Luba Skořepová: Děsivá věštba jasnovidky! »Zabije mě někdo z rodiny...« | Ahaonline.cz

Registrace  |  Zapomenuté heslo

Deník Aha! na Facebooku

úterý 19. března 2024

Svátek slaví Josef, zítra Světlana

Luba Skořepová: Děsivá věštba jasnovidky! »Zabije mě někdo z rodiny...«

Luba na svůj věk vypadá úžasně a je naprostý nezmar. Momentálně hraje ve čtyřech divadelních hrách.
Luba na svůj věk vypadá úžasně a je naprostý nezmar. Momentálně hraje ve čtyřech divadelních hrách. (Aha! – Dan Černovský, Marek Pátek, ara)

Charismatická Luba Skořepová (89) byla coby holka z hor celý život zdravá jako řípa. „A na to jsem hřešila a zničila si zdraví,“ kroutí hlavou energická herečka, kterou její stravovací zlozvyky vehnaly až hrobníkovi na lopatu! Po třech měsících od náročné operace a dlouhého zotavování se ale právě dnes vrací na divadelní prkna.

Při této příležitosti deníku Aha! poskytla otevřenou zpověď nejen o svém fyzickém utrpení, ale i o tom, proč se nevídá se svými sourozenci a o děsivé věštbě jasnovidky. „Říkala, že příčinou mé smrti bude jeden člen rodiny. A přesně popsala mého zlého synovce,“ děsí se Luba.

„Své zdravotní potíže jsem si způsobila sama. Vždy jsem spoléhala na to, že mám silné zdraví, jelikož jsem z Podkrkonoší. Nikdy jsem nestonala a nechodila jsem za doktory ani do nemocnice.“


Jak jste si ho zničila?

„Nejedla jsem pořádně anebo vůbec. Když už, tak pozdě v noci po divadle. Nebo jsem jedla špatné, takové ty chemické věci, třeba tři měsíce jsem s oblibou jedla jen vietnamské polévky.“

A jednoho dne se vám podobná polévka málem stala osudnou.

„Ano, na Šumavě jsem si v hotelu dala hodně silnou česnečku. Tak dlouho jsem chodila se džbánem pro vodu, až se ucho utrhlo.“

Jak to probíhalo?

„Poslední červnový den jsem si balila na chalupu. Najednou jsem cítila něco nedobrého v trávicím ústrojí. Volala jsem proto kamarádce Aleně. Nechtěla jsem k doktorovi, ani neznám to číslo. Ale ona řekla, ať zavolám sto pětapadesát. Přijeli s hodně hrkavou sanitkou, doktor mě prohmatal a řekl mi, že mám nejvyšší čas. Hrozně spěchali.“

Na co jste myslela před narkózou?

„Stihla jsem ještě říct: »Budu ještě moc hrát divadlo?« A doktor řekl: »No, to nevim.«“

Jak jste se cítila potom?

„Po operaci mě dali na JIPku a nemohu říct, že bych si to chtěla zopakovat. (smích) Pila jsem pořád vodu, žádné jídlo ani kapačku jsem neměla. Zhubla jsem tam deset kilo. Ale už mám pět zpátky.“

Jaká jste byla pacientka?

„Na následnou péči mě z Vinohrad převezli do Motola a tam bylo jako v ráji. Při procházkách tam všude byly smrky a borovice. Starali se o mě velmi pečlivě a já jsem byla pilná, chválili mě. Ale když mi berou krev, tak řvu jak pavián a strašně se bojím. (smích) Mně vždycky nemohou najít žílu.“

Čeho jste se nejvíc bála?

„Ta hluboká narkóza mi mohla poničit mozek, ale už za týden jsem si opakovala texty. Měla jsem strach, že se mi při narkóze ztratil hlas, protože jsem měla jen chrapot. Zkoušela jsem si proto hlasové cvičení, abych zjistila, jak jsem na tom. Hrozně jsem přitom vyděsila sestřičku. Zavřela jsem si dveře a začala jsem několikrát hodně silně volat pomoc, pomoc! Přilítla sestra vyděšená a ptala se, co se děje.“ (smích)

A hlas si na pódiu vyzkoušíte hned v sobotu večer.

