Věrný kapelník Pavel Větrovec: Karlovo drama před posledním koncertem!
60 fotografií
Pianista Pavel Větrovec (70) provázel Karla Gotta (†80) čtyřicet let a strávil s ním tak přes půlku svého života. Byl to také Větrovec, kdo Slavíka slyšel naposledy zpívat a věděl mezi prvními, že zpěvák začal bojovat s leukemií. Byli si velmi blízcí, přesto se spolu nestačili rozloučit. Slavíkova nemoc už to nedovolila.
S Karlem jste prožil přes půlku svého života, co vám proběhlo hlavou, když jste se dozvěděl, že jste osaměl?
„Dominují ve mně dva protichůdné, a přitom zároveň se doplňující pocity: obrovský smutek a veliká úleva.“
Úleva?
„Ano. Můj syn prodělal stejnou nemoc, takže vím, o čem mluvím. V jedenácti letech strávil rok s akutní leukemií v nemocnici v pražském Motole. Někdy tak trpěl, že se dokonce dovolával Boha. Dokážu si tedy představit, co asi Karel musel prožívat. A prognóza hovořila dost jednoznačně – transplantace kostní dřeně nutná k vyléčení pro Karla nepřipadala v úvahu. Bylo to tedy už jen prodlužování utrpení a čekání na... Proto ten pocit úlevy. Kájovi už je dobře.“
Byl jste tedy očitým svědkem toho, jak Karlovi ubývá sil. Jak to nesl?
„Obrovsky statečně, byl bojovník. Bohužel ale přicházely takové vlny, jednou mu bylo skvěle a byl plný humoru a druhý den bylo zle. Že by ale přestal zpívat a začal se trochu šetřit, tak to ho asi nikdy nenapadlo. Bral to za svoji povinnost, za svoje poslání, pro které se narodil. Dokonce se smířil i s tím, že začíná mít problém se stabilitou a musí mít všude s sebou doprovod, který ho hlídá, když třeba vcházel nebo scházel po schodech z pódia. Musel se vyrovnat i s horšícím se sluchem, což mu na jevišti způsobovalo problém s odposlechy. A naslouchátka on nesnášel. Měl rád přirozenost, chtěl slyšet tu kapelu a jednotlivé nástroje kolem sebe z pódia. Někdy se mu také už obtížněji vybavovaly texty, nic z toho všeho ho ale neodradilo dál dělat svoji práci. Pro něho bylo publikum opravdu nadevše.“
Naposledy si Karel zazpíval 25. července na zkoušce před festivalem Benátská. Vy jste byl u toho.
„Pokud si Kája ještě potom nezazpíval doma, tak to bylo opravdu naposledy. Zkoušku jsme ale nedotáhli do konce, protože ho na ni Ivanka přivezla rovnou z nemocnice, kam musel pravidelně dojíždět, a neudělalo se mu dobře. Všichni jsme ho tam tehdy prosili téměř na kolenou, ať to vystoupení vzdá a zruší. Vždyť ještě dva dny předtím byl hospitalizován kvůli zápalu plic. On ale zlobil a vzdát to nechtěl. Ještě když odjížděl domů, mi kladl na srdce, ať dám dohromady repertoár. Přišel k rozumu až večer a koncert odvolal. A musím přiznat, že se mi tehdy ulevilo. A to i když jsem věděl, že bude zklamaných tisíce lidí.
A co vy? Když Karel zrušil Benátskou, bylo vám jasné, že už spolu na pódiu nikdy nebudete?
„V koutku dušičky jsem věděl, že to tak bude, ale nechtěl jsem si to moc připustit. Říkal jsem si jenom: Teď je v plánu jediné: Karel se musí dát do kupy po zdravotní stránce a potom se uvidí. Měl by se konečně donutit začít se cílevědomě starat taky sám o sebe. Trochu se hýbat, malinko posilovat, dobře papat a podobně. Ke svým fanouškům, nebo ke svým fanynkám to dokázal být zodpovědný. K sobě ale bohužel vůbec.“
Koncert na Benátské jste kvůli zdravotním problémům Karla odehrál pouze s jeho hosty. Jak to Karel nesl?
„Špatně. Volal jsem mu hned po koncertě a co myslíte, že mi řekl? Ptal se, jestli skutečně udělal dobře, že to vystoupení zrušil. To byl celý on! Udělal dobře a říkám stokrát ano, i když z toho byl nesmírně smutný. V jeho momentálním zdravotním stavu by to byl ale opravdu veliký hazard.“
Zrušit koncert byla pro Karla vždycky noční můra.
