Pošťák Ondra: Obrovská životní změna!

Martine, v tomto případě raději Ondro, jak dlouho vás televizní diváci znají jako pošťáka Ondru?
„Nejsem si úplně jistý, ale myslím, že tak dvanáct třináct let. Měli jsme roční pauzu, kdy jsme vůbec nevysílali, takže těch dvanáct let minimálně.“

Vzpomenete si na prvního člověka, ke kterému jste v roli pošťáka Ondry vyrazil?
„Vím, že to tenkrát uváděla ještě Bára Kodetová, ale jaká byla ta první adresa, si po takové době již nevzpomenu. Ale docela mě to teď zajímá, takže si to zjistím.“

Na vyhledávání adres máte lidi, nebo je to všechno na vás?
„Dělají na tom dvě holky, zároveň dramaturgyně pořadu, které si jednotlivá natáčení rozdělují. Já pak dostanu seznam lidí s adresami, kde by dotyčné osoby měly buď bydlet, nebo kde se o nich něco dozvím.“

Takže najisto nechodíte?
„Najisto nejdu nikdy. Jsou určité případy, kdy je to domluvené, což je tehdy, když se nám někdo ozve na výzvu.“

Kde jste byl na svých cestách nejdále?
„Bylo to na Slovensku v Humenném. Přes hranice tam vidíte do Běloruska. Tam jsem dokonce jednoho z hledaných nenašel.“

Byly i další případy, kdy jste vyšel naprázdno?
„Ano, byly situace, že jsme někoho vůbec nenašli. Naštěstí jich není mnoho.“

Vzpomenete si na nějaké kuriózní pátrání?
„Jednou jsem dělal takový ten svůj okruh, kdy jsem třeba šest dní na cestách. Jel jsem tenkrát hledat posledního člověka z Veselí nad Lužnicí do Prahy, kde jsem asi po hodině a půl hledání zjistil, že ten člověk je na chalupě u Veselí nad Lužnicí. Takže jsem se sebral a musel jsem tam jet zpátky.“

Celý rozhovor si přečtěte v Nedělním Aha!