Doktorka práv Magdaléna Kopotová (40) z Brna má netradiční koníček: Vyrábí klobouky!
V našich krajích sáhne žena po klobouku jen výjimečně. Magdaléna Kopotová (40) je nosí téměř denně. Originální pokrývky hlavy sama vytváří a některé nevšední kousky sbírá. Elegantní doktorka práv u výroby klobouků relaxuje. První klobouk zhotovila v kurzu pro modistky v roce 2012. Od té doby jich vyrobila víc než stovku. Většinu z nich právě teď vystavuje na zámku v Roztokách u Prahy.
Většina žen si klobouky nasazuje s rozpaky, prý jim nesluší a ani k nim nemají správné oblečení. Tyto argumenty brněnská rodačka neuznává. V klobouku podle ní může vyrazit každá žena a tvrdí-li opak, tak buď nemluví pravdu, nebo neměla štěstí na dobrou modistku. „Vždycky si vzpomenu na svou babičku, zapisovatelku u obecného a později u vojenského soudu, která se bez klobouků neobešla. Dbala, aby si vybrala správný typ a správně si jej nasadila. Ve zralejším věku volila spíš barety a klobouky pánského typu. Dědeček nosil originál Borsalino (značka nejslavnější kloboukové firmy značka – pozn. red). Závodně stepoval a tancoval. Tvořili spolu elegantní pár,“ vzpomíná Magdaléna na časy, v nichž začala její láska k nejstaršímu módnímu doplňku. Klobouky nosí od osmnácti let a také je sbírá. Starobylé modely nehledá cíleně, ale na pracovních cestách a o dovolené si odpočine ve vintage obchůdcích nebo ve starožitnostech, a najde-li hezký klobouk, koupí ho. Ale vždycky jen takový, který by sama nosila. Z takových obchůzek pocházejí modely od Christiana Diora a Elsy Schiaparelli. „Ještě bych si přála klobouk od Coco Chanel, která začínala jako modistka. Zatím mám této značky jenom šaty a sukni. V šatech jsem v lednu v roce 2015 zahajovala svou první výstavu klobouků v Muzeu Vyškovska,“ prozradí svůj kloboukový sen.
Trnité hledání modistky
Jak se přihodilo, že se úspěšná právnička sama pustila do výroby klobouků? „Moje profese vyžaduje určitý styl oblékání. Dávám přednost šatům a sukním před uniformními kostýmy a dobře vybraný klobouk celý outfit doplní. Zjistila jsem, že takový koníček je poměrně finančně náročný a bude jednodušší naučit se klobouky vyrábět vlastními silami, než je kupovat,“ přibližuje své začátky. Nejtěžší bylo najít zkušenou modistku. Ne každý, kdo se za ni považuje, skutečně řemeslo ovládá. V současnosti Magdalénu vyučuje skvělá modistka, jedna z mála z generace její maminky. Přes svůj důchodový věk má hodně elánu, individuální přístup k výuce a hlavně zkušenosti, které ráda předává dále. Řemeslo modistek v minulém století málem vymřelo, protože ženám v dobách budování socialismu měly stačit šátky, klobouky se považovaly za buržoazní přežitek. „Lidé pracující mentálně jako já se potřebují nějak odreagovat a rukodělná činnost je báječná relaxace. Být modistkou bývalo specifické povolání, zvlášť v úžasné módě první republiky, hodně z ní čerpám. Velkým problémem bylo ale sehnat formy, abych mohla klobouky vůbec dělat. Až na výjimky se už skoro nevyrábějí,“ přibližuje paní Magdaléna další překážku, kterou musela překonat.
Celý příběh Magdalény, kde se zmiňuje o procesu výroby i svých zákaznicích v New Yorku, najdete v tištěném magazínu Aha! pro ženy. V prodeji vždy od úterý, jen za 8,90 Kč!
