Zvířecí útulek Bouchalka na Kladensku provozuje Evženie Sychrovská už dvě desítky let: Pejsek je láska na první pohled!
Když se řekne psí útulek, představí si většina z nás smutný pohled zvířecích očí za mřížemi. Málokdo už ale přemýšlí o lidech, kteří svůj život péči o opuštěné a někdy i týrané tvory zasvětili. Společně s Aha! pro ženy se vypravme na jedno takové místo, kde pejskům vytvářejí přechodný domov. Do psího útulku Bouchalka na Kladensku, který už řadu let provozuje Evženie Sychrovská.
Útulek vznikl v roce 1997 na okraji městečka Buštěhrad. Prvním krokem byl ale psí hotel, který paní Evženie založila ještě před sametovou revolucí. „Prostě to nějak to vyplynulo ze situace. Psy jsem měla vždy ráda. Sama jsem je chovala, hlídala rodině, nebo známým, když potřebovali odjet a zvíře s sebou nemohli vzít. A tak se stalo, že vznikl malý hotel o sedmi, později jedenácti kotcích.“ upřesňuje.
Lásku ke zvířatům v sobě chová Evženie Sychrovská už od dětství. Kromě psů miluje i koně, které rovněž sama chovala. Původní profesí je ovšem tato rázná žena porodní asistentka. Svému povolání se věnovala dlouho, a to i při provozování psího hotelu, což byl vlastně v tu dobu takový koníček. Zásadní zlom nastal, když ji čím dál více lidí přiváželo i psy opuštěné, kteří potřebovali přechodný domov. „Psy mi vodili i policisté, kteří je odchytili na žádost obce. A právě potřeby obcí postupně převážily, hotelové služby ustoupily do pozadí a vznikl tak náš útulek pro opuštěné psy, který se pro mě stal prací na plný úvazek,“ doplňuje Evženie.
Začátky ale nebyly nijak lehké. Bylo potřeba zajistit financování útulku, což se nakonec podařilo ze soukromých zdrojů a nastavením smluv s městy a obcemi na pronájem kotců. Také bylo nezbytné najít vhodné zaměstnance, kteří by měli ke zvířatům kladný vztah a byli trpěliví. Evženie Sychrovská k tomu dodává: „Spolupráce s obcemi je dnes na velmi dobré úrovni. Pronajímají si od nás určitý počet kotců, kam umisťují psy odchycené na jejich území. Pokud jde o zaměstnance útulku, je nás dohromady sedm a jsme skvělý tým.“ Na chodu útulku se dnes podílejí také dobrovolníci, kteří chodí pejsky venčit.
Každý měsíc desítky psů
V útulku na Bouchalce přijmou každý měsíc zhruba 40 až 60 psů. Stejný počet jich pak měsíčně najde nový domov. Nejvíc zvířat se sem dostává na jaře a na podzim. Kupodivu nikoli po vánočních svátcích nebo o letních prázdninách, kdy se mnohé rodiny svých čtyřnohých miláčků raději zbaví. „Psy nám většinou vozí policie, jde o takzvaný volný odchyt. Přijímáme ale i zvířata od soukromých osob, například pokud už se z nějakého důvodu nemohou o psa starat, tak ho k nám dovezou, v tom případě ale musí uhradit poplatek. Máme tady i pejsky, jejichž majitel zemřel a nemá žádné příbuzné. Pak se k nám, dostanou přes správu sociálního zabezpečení,“ říká paní Evženie. Jak dodává, není možné do útulku přivézt pejska, pokud ho najdete opuštěného někde na ulici nebo v parku. Vždy je potřeba kontaktovat policii, která zvíře odchytí, nebo příslušný obecní úřad.
Každý zvíře musí ošetřovatelé po přijetí do útulku odčervit a odblešit. Jeho fotografie se pak na tři dny vystaví na facebookové stránce útulku, kde je, pokud štěstí přeje, často jejich majitel najde. Psi musí projít i třítýdenní karanténou, teprve poté mohou být nabídnuti k adopci, jsou-li toho ovšem schopni. Evženie Sychrovská k tomu říká: „Někteří psi potřebují více času, aby byli vhodní k adopci. Jsou třeba zranění a potřebují léčbu, kterou jim poskytneme ve spolupráci s naším veterinářem. Často mají pochroumanou psychiku, to znamená, že se bojí lidí, jsou agresivní a tak dále. To vše se snažíme postupně řešit citlivým a klidným přístupem.“ Nejen ona, ale i všichni ostatní zaměstnanci útulku doma měli, nebo právě mají některého z pejsků, kteří se k nim na Bouchalku dostali. „Tomu se zkrátka nejde ubránit. Někdy je to prostě láska na první pohled,“ usmívá se paní Evženie.
Adopce má svá pravidla
Uvažovali jste někdy o adopci psa z útulku? I ta má totiž svá pravidla a nemůžete si vzít k sobě domů jakéhokoli zvíře, aniž byste byli dostatečně „prověřeni“. Evženie Sychrovská má pro tyto účely vytvořen speciální dotazník. Důležitý je pro ni i osobní kontakt s potenciálními novými majiteli. „Každý pes je jiný a potřebuje jiné podmínky. Jeden se hodí k dětem, jiný ne, jeden potřebuje výcvik a podobně. Snažím se vydávat pejsky podle toho, zda jsou mu noví páníčci schopní jeho potřeby zajistit. Prostě aby se nám za nějaký čas nevrátil. Pokud někdo chce nevhodné zvíře, nedám mu ho,“ dodává nekompromisně provozovatelka útulku. Vždy ji samozřejmě potěší zpětná vazba. „Lidé posílají fotografie adoptovaných psů mailem, nebo přes facebook, někteří se i přijedou ukázat. Někdy se jejich čtyřnozí miláčci hned ženou do psince,“ usmívá se Evženie.
Provozování útulku pro psy je záležitost, kterou člověk musí dělat srdcem. Bohužel to nejde, aniž by měl nějaké finanční prostředky. Útulek nepobírá dotace ani státní příspěvky. Evženie Sychrovská do útulku investovala své zdroje, peníze posílají soukromí dárci nebo sponzoři, útulek je financován i z rozpočtů obcí, které jeho služby potřebují. „Lidé často vozí krmivo, deky, vodítka, misky pro zvířata. Přijímáme i dobrovolníky na venčení psů. Jsme za všechno rádi,“ říká závěrem paní Evženie. Za dvacet let, kdy provozuje útulek, se u ní vystřídalo mnoho pejsků a každý měl svůj příběh. Některé byly smutné více, jiné méně, ale jedno měly společné. Všechny končily nalezením nového domova.