Viceprezidentka Svazu vinařů Liana Hrabálková (52) se k profesi dostala náhodou: "K vínu se snažím propít už 20 let!"
Je jedinou ženou v předsednictvu Svazu vinařů ČR. Přitom je Liana Hrabálková (52) přesvědčená o tom, že nejvíce práce v tomto oboru odvádí právě něžné pohlaví. K nápoji bohů má vztah samozřejmě veskrze kladný a tvrdí, že než nezdravé colové nápoje, raději by dětem naordinovala vodou ředěné víno. Do vinohradu si chodí odpočinout a pro dámy chystá další ročník mezinárodní degustace.
Pochází z řeznické rodiny a k vinařství se dostala, coby vystudovaná ekonomka, náhodou. V době, kdy Liana Hrabálková pracovala ve státní zkušebně pro potravinářskou inspekci, jí bylo přiděleno vinařství, přestože o něm neměla ani ponětí. „Když odcházel kolega do důchodu, měla jsem obavy, zda vínu někdy porozumím. Poradil mi, že se k němu musím propít. Od té doby se o to snažím už 20 let,“ říká s úsměvem. Když v patnácti letech ochutnala víno poprvé, vůbec jí nechutnalo. Jenže jezdila s partou pod stan a pilo se to, na co byly peníze. Nejčastěji jabčák nebo vermut za osm korun. „Krabicová vína jsem nepila ani v době, kdy byl jimi zaplavený trh, a já jejich kvalitu kontrolovala. Pokud ale nemá vadu, nevidím v jeho popíjení problém. Později přišlo období červeného vína ředěného colou, občas se dala sehnat stolní Svíčka. Vínu jsem začala přicházet na chuť až poslední měsíce na mateřské. Zašly jsme si s kamarádkami a kočárky občas do cukrárny na nějaké to deci bílého,“ dodává Liana. Od té doby ušla kus profesní cesty a dnes je uznávanou viceprezidentskou Svazu vinařů. I když její přístup k tomuto moku je pozitivní, dobře ví, že všeho se musí s mírou. „Někdo si dá večer dvě deci a ráno mu není dobře. Jiný, když si je nedá, tak mu ráno taky není hej. Dvě tři deci vína navečer většinou neuškodí,“ říká Liana. A jaké víno by vybrala k určitým příležitostem? „Na posezení s kamarádkami bych zvolila střik bílého Veltlínu nebo růžového Portugalu, tedy vín, ve kterých nebude moc zbytkového cukru. Pro chvíle spojené s jídlem, grilováním, bych sáhla pro jednodušší červené. Láhev těžšího červeného se hodí k pěknému večeru s partnerem, když plánujete společnou budoucnost,“ dodává.
Klidně ať ho mladí ředí
Zabrousíme-li do minulosti, dozvíme se, že víno pily ve středověku i děti. Ještě naši pradědové s sebou do vinohradu brávali víno a vodu, kterou ho ředili těm nejmenším. „Co by jim jiného dávali, navíc když se sesbírané hrozny nedoslazují. A co mají děti pít dnes? Vodu se sirupem? Přečtěte si na etiketě kolik barviva, konzervantů, stabilizátorů a jiného v něm najdete. Ještě horší jsou obarvené a sycené colové nápoje s kyselinou fosforečnou. I proto jsme připravili pro mladé, ale plnoleté, které s vínem začínají, tři základní odrůdy vín stáčených do speciálních lahví. Mají i atraktivní etiketu, která v diskotékovém světle fluoreskuje. Ať si ho zpočátku klidně i ředí, “ míní marketinková ředitelka vinařství Ludwig z jihomoravských Bořetic. Podle ní by si měl každý najít to svoje víno. Přitom ale neplatí, že čím dražší, tím bude chutnější a kvalitnější. I v našich řetězcích se dají podle ní pořídit kvalitní vína už za 80 korun. Nejčastěji se ale nabízejí chutná vína v rozmezí mezi 100 až 150 korunami. Liana svěřila i svůj názor na prodej sudového vína. Je to prý hodně sporná věc, nabízet by se mělo jen na místech garantovaných samotnými výrobci. „Přitom u nás najdete na jedné ulici i deset prodejen sudového vína. Kdysi jsme s kolegy vinaři uzavřeli soutěž, kdo vyfotí nejkurióznější prodejnu takového vína. Dlouho jsem vedla se snímkem Stavebnictví, kominictví, sudové víno. Nakonec mě kolega trumfnul, když pořídil fotografii Pohřební služby, prodej sudového vína. Člověk se tomu zasměje do chvíle, než ho ochutná,“ říká viceprezidentka Svazu vinařů ČR.
Odpočinek na vinohradu
Zájem o jednotlivé odrůdy je mezi zákazníky nevyzpytatelný. „Lidé začnou najednou pít jednu odrůdu. Kéž bychom to dokázali předpovídat. Rok trvají přípravy na vysazování vinohradu, další čtyři se do něj dávají peníze. První víno je většinou až za pět šest roků. A po takové dřině máte odrůdu, o kterou není na trhu zájem. Před rokem 1989 se vysadilo mnoho modrých odrůd, jenže se otevřely hranice a přišla sem spousta červených vín ze zahraničí. A nevědělo se, co s tím naším dělat. Vznikl nápad podporovat růžová vína a dnes jsou ta z Moravy nejlepší na světě,“ vysvětluje Liana.
Celý příběh Liany Hrabálkové čtěte v novém vydání časopisu Aha! pro ženy. V prodeji je jen za 8,90 Kč, a to vždy od úterý.
