Herecká legenda Antonín Hardt slaví 88: 35 let války se Sobotou
30 fotografií
Zahrál si na sto dvacet filmových a televizních rolí. Deset let šéfoval Hudebnímu divadlu Karlín a na DAMU chodil třeba s Jiřinou Bohdalovou (92) nebo Rudolfem Jelínkem (88). Jak Antonín Hardt, který dnes slaví 88. narozeniny, vzpomíná na kolegy i slavné role?
Pane Hardte, jaké to bylo chodit do školy s Jiřinou Bohdalovou?
„Pravdou je, že Jiřina měla trochu složitější život. Její tatínek byl zavřený, do toho na začátku studií porodila krásnou holčičku Simonu, která dnes patří k ženské herecké elitě, takže k nám do ročníku vlastně propadla. Bylo nás dohromady šestnáct. Karel Augusta, Lída Krajíčková, Myška Bendová, Martin Prášek, Jana Werichová, Standa Junek, Rudla Jelínek, Jarmila Hlavatá a další... Měli jsme v ročníku i vynikající režiséry, chodili s námi Tonda Moskalyk, Láďa Vymětal, Franek Chmiel, Richard Zawadski z Polska, Tomek Marto z Albánie a další. Když pak Jiřina zůstala sama, tak aby mohla randit, dělali jsme s Rudlou Jelínků vychovatelky její mladší sestře Jarušce a malé Simonce. Jiřina tenkrát chodila s Pepíkem Posledním, bubeníkem, který později tragicky zahynul při nehodě v Mongolsku.“
Když budeme vzpomínat na ty úsměvné příhody ze školy, vybaví se vám nějaká?
„Zažili jsme hodně srandy, Jiřina si na mě i se mnou vymýšlela celou řadu vtípků, scének a situací. Třeba když jsme slavili Prvního máje nebo Majáles. Dělaly se průvody, chodilo se ještě Václavákem, u toho se zpívalo... A když jsme přišli k tribuně, na které stáli seřazení všichni ti hodnostáři zazpívali jsme Kolo kolo mlýnský... kolo se nám polámalo, udělalo bác. Normálně jsme se tam pod tribunou váleli! To se moc nelíbilo, pěkně jsme si to slízli!“
Takže Jiřina byla vždycky smíšek?
„Nezapomenutelná historka, kterou Jiřina občas pobaví společnost, je, jak hráli Élektru, slavnou antickou hru. Holky měly na sobě tógy a žabky, režíroval to na AMU Franek Chmiel. Jarmila Hlavatá hrála slepou věštkyni, takže měla oči udělané z rozstřihnutého pingpongového míčku, Jiřina hrála Thesálii a Jana Werichová její dceru. Byla o hlavu vyšší a v portálu si o Jiřinu opřela hlavu. A pak se Jiřina přišourala na scénu a zezadu Jarmile Hlavaté špitla: Podívej, a tohle bidlo mi hraje dceru. Myslela tím Janu. Jarmila se na ni otočila s těma pingpongáčema místo očí, skrze které neviděla vůbec nic, a Jiřina vyhrkla: Ježiš, promiň, vždyť ty jsi slepá, nevidíš! A tak ji to rozesmálo, až se úplně odbourala a... jak to říci... smíchy si učurla. Až jí z toho čvachtalo v žabkách, a když šla, tak dělala stopy. Takové blbosti jsme si na jevišti užili.“
Vím, že jste celý život zůstali jako ročník dobrá parta a pravidelně jste se scházeli.
„Bohužel už jsme zůstali jen čtyři – já, Jiřina, Rudla Jelínek a Miška Bendová. Naposledy odešel Dalimil Klapka to byl takový náš kronikář. Já se s Jiřinou viděl naposledy na jejích narozeninách, zrovna byla dost nemocná, dokonce přestala kouřit. A pak koukám, a vidím ji zase křepčit na festivalu s jejíma vnukama a pak na chaloupce, takže teď čekám, že se sejdeme na mých narozeninách.“
Co vás vlastně přivedlo k divadlu?
