50 let od smrti Oty Pavla: Zbláznil se kvůli hnusným nadávkám hokejistů
3 fotografie
Geniální mozek spisovatele Oty Pavla (†42) nám dal jedna z našich nejznámějších děl. Okolí ho znalo jako vlídného, kamarádského člověka s pohnutým osudem. Na jeho předčasné smrti se podepsal incident s československými hokejisty.
Uprostřed hospodářské krize se 2. července 1930 narodil do rodiny židovského obchodníka Ota Pavel, tehdy ještě pod jménem Otto Popper. Už od devíti let si musel procházet peklem, které mu připravili nacisti. V Buštěhradu u Kladna vyrůstal jen s matkou, otce i dva starší bratry odvezli do koncentračního tábora. Z toho se sice po válce všichni tři vrátili, ale konec Pavlových útrap to neznamenalo. Jméno rodiny nechal otec změnit v roce 1953, v té době už působil Ota jako sportovní redaktor. A s touto prací se také pojí velký zlom v jeho životě.
Jako redaktor měl Pavel možnost cestovat do ciziny, dostal se tak na zimní olympiádu v rakouském Innsbrucku v roce 1964. Československým sportovcům se tu moc nedařilo, ale jednou to přece jen cinklo. Hokejisté získali díky změně pravidel bronzové medaile, jenže o tom ještě nevěděli, a když jim po závěrečné zdrcující prohře 8:3 se Švédskem přišel nadšený Pavel gratulovat, pořádně ho zpražili. „Mělo zaznít: Ty žide, běž do plynu. Přišel si, jak nemocný leprou,“ popisoval incident Pavlův přítel, spisovatel Arnošt Lustig (†84). Novinář v ten okamžik strnul, zbledl a beze slova odešel.
Druhý den odjel do Alp. Zde, ve svém prvním těžkém maniodepresivním záchvatu, chtěl zapálit statek, i v takové chvíli mu ale bylo líto zvířat. Začal je tedy vyvádět ven, u toho ho zatkla policie a odvezla do nemocnice. Později to popsal slovy: „Zatáhl se mi mozek, jako kdyby přišla mlha z Alp. Na té olympiádě jsem se zbláznil.“ Od té doby s maniodepresivní psychózou bojoval, prodělal desítky záchvatů, šestnáctkrát byl hospitalizován v bohnické psychiatrické nemocnici a v ní také před padesáti lety 31. března 1973 zemřel na selhání srdce spojené s dalším záchvatem.
Od sportu k přírodě
Závažná nemoc výrazně proměnila spisovatelovo dílo. Od sportovní tematiky z knih Dukla mezi mrakodrapy (1964) nebo Plná bedna šampaňského (1967) se přesunul k tématům přírody a svého dětství knihami Smrt krásných srnců (1971) a Jak jsem potkal ryby (1974), které patří k jeho nejznámějším dílům.
3 fotografie
