikdo nevěděl, co má dělat. Ve městě chyběla armáda a začaly propukat nepokoje. Rakousko-Uhersko poté vyhlásilo Srbsku ultimátum a přes to, že Srbsko přijalo většinu jeho požadavků, říše mu měsíc po atentátu vyhlásila válku … „ Myslím si, že se atentátu zabránit nedalo. Přemýšleli jsme nad tím, co by se stalo, kdyby to František Ferdinand přežil. Okamžitě by zřejmě odvolal Potioreka z jeho funkce. Poté by došlo ke konfliktu s Conradem von Hötzendorfem, který jako náčelník generálního štábu už předtím navrhoval preventivní válku proti Srbsku. František Ferdinand by ji ale nevyhlásil. Byl totiž hlavou armády a měl jasno v tom, jakým vojenským arzenálem disponuje Rusko, které bylo spojencem Srbska. Věděl, že v téhle oblasti říše bylo už před tím dost krveprolití, a snažil by se problémy vyřešit politicky,“ dodává princezna.
Jak se srovnala s tím, že přišla o rodinné sídlo? A jaké problémy měla její rodina s nacisty. Dočtete se v nezkráceném příběhu v tištěném Aha! pro ženy. V prodeji jen za 8,90 Kč!