„Ano, v Kolovratském paláci budu hrát svou hříčku »A nezlobíš se?« Jelikož jsem ji psala já, mohu i pajdat. (smích) A hned za tři dny mě čekají Holky z kalendáře. Tam mám velký výstup velice náročný na text, sílu hlasu a energii. Pak hraju v revizorovi a pak, to je důležité, čtyřiadvacátého mám v Řeznické svojí besedu.“

V nemocnici jste strávila i svoje narozeniny. Oslavovala jste?

„Děkuju všem. Dostala jsem takových drahých kytek, že jsem se nehnula. Mohla jsem si otevřít svoje květinářství.“ (smích)

ZAKÁZANÉ OVOCE

Čeho se teď musíte vyvarovat?

„Musím dbát na dietu. Jíst přesně tak, jak mě to učili v nemocnici. Ale já nemůžu, mám svoje povinnosti a musím si vařit sama, na což nemám čas.“

Na čem si teď tedy pochutnáváte?

„Kdybych mohla, tak na tom, co nesmím. Kyselé okurky, ostré věci. Obkládaný chlebíček by také nebyl špatný. Kdeže loňské sněhy jsou...“

Tak si to nedávejte, když to nesmíte. Vždyť si ubližujete...

„To nesmím no. V nemocnici mi dávali jídlo na minuty přesně.“

Tak si vždycky nařiďte budík a najezte se.

„Ale já nemám budík, to bych ho musela koupit. Zítra mám třeba zkoušku dopoledne, tak se nenajím.“

Já si naopak myslím, že v divadle udělají vše proto, aby vašemu zdraví vyšli vstříc. Vždyť by byli sami proti sobě, kdyby se připravili o takovou herečku.

„Ale v nemocnici jsme museli vstávat v šest hodin a ve čtvrt na sedm už bylo jídlo. To bylo hrozné! Vždyť byla ještě tma!“

Tak nemusíte vstávat tak brzy, ale měla byste jíst pravidelně a několikrát denně.

„Doktor říkal, že jsem měla štěstí, že se spojily obě ty části trávicího traktu a že nemusím mít vývod. Ale zacházím s tím asi špatně.“


NEDOCENĚNÝ NEZMAR

V kolika divadelních hrách nyní hrajete?

„Zatím budu hrát v mé hříčce A nezlobíš se?, v Holkách z kalendáře, malý výstup v Revizoru, v listopadu v Mydlibabě, 3. prosince Benefici v Divadle U Valšů. A o besedě jsem už mluvila.“

Co byste chtěla do konce života stihnout?

„Radši na to nemyslím. Nejlepší pocit mám, když si myslím, že život bude navždycky. Ale přála bych si velkou komickou roli, jenže to mně v těhle letech už nikdo nedá.“

Třeba se vám teď někdo na základě toho rozhovoru ozve.

„Myslíte?“

Na co nejčastěji myslíte vy?

„Na všecko možné. Jak kde jsem. V nemocnici jsem myslela na to, jak se co nejdřív uzdravit. Jak ten zázrak udělat. Těšila jsem se, když mi to šlo. Teď nevím, jestli se těšit, zatím budu hrát jen čtyři hry. Dřív jsem nevěděla, jak to všechno stihnu. Tolik náročných rolí! Neměla jsem čas na čtení, ani na zahrádku či na návštěvu jiných divadel.“

ROZVEDENÁ, BEZDĚTNÁ

Jak byste sama sebe popsala?

„Dostala jsem pěkné dárky: herectví, psaní a přátelství s přírodou. Říká se o mně, že mám silnou intuici.“

Čeho si na sobě opravdu vážíte?

„Moc toho není. Snažím se nelhat. Jako malí jsme za sebemenší zalhání dostali vejprask. V rodině se všichni měli rádi. Takové krásné ovzduší hledám dodnes. Bohužel marně. Vztah dětí k rodičům v dnešní době se mi hodně nelíbí a nejsem sama. Kdybych uměla psát hry, napsala bych o tom. Ale mně se víc daří v epice. Slova mi naskakují docela lehce.“

Máte i nějaký zlozvyk?

„Jsem hodně nepořádná, ale myslím, že to není tajemství. Držím vždy své slovo. V přátelství je na mě spoleh, ale v manželství nebyl. Jsem dvakrát rozvedená. Byla jsem hodně zlobivá.“

Měl na to vliv i váš potrat a následná neplodnost, která vás připravila o radost z mateřství?