„Z jedné větve mám příbuzné, kteří byli u divadla, Gabriel Hardt byl dokonce šéfem na Vinohradech. Já chtěl nejdřív dělat novinařinu, ale na gymnáziu jsme začali s Láďou Smoljakem dělat takové studentské divadlo. A další spolužák, Jarda Martínek, mě potom přivedl ke statování na Vinohrady. Na DAMU se dělaly na rozdíl od dalších škol, které je vypisovaly na červen, zkoušky už v únoru, tak jsem to zkusil, a vzali mě. Náš ročník vedl pan Bohoušek Záhorský, který s námi vydržel celé ty čtyři roky. Všichni jsme ho milovali.“
Antonín Hardt na rozloučení s Arnoštem Moulíkem: Vzal si Veškrnovou!
Kam vedly vaše kroky po DAMU?
„Původně jsem myslel, že půjdu na Vinohrady, ale mezitím se stal ředitelem divadla v Českých Budějovicích Otto Haas, který si mě vyhlédl už během toho mého statování na Vinohradech, a nabídl mi angažmá. Říkal jsem si, že tam budu dva tři roky, ale nakonec to bylo čtrnáct sezon. Hrál jsem tam krásné, velké role. Haas také spolu se scénografem Joanem Brehmsem založili Otáčivé hlediště v Českém Krumlově. V roce 1957 to byl takový experiment, otáčeli tím vojáci a v hledišti sedělo asi osmdesát lidí.“
V roce 1980 jste se stal ředitelem Hudebního divadla Karlín, jak k tomu došlo?
„Když už jsem byl na Vinohradech, byl jsem v takzvaných kádrových rezervách. Vypadá to blbě, ale musím říct, že mě museli přemluvit. Já nechtěl, chtěl jsem hrát divadlo. Taky jsem myslel, že je to jen na chvilku, ale trvalo to až do nástupu nového ředitele po roce 1989. Jiřina Jirásková, která tehdy nastupovala na Vinohrady jako ředitelka, mi nabídla, abych k nim přešel do souboru, ale já si říkal, že nebudu podruhé vstupovat do stejné řeky. Zůstal jsem v Karlíně jako nezpívající herec a v roce 2004 za mnou přišel Radek Brzobohatý, že zakládá divadlo a že tam chce mít někoho, s kým si pokecá. Šel jsem k němu.
V Karlíně pod vás spadal i Semafor. Prý jste to byl vy, kdo dal dohromady Miloslava Šimka s Jiřím Krampolem.
„Ano. To bylo v době, když se Šimkem nechtěl dál hrát Luděk Sobota, a že si chce vytvořit vlastní skupinu. Což nebylo možné, už tam byly tři – Suchého, Šimkova a Pepy Dvořáka. Jirka Krampol u nás zrovna hostoval v nějakém programu a necítil se už moc Na zábradlí, tak jsem mu nabídl angažmá u nás.“
Antonín Hardt na pohřbu Gustava Oplustila: O jeho těžkém životě
Herci z té doby o vás mluví dobře, právě až na toho Luďka Sobotu...
„To bylo tehdy, jak právě odmítal hrát se Šimkem. Chtěl hrát svoje hry. První jsme mu schválili, ale bylo to velice složité, byly v tom filmové dotáčky, nebylo s tím možné dělat zájezdy a při vší úctě, nebylo to zrovna zdařilé. Pak přišel s druhou hrou, která opravdu nebyla dobrá. Posoudila to tak umělecká rada. A on se na mě rozčílil, že tedy nebude hrát nic, a já mu navrhl, ať tedy z divadla odejde. To se mu zase nechtělo. A do toho přišel rok 1989 a Jiří Suchý se rozloučil se všemi a zůstal v Semaforu sám.“
Vyčetl vám někdo po revoluci, že jste byl celý život politicky vlevo?
„Ve většině případů ne. Jediný střet jsem měl jen se Sobotou, který to na mě vyléval v různých tiskovinách. Já se chtěl bránit, ale to neotiskli, musel bych k soudu. A to jsem nechtěl, tak jsem to nechal. S většinou ostatních mohu říci, že jsme byli nebo jsme přátelé dodnes. S Jiřinou Bohdalovou, Jiřím Suchým, Pepou Dvořákem...“
Celý rozhovor naleznete v tištěné podobě deníku Aha! (5. 8. 2023)
30 fotografií