„To určitě, párkrát to však, jako asi každý, musel udělat. Občas trpěl jarními alergiemi, to mu pak ale lékaři opíchali hlasivky, nacpali ho kortikoidy a jelo se. Když však přijde chřipka, angína nebo podobně, hlasivky přestanou poslouchat úplně. Tak prostě nezbývá než koncert zrušit a domluvit náhradní termín. Vždy je to velice nepříjemná komplikace, protože čekají vyprodané haly, do kterých se sjeli lidé ze všech možných koutů. V takových chvílích Karel určitě prožíval značné stresy. Vystoupení pro tolik tisíc lidí, jako byla ta Benátská, ale pravděpodobně Karel odvolal vůbec poprvé v životě. A muselo to pro něj být nesmírně deprimující, jelikož strašně chtěl vystoupit, moc se na to těšil a do poslední chvíle byl přesvědčen, že to půjde...“
Dá se říct, že to byl kámoš?
„Kámoš? Dneska kdekdo tvrdí že byl s Karlem kamarád, musel jich tedy mít asi stovky... Ne, je to příliš silné slovo. S kámoši se chodí na pivo, jezdí na dovolené, tráví Vánoce... Ano, byli jsme velmi blízcí a dlouholetí spolupracovníci. Když jsme spolu byli třeba měsíc dva na turné, leckdy jsme si říkali i poměrně důvěrné věci a jakýsi vztah tam určitě byl, bez toho by to ani nešlo.“
Jako třeba, že se ožení?
„Tak to ne. Bylo období před Ivanou a s Ivanou. Jak býval Karel občas sdílný a vykládal mi o té či tamté, tak s Ivankou už to bylo jiné. Nejspíš proto, že k ní měl od počátku jiný vztah než k ostatním. V roce 2003 (to už bylo s Ivankou vážnější) jsme jeli na turné do Austrálie ještě společně s Helenou Vondráčkovou a Karlem Štědrým. Mohli jsme si s sebou dokonce někoho vzít. Já si vzal čerstvě vyléčeného syna, jako odměnu, že to všechno přečkal, a Karlové si dopřáli své drahé protějšky. Ivanka mě tehdy ještě svobodnému Karlovi dávala za příklad, když mu říkala: Podívej na Pavla, kolik let už je ženatý, má rodinu atd. A Karel už tenkrát vůbec neprotestoval. To bylo znamení, že ten vztah začíná být velmi vážnější. Tak proto si to Karel spíš nechával pro sebe.“
Myslíte, že udělal dobře, když se konečně oženil?
„To se nedá zcela jednoznačně říct. Z mého hlediska ano, ale jeho fanynky asi měly a mají jiný názor... Všechno na světě má své plusy a minusy, záleží na úhlu pohledu. Podstatné je, že Karel se s Ivanou cítil dobře, proto s ní také založil rodinu a má s ní dvě krásné holčičky. Určitě by velmi problematické bylo, kdyby do toho »práskl« už v mládí. To by se z něho asi nikdy nestal ten Karel Gott jak ho zná pomalu celý svět. Jeho pracovní nasazení, budování kariéry a manželství – to nejde dohromady.“
Stačil jste se vůbec s Karlem rozloučit?
„Nestačil. Po té zkoušce na Benátskou jsme si několikrát naplánovali, že za ním přijedu. Když už k tomu mělo ale dojít, přitížilo se mu a vzhledem ke snížené imunitě nesměl přijímat návštěvy. Takže jsem s Ivankou a s nímmluvil už jen po telefonu. A ty dárky, které jsem pro něho na Benátské převzal, jsem mu nakonec poslal po šoférovi.“
Jaký teď bude váš život bez Karla Gotta?
„Zcela změněný. Prožil jsem s ním víc než půlku svého života. A je to zvláštní, když se to stalo, začaly mi přicházet soustrastné SMS, kondolence, jako kdybych byl člen rodiny... Jako se hovoří o době před Kristem a po Kristu, tak já to cítím jako dobu s Karlem a bez Karla. V mém životě tedy nastává zásadní zlom a jaký bude, to zatím sám nevím. Na Karla myslím téměř nepřetržitě. Doma jsme si zapálili za něho svíčku, ale přemýšlet o budoucnosti bez Káji mi zatím nějak nejde, ani se mi do toho moc nechce...
Celý rozhovor naleznete v tištěné verzi sobotního Aha!
Gottův tajemník: Sundával jsem mu i ponožky, čas mu zkrátily mobily!
60 fotografií