„To nám udělala tehdejší správa divadla. Při povinném přednesu na dělnickém voze na 1. máje nás vyklopili na dlažbu, a pak už jsem se miminka nedočkala. To víte, že by to všecko vypadalo jinak.“

Pokud ale vím, tak máte krásný vztah se svým synovcem a jeho synem.

„Ano, mám ho ráda, on mě taky. Trošku mě to nahrazuje. Stará se o mně. Jezdil sem pořád, když jsem byla v nemocnici.“


ZABIJE MĚ NĚKDO Z RODINY

Když jste mluvila o rodině, úplně jste se rozzářila. Jaké jste měla dětství?

„Strašně šťastné. Já měla skvělou babičku, mimořádně moudrou, chudou, ale literárně nadanou. Měli s dědou deset dětí a tatínek si vybral maminku, protože byla krásná, měla copy až na zem. A byla dobrá hospodyňka. Tatínek měl v Náchodě malou pilu, jezdil za ní z daleka a milovali se tak moc, že jsem si z nich dělala legraci.  Jako dítěti mi to přišlo k  smíchu.  Ušila jsem i loutky, které je znázorňovaly, a hrála jsem jim divadlo, jak se hubičkují a tulí. Ve stáří jsem se o ně postarala. Vzala jsem si je k sobě a dlouho jsme se spolu těšili.“

To máte po nich tu dlouhověkost.

Ano, tatínek umřel ve věku, jako jsem teď já. Ale to mívají lidé pod horami. Maminka dostala tu nemoc, jak si nepamatuje, ale já jsem se starala, aby jí nic nechybělo.“

Jaký jste měli vztah?

„Milovali nás a my je. Moje mladší sestra Karla vynikala v keramice, ale později z této profese onemocněla. Žije v Krkonoších v pečovatelském domě. Škoda, že se k ní dostanu tak málo, jak je daleko. A už mě těžko poznává, má to po mamince.“

Máte ještě nějaké sourozence?

„Ségra byla z dvojčat, ale to druhé umřelo v sedmi měsících. Když se ségra narodila, tak jí resekovali půlku plic. Ale máme ještě bráchu.“

A s ním se vídáte?

„Ne, Karel se moc neozývá. Je trochu podivín a žije v lese u Náchoda. Byl šikovný na řemesla. Škoda, že se rodina, která nám zůstala, víc nenavštěvuje. Ale tak to často bývá.“

Žádná rodina není ideální...

„To ano. Já jsem se jednou připravovala na roli kartářky, a zašla jsem proto za proslulou jasnovidkou. Řekla jsem jí, že si nejdu nechat vyvěštit, ale že ji chci okouknout. Ona mi ale najednou vzala ruku a zakřičela: »Ježiš, ta vaše rodina!« Říkala, že příčinou mé smrti bude jeden člen rodiny...“

Proč si říká Luba?

Vlastním jménem se tato éterická herečka jmenuje Libuše. Celý život jí ale její rodina, přátelé i okolí říká Luba. Ale proč? „Je to domácí zkratka od Libušky,“ vysvětluje Skořepová s tím, že Luba je i mnohem kratší na vyslovení. Zároveň je jméno jedinečné.



Přečtěte si
savaroman
6. 11. 2012 • 09:00

Přeji paní Lubě, aby ji zdraví již nezradilo, aby ještě dlouho mohla pobývat na divadelních prknech a obšťastňovat svoje diváky.

girasole.
15. 10. 2012 • 09:07

Ave rejpal

hillaarkaa
15. 10. 2012 • 08:09

rejpal3
14. 10. 2012 • 22:49

Jsem tu a oceňuji je - cenou za dlouhodobou nebetyčnou tupost... Ave Cesar

Články odjinud

Kontakty

  • Telefon 9.00 – 17.00: 225 974 140
  • Telefon po 17.00: 225 974 164
  • Fax: 225 974 141

RSS kanály serveru ahaonline.cz lze užívat pouze pro osobní potřebu. Jakékoli další šíření obsahu ahaonline.cz je možné pouze s předchozím souhlasem jeho provozovatele.